Rehabilitace Centrálního lázeňského parku v Poděbradech
1.1.2007
Klient: Město Poděbrady
Autor: Tomáš Jiránek, Marek Lehmann, ZAHRADA NAD METUJÍ, s. r. o.
Spolupráce: Vlastimil Koupal, Adéla Jiránková, Simona Šafránková, Maxim Turba
Spolupráce památková péče: Božena Pacáková, Eva Pýchová
Generální projektant a autorský dozor: ZAHRADA NAD METUJÍ, s. r. o.
Technický dozor investora: Pavel Haberle – DITUS s.r.o.
Dodavatelé:
JHP spol s r.o. (betonové konstrukce, vodní prvky, generální koordinace etapy A,B)
Limistav s.r.o. (betonové a dřevěné konstrukce, vodní prvky, generální koordinace etapy C)
ZAHRADNÍ ARCHITEKTURA ing. Ivan Marek (vegetační prvky, parkové cesty)
GRANO Skuteč spol. s r. o. (kamenické práce, dlažby a komunikace)
Aquastart spol. s r.o. (automatický zavlažovací systém)
IRIMON, spol.s r.o. (dodavatel automatického zavlažovacího systému)
Prostav s.r.o. (veřejné a slavnostní osvětlení, elektroinstalace, inženýrské sítě)
KTS - AME s.r.o. (technologie vodních prvků)
PROFI lighting, s. r. o. – osvětlení (dodavatel exteriérová svítidla)
BLACKBOX s.r.o. Jan Padrnos (design a dodavatel parkových laviček)
ACO Stavební prvky spol. s r. o. (nerezové fasády Libenského kolonády)
Stamat Poděbrady (rekonstrukce Libenského kolonády)
Plocha parku : 9 ha
Náklady: 140 mil. Kč
Termín realizace: 2002-2007
Autor fotografií: Andrea Lhotáková Ota Nepilý
Centrální lázeňský park má v Poděbradech zvláštní postavení. Není jen parkem, ale vzhledem ke svému umístění v centru města plní i funkci komunikačního a kompozičního městského uzlu, centrálního prostoru plnícího pobytovou i společenskou funkci. Park je sevřen prvorepublikovou zástavbou a lemován dvěma ulicemi, z nichž jedna je lázeňská promenáda spojující náměstí s nádražím. Ta je rovněž, byť zatím nedokončenou, součástí projektu rehabilitace parku.
Hlavním cílem projektu rehabilitace bylo respektovat dobu vzniku parku, tedy třicátá léta 20. století, zároveň park zasadit do současnosti.
Park lze z kompozičního hlediska rozdělit na 3 hlavní části – kompoziční část pracovně nazývanou „A“ – formálně řešenou severní část parku přiléhající k nádraží, střední část „B“ řešenou ve stylu volného anglického parku a část „C“ nejblíže náměstí – historicky nejstarší a původně kompozičně nejméně čitelnou. Tyto jednotlivé části svým charakterem předurčily specifický přístup k jejich obnově.
Kompoziční část „A“ parku založená mezi léty 1929 až 1938 se rozkládá mezi nádražím a objektem kolonády Dr. Libenského. Součástí tohoto kompozičního celku je na severu část zvaná „Podkova“ s centrálně umístěnou nově řešenou fontánou s plastikou „Leda s labutí“ ze šedesátých let 20. století. Na opačném konci pak uzavírá tuto kompozici rovněž osově orientovaná stavba Libenského kolonády a horizontální linka velkého obdélného bazénu před ní.
Vegetační prvky jsou obnoveny v kostře dnes dospělé stromové vegetace. Nově založené boskety (háje) respektují půdorysný koncept ze třicátých let a podílejí se na umocnění formálně řešeného prostoru mezi nádražím a Libenského kolonádou. Obě ulice lemují vzrostlá víceřadá stromořadí lip a jírovců. Formalitu a symetrii dokreslují geometricky tvarované tisy a květinové záhony v bocích centrálního trávníku. Kompozičními akcenty prostoru jsou dva páry vzrostlých červenolistých buků a mohutný jasan ztepilý před kolonádou Dr. Libenského vybočující mimo geometrii formálního rámce.
Libenského kolonáda se nachází v kompozičním středu nejen parku, ale i za První republiky založené části města. Pojmenovaná je po průkopníku československé kardiologie Prof. V. Libenském. V roce 1938 ji postavil architekt Vojtěch Kerhart. Tato jednoduchá, ale impozantní stavba vytváří nenásilný spojovací článek mezi formální částí parku a volnou krajinářskou částí.
Stavba řešená ve stylu funkcionalismu s art decovými nuancemi byla rekonstruována.
Novokrajinářská část ve stylu volného anglického parku – nazývaná část „B“ – se rozkládá od Libenského kolonády po objekt hudebního pavilonu. Vegetační kostra dnes dospělého porostu listnatých stromů s příměsí jehličnanů je sama o sobě hodnotným parkovým dílem. Zásahy spočívaly hlavně v úpravě a vyčištění vegetace a ve znovunalezení cestní sítě. Stinné partie jsou v bylinném patru pokryty koberci břečťanu, slunné jsou travnaté. Došlo i k úpravě lázeňských květinových hodin s novou plastikou Trojsrdcí od Davida a Milana Exnerových. Tato část lázeňského parku byla v šedesátých letech minulého století pojata jako venkovní galerie soch. Náš návrh soustřeďuje do atmosféry anglického parku zejména bronzové figurální plastiky. Je zde umístěno například dílo sochaře Jakuba Obrovského „Vyhnání z ráje“.
Část „C“ založená původně na konceptu lázeňského parku architekta Bauera z roku 1912 byla nejstarší a nejméně zachovalá, s časem setřenou stopou původní kompozice. To nám umožnilo výrazněji zasáhnout do jejího půdorysu a trasování cest a nasměrovat ji ze všech částí nejblíže k současnému městskému parku s výraznou rolí vodních prvků. Náš návrh vychází z původní vegetační kostry, v jeho kompozičním i komunikačním ohnisku je umístěn dřevěný pavilon a bazén, z nějž vybíhají v kolmých směrech dva vodní kanály. Delší kanál je zakončen u nově vytvořeného reprezentativního vstupu do parku směrem od náměstí. Je zde nová fontána v dlažbě s hrou vodních střiků. Kratší kanál s kaskádou pak ústí do tichého zákoutí, sevřeného zadními trakty domů se zahrádkami a jejich nově navrženým oplocením. Zde kanál vyúsťuje do malého bazénku obklopeného mohutnými kmeny stromů s břečťanovým podrostem. Tuto část doplňuje malé lapidárium s bílými sochami.
Dalším novým centrem života parku je velká plocha u hudebního pavilonu s nově založeným rastrem stromů, které v budoucnu vytvoří přirozené stínění této plochy. Zde je prostor pro tradiční hudební, divadelní či společenská představení.
Snažili jsme se pochopit dospělý park v jeho mnohovrstevnosti, přenést jej do reality dneška a zajistit mu kontinuitu pro další generace. Park je živým organismem biologické podstaty. Neustále se mění s růstem vegetace. Tato hra s časem je určujícím měřítkem a proporcí. Svou roli v jednotě celku zde však hrají také prvky technické a doplňující. Při výběru mobiliáře, svítidel nového veřejného i slavnostního osvětlení a v neposlední řadě i ve způsobu řešení parkových cest a dlažeb jsme spojovali prvorepublikovou a dnešní chuť po střídmosti. To bylo pro nás výhodou, která nám dovolila vyloučit vábení historismu.
Publikováno ve Stavbě č. 4/2008
