Umělci "zbořili" katedrálu a vypsali soutěž na panorama Prahy

Umělci "zbořili" katedrálu a vypsali soutěž na panorama Prahy

(27. 1. 2009)

 
 
 
 

Umělci "zbořili" katedrálu a vypsali soutěž na panorama Prahy

Parcela - výstava, ideová soutěž na nové řešení pražského panoramatu.
galerie NoD, Dlouhá 33, Praha 1
Výstava potrvá 27. 1.- 13. 2. 2009

 Návštěvníci pražské galerie NoD mají příležitost vyzkoušet si, jaké by to bylo, kdyby stiskem červeného tlačítka mohli vyhodit do povětří celou svatovítskou katedrálu. Umožní jim to společný projekt umělců Marka Bureše a Michala Panocha nazvaný Parcela. Demolice památky je však pouze počátkem celého projektu. Umělci se totiž rozhodli vyhlásit architektonickou soutěž na nové řešení pražského panoramatu. Podle svých slov tak nabízejí možnost současným autorům k tvůrčímu uvažovaní ve velice netradiční situaci. Svůj nápad představili na včerejší podvečerní vernisáži.

Projekt je koncipován jako poměrně jednoduchá instalace, sestávající z počítačové projekce, která je propojena s tlačítkem umístěným na zvýšeném pultíku. Projekce ukazuje záběr na Pražský hrad s jasně viditelnou katedrálou sv. Víta. Po stisknutí tlačítka se katedrála v oblaku prachu a za rachotu bortícího se kamení zřítí, načež mohou návštěvníci pozorovat, jak by silueta Hradu vypadala bez typického obrysu chrámu.

Fiktivní zboření má podle umělců vzbudit mnohé etické a ideologické otázky. Jak napsali v tiskovém prohlášení k vernisáži: Katedrála svatého Víta je symbol státu, národní identity kulturních kořenů i kultovní místo víry, již vyznává podstatná část národa. Mimo to je určitě i jedním z nejvýznamnějších uměleckých děl nacházejících se na našem území. Asi málokdo z obyvatel ČR si dokáže představit její zmizení, odstranění, destrukci či jen vážné poškození, tedy to co v průběhu dějin potkalo řadu obdobných symbolů jiných států, národů či církví.

Projekt řeší situaci, kdy k odstranění památky z nějakého důvodu nakonec dojde, přičemž tvůrci počítají i s rostoucím napětím mezi světem investicí a jim ustupujícími kulturními hodnotami. I proto má zřejmě podnázev Developerův sen.

Na virtuální demolici katedrály navazuje architektonická soutěž. Její pravidla jsou vyvěšena na zdi sousedící s počítačovou projekcí. Jejich specifikem je možnost podávat jakékoli návrhy na zastavění nově vzniklé parcely, bez ohledu na současný historický ráz okolí. Uzávěrka soutěže je 20. května. Všechny zaslané projekty budou následně vystaveny v galerii NoD. Autor vítězného návrhu získá tisíc korun a poukázku na doživotní vstup do výstavních prostor v Dlouhé zdarma.

Bureš s Panochem tvrdí, že jejich cílem je poukázat na citlivé místo naší identity a vyprovokovat veřejnost k tomu, aby čelila této problematice. Projekt nepoukazuje jen na negativní moment, soutěž také nabízí možnost aktuálního náhledu na současnou kulturně-společenskou situaci. Možnost nového architektonického návrhu do takto výjimečné situace dává možnost k prezentaci stavu současné architektonické tvorby i naprosto odlišného smýšlení dnešní společnosti, oproti generacím, jež formovaly dnes už zakonzervované panorama pražského centra, tvrdí umělci.

Zdroj: Zpráva ČTK 26.1.2009

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

24. 3. 2020 17:03:00

Re: Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje

K polemice a selhávání dialogu nad pražskou metropolí čili o obtížné cestě od polemiky k dialogu Dialog se nekoná, v tom se shodneme. Tristní shoda. O to víc, že přitom v řadě věcí s článkem K. Bečkové a R. Šváchy (Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje. STAVBA, 27. roč., 2020, č, s, ) souhlasíme. I v tom, co nám navzdory liteře a smyslu našeho příspěvku vytýkají. Míjíme se a o to šlo a jde. Předporozumění, uzavírání se do jednoho společenství stejně smýšlejících a dogma vylučují dialog. Zásadní otázky, které jsme položili, tak zůstávají na pořadu dne: Může se v metropoli – Praze – stavět a rozvíjet – v souladu se světovými trendy, aniž by ztrácela na své identitě? A když se rozvíjela po staletí, proč to má být právě v naší době fatálně nemožné? Může se vést, jsme schopni a ochotni vést, produktivní dialog nejen mezi dvěma stranami – mezi architekty a památkáři, ale mezi společností, památkáři, historiky, architekty a urbanisty? Dialog o balancování mezi tím, co je historicky dané, vzácné a tím, co může být novým vkladem, přínosem pro Prahu? Tyto otázky zůstávají na pořadu dne. Co dialogu brání? Odpověď K. Bečkové a R. Šváchy: „Nenastává tak moment hypolepse, ukázněného navázání na argumenty protivníka, jaký za podmínku skutečného dialogu pokládá historik Jan Assmann. Domníváme se, že bez takové hypolepse se debata o Praze nikam nepohne a všichni zůstanou zakopaní ve svých dosavadních pozicích.“ Neospravedlňuje se tímto zvláštním odkazem na teze historika ranných kultur a civilizací egyptologa Assmana sama nemožnost dialogu? Navrhujeme radikální zjednodušení přes otázku - co je jádrem toho, co ničí podstatu dialogu v daném případě o architektuře a perspektivách Prahy Přidržíme se definice Jeana Lacroix. Dialog vyžaduje vzájemnost porozumění, tj. musím pochopit názorového protivníka, pochopit ho lépe než si rozumí on sám. To vyžaduje vystavit se síle jeho názorů, procítit je silněji než on sám. S rizikem, že se mé vlastní názory odkryji jako slabší. Bez metodologické sympatie není dialogu. To nám v diskuzích, polemikách – a především v možném dialogu nad tématem perspektiv Prahy chybí. Opravdu vychází selhání a nemožnost skutečného dialogu o pražské metropoli z toho, že „autoři textů, totiž architekti nejsou zvyklí přesně reagovat na názory druhých, jak to musejí praktikovat vědci“? (R. Švácha v „EAM. Euroamerické myšlení 1936-2011“, R. Švácha, M. Sršňová, J Tichá (eds.), str. 33, srv. i násl.)? Pochybujeme. Ona zdůrazňovaná hypolepse, zdisciplinované navazování na myšlenky a teze druhých, je důležitá, patří ke kultuře dialogu i v soudobé společnosti; dialog není mince, kterou si dám jako výhru do kapsy, je to cesta k společnému nalézání argumentů a „pravdy.“ Z toho nemůže být nikdo ostrakizován pro nedostatečnou hypolepsi, ani architekt, ani historik či teoretik, ani památkář, ani expert, ani veřejnost – dokonce i ta na sociálních sítích. Stav dialogu je jedním z měřítek vyspělosti demokratické společnosti. Jakub Heidler, Oldřich Ševčík

20. 3. 2020 15:24:36

Re: Re: Re: Re: Obnova mariánského sloupu v Praze.

Koukám Luščinole, že jsi opravdu vytrvalý, to není až zas tak obdivuhodná vlastnost, spíš svědčí o tvé omezenosti. Tvoje hraní si na světaznalého všeználka je ovšem v zásadě velmi zábavné, zejména v dnešní smutné době. Tvůj poslední výlev je zajímavý mimo jiné tím, že asi se neumíš pořádně vyjadřovat ani v jednom jazyce a se snažíš předstírat znalosti angličtiny, což v tvých vlastních očích má vytvářet pocit jakési morální nadřazenosti. Strašně se pleteš a poučovat mě o významu slov nebo o tom co co znamená je asi stejně pádné, jako tvoje bláboly o tom sloupu. Nějaký ten překlep se mi v mobilu stane, na rozdíl od tebe podobné věci "vyřizuji" třeba v MHD, rozhodné bych jimi neztrácel čas na rozdíl od tebe, který podle všeho brejlíš celý den do monitoru, abys připravil další blábol. Nicméně budu rád, když budeš pokračovat, bavím se dobře. Jediný jistota tak jednou za čtrnáct dní, když navštívím na pár minut tyto stránky, že zrovna pod támhle článkem najdu tvůj další blábol. A jen tak mimochodem, jestli jsi měl na mysli Chruščova, tak se někam podívej, jak se to jeho "otčestvo" v češtině píše. Jinak doufám, že sloup tam vydrží podstatně kratší čas než původně, oni podobní samozvaní umělci umí mlátit hlavně hubou a až to na někoho spadne, bude po legraci. Takže milý nedělnický původe, předveď se...

19. 3. 2020 15:44:03

Re: Analytici: Stavebnictví může být tahounem při oživení ekonom...

Je zajímavé, kolik analytiků hovoří o zcela obligátních záležitostech, jako kdyby měli právo a všechny moudra světa ve svém držení. Přitom co ví ti z bank o reálných problémech na stavbách? Nic, protože mají pouze předávané informace od manažerů stavebních firem, které jsou často poněkud vzdáleny od pravdy. Logicky. Je také podivné, že vůbec někomu sdělují své prognózy a potřebu budoucího dění. Komu? Vládě? Pojišťovnám? Prázdné článečky, které nikdo nepotřebuje, jsou o ničem. Odvětví, která podporují stavební průmysl, ta v určitém utlumeném procesu dále produkují. Stavební firmy část zakázek, těch menších, zpomalí, ale ostatní pojedou dál, např. dálnice a koridory. Tam se termíny nesmí posunovat. Co se zhorší, jsou investice do jiných odvětví, kde začnou chybět zahraniční síly, které odjely pryč. A stavby technologií pro petrochemii a energetiku, na ty budou tyto montážní cizí síly chybět nejvíc. na to jsem zvědav, jak to dodavatelské firmy zařízení pro zásadní změny v energetice vyřeší. Poklesne čerpání tzv. dotací z fondů EU ještě víc? Ovšem a to bude jen dobře. Nevyváženost mezi zdroji peněz a možnostmi stavební výroby se ukáže ještě větší než dosud. Zajímá to vládu, její investiční národní plán se bude měnit? Jak, kdy? Ani ve hvězdách to dnes nestojí.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz