Století českých zemí v architektuře

(ČTK) – Výběr hlavních událostí v architektuře v českých zemích od roku 1918:
ARCHITEKTURA:
– Československo mělo v době svého vzniku za sebou výstavbu takových architektonických perel, jako je pražský secesní Obecní dům architektů Antonína Balšánka a Osvalda Polívky nebo nedaleký kubistický dům U Černé Matky Boží z dílny Josefa Gočára. Ten se spolu s Janem Kotěrou realizoval také v Hradci Králové.

– V roce 1923 bylo v Pardubicích otevřeno krematorium ve stylu dekorativismu, jakémsi pokusu o „národní sloh“. Stavba Pavla Janáka, jedné z důležitých postav meziválečné architektury, se proslavila ve filmu Juraje Herze Spalovač mrtvol. Janák je též autorem pražského Libeňského mostu nebo funkcionalistických vil na Ořechovce.

– Chrámem umění se stal pražský Veletržní palác, který je jedinečným příkladem meziválečné funkcionalistické architektury. Stavbu z let 1925 až 1928, postavenou podle návrhu Josefa Fuchse a Oldřicha Tyla, postihl v polovině 70. let ničivý požár. Dnes prostory slouží jako sídlo sbírky moderního a současného umění Národní galerie.

– V roce 1930 byly v tuzemsku dokončeny hned dvě výjimečné vily ve světovém kontextu – brněnská funkcionalistická vila Tugendhat německého architekta Ludwiga Miese van der Rohe (od roku 2001 památka na seznamu UNESCO) a pražská modernistická Müllerova vila, která vznikla podle návrhu Adolfa Loose.

– Nepřehlédnutelnou dominantou pražského Náměstí Jiřího z Poděbrad se stal kostel Nejsvětějšího srdce Páně (1932) od slovinského architekta Josipa Plečnika. Kostel bývá považován za nejvýznamnější sakrální stavbu 20. století v Česku. Plečnik je znám jako architekt úprav Pražského hradu za éry Tomáše Garrigua Masaryka.

– Návštěva obchodních domů Bílá labuť, Kotva a Máj patřila před rokem 1989 k oblíbeným rituálům Pražanů i turistů. Bílá labuť (1939) byla svého času nejmodernějším „obchoďákem“ v Praze. V 70. letech ji následovaly Kotva a Máj (nyní pod názvem My). Za Kotvou stojí manželé Machoninovi, mimo jiné architekti karlovarského Thermalu. Máj, autorů Miroslava Masáka, Johna Eislera a Martina Rajniše z libereckého ateliéru SIAL, je od roku 2006 památkou.

– Jedním z nejoriginálnějších architektonických děl v tuzemsku je hotel s televizním vysílačem na Ještědu (1973). Hyperboloid z dílny Karla Hubáčka dotváří siluetu hory, architektovi v roce 1969 přinesl cenu Augusta Perreta. Stavba byla vyhlášena Českou stavbou 20. století podle časopisu Architekt a je národní kulturní památkou.

– Od 90. let začaly být některé památky zařazovány na seznam UNESCO, patří mezi ně historická centra Prahy, Českého Krumlova a Telče (1992), poutní kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou (1994), historické jádro Kutné Hory (1995), lednicko-valtický areál (1996), jihočeská ves Holašovice a zámek a zahrady v Kroměříži (1998), zámecký areál v Litomyšli (1999), barokní sloup v Olomouci (2000), brněnská vila Tugendhat (2001) a židovská čtvrť a areál kláštera s bazilikou svatého Prokopa v Třebíči (2003).

– Diskuse v minulosti vzbudil například futuristicky působící vysílač na pražském Žižkově. Stavba architekta Václava Aulického (mimo jiné spoluautora brutalistního Transgasu) byla do provozu uvedena v roce 1992. V nedávné době se značné kontroverze strhly také kolem plánů na výstavbu nové knihovny od Jana Kaplického. Stavba přezdívaná chobotnice zůstala nakonec takzvaně „ledu“.

– Jedním z mála odvážných novodobých počinů je pražský Tančící dům od architekta chorvatského původu Vlada Miluniče a renomovaného kanadsko-amerického autora Franka Gehryho. Oceňovaná stavba je od roku 1996 turistickým magnetem, který nechybí v žádném průvodci. V Praze se realizoval také Francouz Jean Nouvel, podle jehož projektu vznikl Zlatý Anděl na Smíchově.

______________________

Výběr hlavních událostí v literatuře, výtvarném umění v českých zemích od roku 1918:
LITERATURA:
– Významné místo v české předválečné kultuře měli němečtí židovští spisovatelé, jejichž nejznámějším představitelem je dnes světově uznávaný Franz Kafka. K dalším zástupcům tohoto okruhu patřili Max Brod, Franz Werfel nebo Rainer Maria Rilke.

– Mnoho známých spisovatelů se rekrutovalo z řad publicistů, byli jimi bratři Čapkové, Karel Poláček, František Xaver Šalda, Ferdinand Peroutka nebo Jaroslav Hašek. Právě jeho satirický a protiválečný román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války se stal jedním ze zásadních děl tuzemské literatury.

– V roce 1953 byl založen Památník národního písemnictví ve Strahovském klášteře v Praze. Instituce uchovává více než desetinu národního kulturního dědictví a pečuje o skvosty, které mapují vývoj literatury a knižní kultury v českých zemích.

– Řadu obdivovatelů napříč generacemi si našla tvorba Jaroslava Foglara, spisovatele a propagátora skautingu. Ačkoli autor legendárních Rychlých šípů (komiks začal vycházet v roce 1938) dlouho nesměl publikovat, počet výtisků jeho téměř 30 románů překročil milion kusů.

– V době normalizace mnozí literáti nemohli publikovat, někteří také odcházeli do zahraničí. K významným osobnostem exilové literatury patřili Pavel Tigrid, Ota Filip, Pavel Kohout nebo manželé Škvorečtí, kteří v torontském nakladatelství Sixty-Eight Publishers vydávali českou exilovou a samizdatovou literaturu. Zástupcem českého undergroundu byl například básník Ivan Martin Jirous, zvaný Magor.

– V roce 1984 obdržel básník a spisovatel Jaroslav Seifert jako jediný Čech v historii Nobelovu cenu za literaturu. On sám říkal, že ocenění získal za celou generaci, do níž patřili ještě Vladimír Holan, Vítězslav Nezval nebo František Halas. Seifert proslul též pevnými občanskými postoji, byl jedním z prvních signatářů Charty 77.

– Světoznámým a oceňovaným autorem se stal brněnský rodák Milan Kundera, od poloviny 70. let žijící ve Francii. Renomé za hranicemi si získali také například pábitel Bohumil Hrabal, Arnošt Lustig nebo dramatik a exprezident Václav Havel.

VÝTVARNÉ UMĚNÍ:
– Ve 20. letech vznikl Umělecký svaz Devětsil, tehdy hlavní ohnisko avantgardy. Ve spolku se sešli zástupci různých oborů, kteří chtěli dělat moderní umění, jež by se otevíralo světu. Z výtvarníků v Devětsilu působili Jan Zrzavý, Bohumil Kubišta, František Muzika, Adolf Hoffmeister, Josef Šíma či malířka Toyen.

– Proslavili se také průkopník abstrakce František Kupka, český představitel kubismu Emil Filla, „cirkusový básník“ František Tichý či převážně ve Francii tvořící Alfons Mucha a Otakar Kubín. Josefem Sudkem a Františkem Drtikolem byla na skutečné umění povýšena i fotografie. Jejich důstojnými nástupci se později stali Jindřich Štreit, Josef Koudelka či Ladislav Sitenský. Světové renomé si získali sklářští výtvarníci Jaroslava Brychtová a Stanislav Libenský.

– Nejvýznamnější institucí, která umělecké skvosty spravuje, je Národní galerie v Praze (1949). Její předchůdkyní byla Moderní galerie Království českého (1901), která se v roce 1941 sloučila se Státní sbírkou starého umění. V roce 1961 vznikla Moravská galerie v Brně, o dva roky později byla založena Galerie hlavního města Prahy (GHMP). Po roce 1989 začala vznikat řada nových výstavních prostor; patří mezi ně například pražské Museum Kampa (2003), o nějž se zasloužila Meda Mládková, či Centrum současného umění DOX.

– Významnou osobností v branži byl historik umění, předvídavý sběratel i ředitel galerie Vincenc Kramář (1877 až 1960). Právě díky jeho instinktu se dnes Národní galerie může pyšnit jedinečnou kubistickou kolekcí. Nedlouho před smrtí Kramář zhruba třetinu své – ve světě zcela unikání – sbírky (celkem čítající 89 obrazů) daroval Národní galerii, a to včetně známého Picassova autoportrétu.

– Jedním ze zásadních děl se pro Česko stal cyklus obrazů Afonse Muchy Slovanská epopej. Dvacet velkoplošných obrazů inspirovaných slovanskou mytologií a dějinami národa malíř tvořil 18 let. Epopej je od roku 2010 zařazena na seznam kulturních památek.

– V minulosti vznikla řada pomníků a soch, z nichž některé jsou součástí veřejného prostoru dosud. Je to například monumentální socha Jana Žižky z Trocnova (1950) na pražském Vítkově od sochaře Bohumila Kafky. Obří žulový Stalin, který byl odhalen na Letné v roce 1955, si naopak výhledu na město užíval jen sedm a půl roku, než byl odstřelen. Z posledních let sklidila kladné ohlasy například socha Franze Kafky (2003) od Jaroslava Róny. Pozornost také vždy poutají díla Davida Černého, laureáta Ceny Jindřicha Chalupeckého.

– Tuzemským aukcím vévodí dílo Františka Kupky s názvem Série C I. (Protihodnoty), které bylo v roce 2016 vydraženo za 62 milionů korun včetně aukční přirážky. K nejdražším autorům patří také Oskar Kokoschka, Toyen, Josef Šíma nebo Jindřich Štyrský.