Zlínská univerzita dokončila stavbu Centra polymerních systémů

Zlínská univerzita dokončila stavbu Centra polymerních systémů

(3. 12. 2014) (ČTK) - Univerzita Tomáše Bati (UTB) ve Zlíně dokončila stavbu Centra polymerních systémů. Nyní budou následovat provozní zkoušky, budou vybaveny interiéry a stěhovány přístroje a zařízení podle speciálního harmonogramu, řekla ČTK zástupkyně univerzity Jana Brázdilová. Slavnostní otevření nového vědeckovýzkumného centra se podle ní plánuje na jaro příštího roku.
 Autorem projektu je společnost PROJECT building s. r. o. v Brně. Generálním zhotovitelem stavby je na základě výsledků veřejné soutěže společnost Gemo Olomouc, spol. s r. o. (doplněno Stavbaweb).

 
 
 
 

Zlínská univerzita dokončila stavbu Centra polymerních systémů

(ČTK) - Univerzita Tomáše Bati (UTB) ve Zlíně dokončila stavbu Centra polymerních systémů. Nyní budou následovat provozní zkoušky, budou vybaveny interiéry a stěhovány přístroje a zařízení podle speciálního harmonogramu, řekla ČTK zástupkyně univerzity Jana Brázdilová. Slavnostní otevření nového vědeckovýzkumného centra se podle ní plánuje na jaro příštího roku.
 Autorem projektu je společnost PROJECT building s. r. o. v Brně. Generálním zhotovitelem stavby je na základě výsledků veřejné soutěže společnost Gemo Olomouc, spol. s r. o. (doplněno Stavbaweb).

 Autorem projektu je společnost PROJECT building s. r. o. v Brně. Generálním zhotovitelem stavby je na základě výsledků veřejné soutěže společnost Gemo Olomouc, spol. s r. o.
Univerzita získala na projekt stojící u třídy Tomáše Bati v centru Zlína dotace ve výši 713 miliónů korun, z toho 85 procent byly evropské dotace, zbytek uhradil stát. Stavba samotná stála 340 miliónů korun.

V novém centru bude pracovat 120 výzkumných pracovníků z Česka i zahraničí. „Po dokončení získá UTB odpovídající prostory garantující světové parametry pro výzkum polymerních materiálů a využití nejnovějších technologií,“ uvedla Brázdilová. Výzkum polymerních materiálů má ve Zlíně dlouhou tradici.

„Centrum bude disponovat vybavením, které lze využívat k hodnocení fyzikálních vlastností, složení materiálů a jejich povrchových vlastností. Dále bude možno v centru využívat laboratoře s poloprovozními zařízeními pro zpracovatelství plastů a provádět chemické a mikrobiologické analýzy materiálů,“ uvedl jeho ředitel Vladimír Pavlínek.

Vedle základního výzkumu se centrum chce zaměřit na spolupráci s průmyslovými partnery. „Spolupráce bude možná v oblasti smluvního výzkumu, v řešení společných projektů výzkumu, vývoje, inovací a optimalizace technologických procesů nebo v oblasti využití moderní přístrojové techniky,“ doplnil Pavlínek.

Univerzita letos otevřela i nové laboratorní centrum Technologické fakulty, která je nejstarší univerzitní fakultou. Objekt v areálu bývalých baťovských závodů v těsném sousedství sídla fakulty přišel na 532 miliónů korun, 443 miliónů korun tvořila evropská dotace. Zlínská univerzita má letos asi 12 000 studentů.

Související články:

 

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Škola, věda

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

24. 3. 2020 17:03:00

Re: Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje

K polemice a selhávání dialogu nad pražskou metropolí čili o obtížné cestě od polemiky k dialogu Dialog se nekoná, v tom se shodneme. Tristní shoda. O to víc, že přitom v řadě věcí s článkem K. Bečkové a R. Šváchy (Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje. STAVBA, 27. roč., 2020, č, s, ) souhlasíme. I v tom, co nám navzdory liteře a smyslu našeho příspěvku vytýkají. Míjíme se a o to šlo a jde. Předporozumění, uzavírání se do jednoho společenství stejně smýšlejících a dogma vylučují dialog. Zásadní otázky, které jsme položili, tak zůstávají na pořadu dne: Může se v metropoli – Praze – stavět a rozvíjet – v souladu se světovými trendy, aniž by ztrácela na své identitě? A když se rozvíjela po staletí, proč to má být právě v naší době fatálně nemožné? Může se vést, jsme schopni a ochotni vést, produktivní dialog nejen mezi dvěma stranami – mezi architekty a památkáři, ale mezi společností, památkáři, historiky, architekty a urbanisty? Dialog o balancování mezi tím, co je historicky dané, vzácné a tím, co může být novým vkladem, přínosem pro Prahu? Tyto otázky zůstávají na pořadu dne. Co dialogu brání? Odpověď K. Bečkové a R. Šváchy: „Nenastává tak moment hypolepse, ukázněného navázání na argumenty protivníka, jaký za podmínku skutečného dialogu pokládá historik Jan Assmann. Domníváme se, že bez takové hypolepse se debata o Praze nikam nepohne a všichni zůstanou zakopaní ve svých dosavadních pozicích.“ Neospravedlňuje se tímto zvláštním odkazem na teze historika ranných kultur a civilizací egyptologa Assmana sama nemožnost dialogu? Navrhujeme radikální zjednodušení přes otázku - co je jádrem toho, co ničí podstatu dialogu v daném případě o architektuře a perspektivách Prahy Přidržíme se definice Jeana Lacroix. Dialog vyžaduje vzájemnost porozumění, tj. musím pochopit názorového protivníka, pochopit ho lépe než si rozumí on sám. To vyžaduje vystavit se síle jeho názorů, procítit je silněji než on sám. S rizikem, že se mé vlastní názory odkryji jako slabší. Bez metodologické sympatie není dialogu. To nám v diskuzích, polemikách – a především v možném dialogu nad tématem perspektiv Prahy chybí. Opravdu vychází selhání a nemožnost skutečného dialogu o pražské metropoli z toho, že „autoři textů, totiž architekti nejsou zvyklí přesně reagovat na názory druhých, jak to musejí praktikovat vědci“? (R. Švácha v „EAM. Euroamerické myšlení 1936-2011“, R. Švácha, M. Sršňová, J Tichá (eds.), str. 33, srv. i násl.)? Pochybujeme. Ona zdůrazňovaná hypolepse, zdisciplinované navazování na myšlenky a teze druhých, je důležitá, patří ke kultuře dialogu i v soudobé společnosti; dialog není mince, kterou si dám jako výhru do kapsy, je to cesta k společnému nalézání argumentů a „pravdy.“ Z toho nemůže být nikdo ostrakizován pro nedostatečnou hypolepsi, ani architekt, ani historik či teoretik, ani památkář, ani expert, ani veřejnost – dokonce i ta na sociálních sítích. Stav dialogu je jedním z měřítek vyspělosti demokratické společnosti. Jakub Heidler, Oldřich Ševčík

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz