Eschatologická architektura

Eschatologická architektura

(21. 5. 2020) Urbanismus a architektura pohledem teologie

   
 
 
 
 

Eschatologická architektura

Jako častého čtenáře Bible mě mnohokrát zarazil velmi detailní popis některých urbanistických a architektonických projektů ve Starém i Novém zákoně. Lze tvrdit, že Bible začíná a končí představením velkých (na jejím konci dokonce největších) urbanistických realizací: v prvních kapitolách knihy Genesis najdeme popis výstavby města Babylonu a jeho slavné věže a na samém konci Bible, v závěrečné části poslední novozákonní knihy Zjevení, najdeme velmi detailní představení nebeského Jeruzaléma, tedy města, které nás podle křesťanské víry čeká po etapě pozemského života ve věčnosti. Jde v podstatě o pregnantně popsanou vizualizaci gigantického městského komplexu, kompletně zpracovaný a nachystaný projekt. První urbanistický projekt – výstavba Babylónu – byl projektem ryze lidským, zatímco ten poslední – eschatologický nebeský Jeruzalém – je projektem Božím pro člověka; můžeme jej tedy nazvat „eschatologickým urbanismem“.        

Málokteré povolání naplňuje křesťansky chápanou výzvu kreativně spravovat stvoření jako architektura. Hovořím-li o povolání, mám na mysli vznešené uchopení lidské práce provázané s bytostnou touhou po smyslu a hledání krásy; nejde jen o profesi, způsob obživy – jde o bytostnou touhu tvořit, zakódovanou v naší stvořené přirozenosti, a to po vzoru Nejvyššího architekta: tvořit z ničeho (creatio ex nihilo), při pohledu na kousek krajiny vyvolávat ideje a formovat je pro dobro člověka, k jeho užitku, ale také – možná zejména – k jeho prožitku, k pozdvižení jeho mysli ke kráse, která se spojuje se smyslem a uvádí člověka do harmonie s fascinujícím stvořením, respektive se Stvořitelem, jenž nás volá, povolává k prokreaci, kreativnímu podílení se na krásném stvoření.

První kniha Starého zákona – kniha Genesis – nás uvádí do tajemství vztahu Boha a člověka, vztahu stvoření a člověka i vztahu mezi člověkem a jeho bližním. Člověk byl podle Bible stvořen k Božímu obrazu a Bůh, jak křesťané věří, je tvůrce par excellence – tvůrce, který tvoří tvůrce. Jako lidé s nesmírnou důstojností Božích obrazů jsme povoláni tvořit; nejenom přetvářet, formovat a upravovat, ale skutečně tvořit z ničeho po vzoru Nejvyššího, tedy vyvolávat ideje a poté je zhmotňovat v reálný výsledek. Architekt je Božím obrazem bytostně věrným svému povolání; nestojí v cestě své přirozené touze tvořit, nechává se in-spirovat, tedy pro-dechovat ideou, de facto velmi podobně jako biblický svatopisec, který in-spirován zapsal první kapitoly monumentálního díla Bible. Boží obraz v sobě můžeme zašlapat, překrýt vrstvou jiných možností a potom tvořit zrůdy. Můžeme jej ale také přijmout, vyčistit a nechat zazářit. Potom architekti tvoří krásu, která pozvedá srdce a mysl kolemjdoucích a zároveň vyvolává závist a nenávist těch, kteří svobodně zvolili cestu překrytí obrazu Božího jinými – často velmi pokleslými – možnostmi. Bůh miluje originalitu. Ohnuté zrůdy ale originalita dráždí a píší petice v závistivém chtíči originalitu zlikvidovat nebo alespoň poškodit. Nemocné oči krása bolí a drásá. Zdravé oči krása oblažuje. Zrůdy si libují v průměru a stádní fádnosti.

Z pozice teologa je v architektuře klíčové, zda se architekt otevírá kráse a dobru nebo arogantní nabubřelosti a sebestřednosti, jenž si chce stavět pomníky na úkor krajiny či bližních. Křesťanská teologie mimořádně přeje osobní identitě, vidí však podstatný rozdíl v tom, zda se unikátní identita raduje ze svého osobního bytí s ostatními a touží po dobru a kráse pro sebe i své bližní, nebo se identita naopak zbožšťuje a oslavuje sebe na úkor ostatních v naprosté ignoraci vstupních předpokladů.

Bible nám prezentuje celkem tři elementární linie přístupů k urbanismu i architektuře a jejich teologické pozadí, které lze s velkým užitkem aplikovat v každé době, neboť Bible je kniha pro nás a o nás. Starý zákon nám představuje dvě linie: první je lidská touha po bohorovnosti zakřivená do sebe, která navrhuje výstavbu města Babylónu a věže, jež by stavitelům zajistila jméno. V této linii buduje také velký urbanista nejstarších textů Starého zákona, a sice egyptský faraon, když zotročil Hebreje, aby pracovali jako výrobci cihel na stavbu měst Pitom a Raamses (archeologicky doložená města ve východní části delty Nilu při pomezí pouště). Také faraon pracoval na svém jménu a neváhal pro svůj projekt pokládat životy poddaných a zotročených. Jistým způsobem do první významové urbanistické linie Starého zákona spadá i další z urbanistů, severoizraelský král Omrí, který nechal vystavět město Samaří, jako protiváhu Jeruzalému. Velkolepé město se v lučavce času rozpustilo podobně jako Raamses, Pitom i Babylón, na rozdíl od Jeruzaléma, jenž byl vystavěn v druhé významové linii starozákonního urbanismu a existuje stále jako duchovní střed světa pro tři velká světová náboženství a magnet pro poutníky z celého světa.

Druhá linie je touha tvořit pro dobro člověka, pro pozdvižení jeho srdce k dobru, kráse a smyslu. Druhou linii ve Starém zákoně prezentuje výstavba nového Jeruzaléma a Hospodinova chrámu králem Šalomounem. První linie má zakřivenou motivaci, a proto nekončí úspěchem. Druhá linie je motivována dobrem, láskou, bohoslužbou a končí tak úspěšně, že se na nový Jeruzalém a Hospodinův chrám po tisíce let vydáváme podívat z nejvzdálenějších koutů světa, ať už jsme poutníci, umělci nebo královny ze Sáby.

Třetí a nejvyšší linií biblického urbanismu je potom expozice „nebeského urbanismu“ v novozákonní knize Zjevení, kde je tajemným způsobem v nejzáhadnější knize celé Bible představena vizualizace nebeského Jeruzaléma nahlédnutá svatopiscem Janem. Ten měl vizi, tedy vidění, nazření, můžeme říci visio beatifica (blažené nazírání) nebeského Jeruzaléma, města, které je pro nás – podle víry křesťanů – připraveno ve věčnosti. Jan v textu sděluje, že město je prozářeno Boží slávou, jeho jas je jako nejdražší drahokam. Město má mohutné hradby a dvanáct bran střežených dvanácti anděly. Je vystavěno do čtverce, délka každé strany je podle Jana 12 000 honů (tedy asi 2 280 km). Hradby jsou vystavěny z jaspisu, město samo je vystavěno z ryzího zlata a podle Jana se podobá čirému sklu. Základy městských hradeb jsou vyzdobeny drahými kameny všeho druhu – dvanáct základních kamenů jsou jaspis, safír, chalcedon, smaragd, sardonyx, sardis, chrysolit, beryl, topas, chrysopras, hyacint a ametyst. Brány jsou vytvořeny z perel, náměstí je z ryzího zlata, průzračné jako sklo, a protéká jím řeka živé vody pramenící pod Božím trůnem. Uprostřed náměstí roste strom života a nese plody každý měsíc, dvanáctkrát do roka. Do tohoto nebeského Jeruzaléma vstoupí podle Jana všichni, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize života.

A tak celé velkolepé dílo Bible s bezpočtem výpovědních linií, rovin a výkladů končí představením největšího urbanistického projektu všech dob, čtvercového města nesmírné rozlohy s náměstím, kterým protéká řeka živé vody napájející strom života. Věčný život je pro člověka nachystán uprostřed zlatého náměstí a v areálu města člověk zakouší nekončící blaženost. Takový je eschatologický urbanismus představený knihou knih.

Poznámka: jako obrazovou přílohu článku záměrně vybírám sakrální stavby různých světových náboženství a kultů; ty, které nejsou zobrazeny, se jednoduše nevešly, ale je s nimi počítáno.
 
ONDŘEJ HAVELKA
Autor je cestovatel, religionista, teolog a jednatel stavební firmy
Foto: archív autora

Související články:
Jeruzalémský chrám a Skalní dóm  11.5.2020
Vrstvená architektura v Damašku  30.4.2020
Ganvié – beninská „vodní“ architektura na jezeře Nokoué  22.4.2020
Lalibela: etiopská sakrální architektura  15.4.2020
Unikátní súdánsko-sahelská sakrální architektura  7.4.2020

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

25. 5. 2020 17:38:58

Re: Interiér rodinného domu

Jako uživatelka bych měla k Vašemu návrhu několik výhrad, ačkoli je interiér na pohled impozantní : 1) podle velikosti ložnice a postlelí odhaduji, že kuchyň bude mít rozměry cca 4x5 m. I když velká kuchyň je krásná, současně by měla šetřit nohy kuchařky, která kromě vaření je možná celý den pracovně na nohou a ještě obstarává malé děti. Víte jak se naběhá s hrncem špaget po kuchyni, než ho někam umístí? A další cca 3 m k jídelnímu stolu, když chce servírovat. Nechtěla bych to. Kuchyň, kde se nestoluje, má být prostorná, praktická, ale ne rozlehlá! 2) Ložnice na opačné straně domu od WC vám nebude vadit, dokud budete mladí a zcela zdraví. Potom si zařídíte raději ložnici v sousední koupelně, než bloudit po celém domě. 3) chválím nápad dvoupostele s prostředním madlem v dětském pokoli. Skvělý nápad s multifunkční a velkokapacitní pohovky s postelemi pro hostinský pokoj (nebo do obýváku). Ale rodičům se dvěma dětmi i stejného pohlaví, bych zcela určitě, po všech svých zkušenostech, doporučila raději dva malé pokojíky než jeden společný. Možná ten společný tak max. max. do 5. třídy. Ale pak by jej muselo být možné rozdělit na dva. P.S. Pohled z pohovky obýváku do přírody může být úchvatný, na krb také. Přesto bych umožnila pro konzervativce i pohled na obrazovku TV - pohovka jak stvořená pro domácí kino! Je mi líto, ale snaha po umění tady, podle mne, převyšuje funkčnost a praktičnost. Měly by být v rovnováze. Člověku běžně nestačí jen se dívat, v bytě musí i příjemně žít.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz