27 nominací na Českou cenu za architekturu

27 nominací na Českou cenu za architekturu

(25. 6. 2020)  Jméno držitele Hlavní ceny i ostatních finalistů se veřejnost dozví 24. listopadu 2020 na slavnostním galavečeru

 
 
 
 

27 nominací na Českou cenu za architekturu

MEZINÁRODNÍ POROTA ČESKÉ CENY ZA ARCHITEKTURU NOMINOVALA DO PRESTIŽNÍHO VÝBĚRU 27 DĚL
Česká komora architektů zveřejnila na nominačním večeru 5. ročníku České ceny za architekturu pořádaném 24. června 2020 v objektu Kotelna v areálu Uhelného mlýna v Libčicích nad Vltavou sedmadvacet děl, která mezinárodní porota nominovala do prestižního výběru. Jméno držitele Hlavní ceny i ostatních finalistů se veřejnost dozví 24. listopadu 2020 na slavnostním galavečeru ve Foru Karlín.

Mezi porotou vybranými stavbami je třetina děl investicí z veřejných zdrojů (zcela přesně 10) a dvě třetiny soukromých (17). Dvě realizace přitom vzešly z architektonické soutěže s potvrzením regulérnosti od České komory architektů. Jedná se o Novou radnici Prahy 7 / Atelier bod architekti - Finalista ČCA 2019 (soutěž v roce 2016) a Památník Jana Palacha ve Všetatech / MCA atelier (soutěž v roce 2015/2016).

Dvě třetiny nominovaných děl byly dokončeny v loňském roce (úplně přesně 20). Jejich typologie je různorodá. Nejvíce jsou zastoupeny, jak bývá v České ceně za architekturu realitou, projekty pro bydlení, ať už soukromé, určené pro rekreaci nebo hromadné (7). Druhé nejsilnější zastoupení mají vlastní sídla společností, případně komerční prostory. Potěšující jsou čtyři projekty ve veřejném prostoru. Další dvě stavby pak plní veřejnou funkci. Pestrost přihlášených děl doplňují dvě rozhledny (Rozhledna na Velké Deštné / architekti.in; Rozhledna Doubravka / Huť architektury Martin Rajniš), objekt památníku (Památník Jana Palacha ve Všetatech / MCA atelier), sportoviště (Panorama Golf Resort / Huť architektury Martin Rajniš), kostel (Rekonstrukce kostela v Hodslavicích / OBJEKTOR ARCHITEKTI) či školka (Mateřská škola Za Branou Pacov / VYŠEHRAD atelier). Ani letos nechybí drobné počiny (Tree house / Jan Tyrpekl - Finalista ČCA 2018); Pravá vesnická zastávka / DPA; Kømen – útulna u Balvanového vodopádu / 1:1 lab • FA ČVUT).  

Kde je u nás nejkvalitnější architektura?
Nejvíce nominovaných realizací je v Praze, dohromady devět, což je třetina z postupujících děl. Na pomyslné druhé příčce letos skončil Královéhradecký kraj s pěti vybranými stavbami. Po třech nominacích pak mají kraje Středočeský a Jihomoravský.

Čtyři týmy uspěly už v předchozích ročnících ČCA
Mezi autory nominovaných staveb jsou i letos jak etablované ateliéry, tak i veřejnosti méně známí tvůrci. Hned čtyři autorské týmy, jejichž realizace porota nominovala, známe už z předchozích ročníků České ceny za architekturu jako oceněné Finalisty. Ateliér CHYBIK + KRISTOF ARCHITECTS & URBAN DESIGNERS, Finalista ČCA 2017 s projektem Galerie nábytku, má letos hned tři želízka v ohni. Je to MANIFESTO Smíchov, Enotéka Znojmo a Vinařství Lahofer. Atelier 111 architekti uspěl v loňském ročníku ČCA, ve kterém se stal Finalistou za realizaci Chaty u rybníka. Letos porota vybrala mezi nominované dvě jeho díla, Rodinný dům v Jinonicích a Dílny Opatov. Atelier bod architekti se letos bude ucházet o vítězství s Novou radnicí Prahy 7. Vloni přitom získal za návrh Rekonstrukce hospody se sálem v Máslovicích titul Finalista ČCA 2019, navíc Ministerstvo pro místní rozvoj ČR pozitivně ohodnotilo proces zadávání veřejné zakázky a ocenilo prosazování kvalitní výstavby prostřednictvím architektonických soutěží. V minulých ročnících byl úspěšný také ateliér ellement architects, který letos získal nominaci za realizaci Chatky na Sirákově. Hned v prvním ročníku ČCA přitom získal titul Finalista za Revitalizaci Gahurova prospektu – předprostor kulturního a univerzitního centra ve Zlíně.

Mezinárodní odborná porota

Práci architektů bude hodnotit sedm erudovaných zahraničních expertů. V čele poroty jako předseda usedá krajinářský architekt, urbanista a akademik Henri Bava (Francie), spoluzakladatel ateliéru Agence Ter působícího v Paříži, Karlsruhe, Šanghaji a Los Angeles. Zaměřuje se na snoubení oblasti architektury, urbanismu a krajinářské architektury v pestrých projektech parků, veřejných prostranství, územních plánů a městského plánování. Další porotkyní je architektka Alessandra Cianchetta (Velká Británie) praktikující ve vlastním ateliéru sídlícím v Londýně a Paříži. Ateliér zpracovává projekty z oblasti architektury i urbanismu se zvláštním zájmem o regeneraci městských ploch a kulturní či administrativní objekty. Cianchetta je aktivní také v akademické sféře. V porotě ČCA 2020 dále zasedá architektka Jeanne Dekkers (Nizozemsko), která vede v Delftu vlastní ateliér pracující na široké škále projektů – věnuje se návrhům vzdělávacích zařízení, objektů pro bydlení, interiérovému designu včetně designu nábytku, ale i územním plánům. Dekkers je velmi aktivní v akademické i odborné sféře, včetně publikační činnosti. Členkou poroty je architektka a teoretička Gillian Horn (Velká Británie), která se aktuálně realizuje v akademické sféře a výzkumu, současně je hlavní přispěvatelkou magazínu Royal Institute of British Architects (RIBA). Do loňského roku působila 15 let v ateliéru Penoyre & Prasad. Další z porotců, architekt Csaba Nagy (Maďarsko), působí ve vlastním ateliéru Archikon Architects řešícím projekty širokého záběru – přestavby i novostavby veřejných, komerčních, rezidenčních a průmyslových budov. Aktuálně je členem představenstva maďarské asociace architektů. V odborné porotě dále zasedá architekt Štefan Polakovič (Slovensko), spoluzakladatel ateliéru GutGut, jehož realizace byly na Slovensku oceněny cenou ARCH, Cenou Dušana Jurkoviča a čtyřikrát Cenou za architekturu CE-ZA-AR. Polakovič je současně spoluzakladatelem úspěšného bratislavského festivalu DAAD. Výčet sedmičlenné poroty uzavírá architekt Jeroen van Schooten (Nizozemsko) působící v předním nizozemském ateliéru V Architectuur sídlícím v Amsterdamu. Vedle toho se angažuje také veřejně v rámci profesních sdružení.

Nominované stavby veřejnosti představí doprovodné výstavy v regionech. První z nich bude ke zhlédnutí v prostorách Krajského úřadu Kraje Vysočina, a to od 30. června do 17. července. Zahájení výstavy se uskuteční 29. června v 11:00 hod. Tradičním místem pro navštívení výstavy nominovaných děl ČCA je Luteránské gymnázium ve Velkém Meziříčí, kam bude možné letos zavítat od 22. července do 15. září. Vernisáž se koná 21. července v 17:00 hod. Českou cenu za architekturu i letos představí Spolkový dům Slavonice, a to od 5. července do 31. října. Vernisáž je naplánována na 4. července od 18:00 hod. Informace o dalších výstavách jsou dostupné na webu ČCA.

Česká cena za architekturu se již druhým rokem koná za podpory generálního partnera společnosti Central Group, největšího rezidenčního stavitele v ČR. Ten
letos udělí Cenu společnosti Central Group za inovativní přístup k řešení bydlení. Svoji přízeň přehlídce zachovávají hlavní partneři KKCG Real Estate a společnost Velux, novým hlavním partnerem pak je v letošním ročníku společnost VEKRA.

SLEDUJTE Českou cenu za architekturu
Na webu ČCA a na Facebooku.

tisková zpráva

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz