Radnice v nizozemském Grave

Zdálky stavba vypadá jako zvláštní ansámbl. Z větší blízkosti jsou již na celku patrné jednotlivé části podle své náplně. Tito tři uživatelé se prezentují ve vstupní hale, v otevřeném přízemním prostoru, který podněcuje ke vzájemné komunikaci mezi uživateli a navštěvníky.

Budova vychází a je součástí masterplanu města navrženém EEA v roce 1998. Ten rozlišuje dvě zóny : historické centrum Grave a zelený pás kolem bývalého městského opevnění. Nová radnice vyrostla právě na hranici těchto dvou částí, přímo na místě někdejších hradeb. Návrh budovy odkazuje na obojí – historické centrum a přilehlou krajinu.

Slovy Ericka van Egeraata o tom, jak tento urbanistický přechod výrazně ovlivnil jeho návrh :  „Chtěl jsem, aby budova nenásilně splynula se svým okolím a zároveň byla snadno přístupná a rozpoznatelná pro veřejnost. Použili jsem především přírodní materiály. Dřevo, přírodní kámen, zelenou střechu. Výraz  je zároveň robustní a jemný. V tomto stylu se radnice otevírá do města a zve veřejnost dovnitř.“

Okolí neovlivnilo jen materiály, ale i tvar. Plynulá křivka komplexu se odvolává na starobylé městské hradby, pro město příznačné úzké uličky se staly tématem pro návrh vnitřního uspořádání. „Zepředu se budova chová jako jako zeď, s kanceláří společnosti Maasland jako nejvyšším a výsadním bodem. Zezadu, kde budova uzavírá veřejné náměstí, působí drobnějším dojmem.“

„Mohli byste shnout celý návrh jako soulad a rozmanitost“, říká Erick van Egeraat. „Soubor slučuje tři odlišné funkce pod jednu střechu, má otevřený charakter a splývá se svým historickým prostředím.“

Zdálky stavba vypadá jako zvláštní ansámbl. Z větší blízkosti jsou již na celku patrné jednotlivé části podle své náplně. Tito tři uživatelé se prezentují ve vstupní hale, v otevřeném přízemním prostoru, který podněcuje ke vzájemné komunikaci mezi uživateli a navštěvníky.

Budova vychází a je součástí masterplanu města navrženém EEA v roce 1998. Ten rozlišuje dvě zóny : historické centrum Grave a zelený pás kolem bývalého městského opevnění. Nová radnice vyrostla právě na hranici těchto dvou částí, přímo na místě někdejších hradeb. Návrh budovy odkazuje na obojí – historické centrum a přilehlou krajinu.

Slovy Ericka van Egeraata o tom, jak tento urbanistický přechod výrazně ovlivnil jeho návrh :  „Chtěl jsem, aby budova nenásilně splynula se svým okolím a zároveň byla snadno přístupná a rozpoznatelná pro veřejnost. Použili jsem především přírodní materiály. Dřevo, přírodní kámen, zelenou střechu. Výraz  je zároveň robustní a jemný. V tomto stylu se radnice otevírá do města a zve veřejnost dovnitř.“

Okolí neovlivnilo jen materiály, ale i tvar. Plynulá křivka komplexu se odvolává na starobylé městské hradby, pro město příznačné úzké uličky se staly tématem pro návrh vnitřního uspořádání. „Zepředu se budova chová jako jako zeď, s kanceláří společnosti Maasland jako nejvyšším a výsadním bodem. Zezadu, kde budova uzavírá veřejné náměstí, působí drobnějším dojmem.“

„Mohli byste shnout celý návrh jako soulad a rozmanitost“, říká Erick van Egeraat. „Soubor slučuje tři odlišné funkce pod jednu střechu, má otevřený charakter a splývá se svým historickým prostředím.“

 

Fotogalerie ke článku (4)