Besídka ve Slavonicích

Fotogalerie ke článku (16)

Přízemí

Přízemí

Patro

Patro

Podkroví

Podkroví

Krov

Krov

Řez podéný

Řez podéný
Celá fotogalerie (16)

Adresa: Horní náměstí 522, Slavonice
Investor: Jan Boháč
Autor: Roman Koucký architektonická kancelář, s. r. o.
Projektant: Roman Koucký, Martina Portyková
Spolupráce: Libor Kábrt, Ondřej Teplý
Statika: Stanislav Šefránek
Dodavatel: Stavební komorní soubor, Ondřej Cutych, Miroslav Kudrna
Výtvarná spolupráce: Martin Ceplecha, Vladimíra Boháčová, Lucie Faturíková, David Cajthaml, Zuzana Krajčovičová, Irena Mudrová, Eliška Pokorná, Jaromír Štěrba, David Vávra, Tomáš Hanák
Termíny projektu a realizace: 2003-2005
Plocha stavebního pozemku: 457m2
Zastavěná plocha: 375m2
Celkový obestavěný prostor: 3500m3
Celková podlažní plocha: 752m2
Tepelná ztráta domu: 52kW
Předpokládaná spotřeba tepla: 168kWh/rok
Měrná energetická náročnost objektu: 82 kWh/ m3/rok
Autor fotografií: Ester Havlová, Martina Portyková



ROMAN KOUCKÝ, LIDMILA CIHLÁŘOVÁ


Besídku koupil v roce 1989 pan Boháč, jak sám praví, společně s dalšími šesti členy divadla Sklep a s Manželkou národů. První — značně živelnou — přestavbu, uskutečnil s pomocí přátel na začátku devadesátých let. Po patnácti letech se ukázalo, že dům je natolik „vybydlen“ že pokračovat dál nelze, že palandy v jedné místnosti pro všechny už nestačí, a tak se pan Boháč rozhodl, že dům zásadním způsobem přestaví na hotel, který bude mít minimálně tříhvězdičkový standard. A protože původních majitelů bylo osm, přišel pan Boháč s myšlenkou, že pokojů musí být také osm, pro každého jeden, a každý musí být jiný než ostatní, stejně jako jeho duchovní majitel. (www.besidka.cz)
RK: „Dům pochopitelně umožňoval jen některé změny, a besídkovsky romantické myšlenky pana Boháče byly postupně transformovány naším architektonickým názorem. Besídku znám téměř od začátku, proto jsem nechtěl zrušit jejího „ducha“, ale zároveň jsem nemohl přistoupit na to, že bych projektoval Besídku besídkovsky, protože to prostě neumím. A tak došlo k takovému zvláštnímu dialogu, který byl neobyčejně příjemný, protože pan Boháč je inteligentní, vtipný a především velkorysý partner.
â?¦Velmi jsme vážili, kdo bude ve kterém pokoji. Bylo jasné, že pan Boháč, jakožto majitel domu, musí dostat hlavní patro na prvním schodišti s největší koupelnou. Dále bylo jasné, že „patroni“ budou jezdit i se svými rodinami a že jejich pokoj na to musí být dost velký. Otevřenost přístupu pana Boháče nám umožnila udělat podkrovní místnosti tak, aby i při splnění požadavku památkářů neměnit tvar střechy, nevypadaly jako podkroví — nesnáším podkroví. Výjimkou je pokoj pana Žampy, který je trochu staromilec a romantik. Čisté bílé prostory jsou tedy vyloženě naší ideou, do které vstoupila besídkovská hravost: třeba v podobě malovaných kachlíků v koupelnách. Páni Hanák a Vávra si koupelny malovali osobně. Ostatní pokoje dotvořili výtvarníci, kteří se tu v průběhu uplynulých patnácti let pohybovali. Vše završil Martin Ceplecha svými plechovými sochami na pomezí umění a stavby, je také autorem nové vrchní části „jednotného evropského baru“, se kterým já jsem si prostě nevěděl rady. Vytvořili jsme nový odborný termín: „oceplechovat“. Důležité pro stavbu bylo, že skvěle fungovala symbióza všech řemesel, která přecházela až do umění, což je typicky besídkovské. Tím zůstal duch Besídky zachován, takže ti, kdo přijeli po čase do zcela přestavěného domu, měli pocit, že například v restauraci se nic nezměnilo. Přitom celá restaurace, kuchyně, bar i zázemí, vše je kompletně nové a stálo to velké úsilí i peníze.
Myslím, že můžeme říci, že celý dům je z rukou tří lidí: Martiny Portykové, mojí kolegyně, která to celé kreslila a dohlížela na stavbě, Martina Ceplechy, který nám pomáhal s výtvarnou složkou a byl prvním kritikem, a Ondřeje Cutycha, který jako generální dodavatel zařizoval řemesla s lidmi, kteří jsou takřka všichni ze Slavonic a okolí a kteří se příhodně pojmenovali „Stavební komorní soubor“. Řemeslně je stavba na velmi vysoké úrovni, místy na té nejvyšší, jaké lze vůbec v Čechách dosáhnout. Stavba na pomezí restaurování nebo uměleckých řemesel, ale udělaná „obyčejnými“ lidmi.
Pokud se ptáte na můj celkový dojem ze stavby, je to radost, â?¦radost po všech stránkách.“


Publikováno ve stavbě č. 6/2005

Zadejte komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*