Rue Royale Architectes: Sticky Fingers

Projekt si vypůjčil jméno slavného rockového alba, což však není jen hudební narážkou, ale přímým odkazem na formu budovy. „Jako rukavice“ je tvarováno společenské, kulturní a sportovní centrum v Lyonu.

Architekti: Rue Royale Architectes
Adresa: 4 Rue Sylvain Simondan, Lyon, Francie
Stavební řešení: BETREC (rozpočet, konstrukce), PHILAE (toky), Génie Acoustique (akustika), STARACE (akustika)
Dodavatel: COPLAN Rhône-Alpes
Pozemek: 2094 m²
Celková plocha: 2380 m²
Centrum mládeže: 828 m²
Společenské centrum: 310 m²
Jesle: 456 m²
Společné plochy: 500 m²
Realizace: 2013
Foto: Erick Saillet

Zdánlivě jednoduché tři podlouhlé dřevěné stavby na podstavci jsou konstrukčně i funkčně celkem složité. Na ploše více než 2000 m2 obsahuje toto zařízení pro mládež a společenské centrum jesle, tělocvičnu dódžó, místnosti pro hudbu, umění a výpočetní techniku. Je určeno pro lidi všech věkových kategorií. Navzdory různým rolím a využití je budova velmi zvláštním způsobem umístěna, je artikulovaným místem v diverzifikované městské struktuře. Je integrována do strmého svahu s pocitem lehkosti a bez námahy, přičemž krajina a život rostlin zde dostávají nové souvislosti.

Urbanismus Čtvrť Saint-Rambert se nachází v severovýchodním koutě lyonského 9. městského obvodu vedle rezidenční Monts d'Or. Oblast charakterizují dva souběžné jevy. Jeho heterogenní styl urbanizace se většinou skládá z bydlení, které navazuje na nemovitosti z 19. století, bloky z 60. let a další nedávný vývoj. Pak tam je strmý svah, který si vyžádal postavení opěrných zdí, jako ostatně často v dané lokalitě. Tuto nedávno kolonizovanou výseč „venkova“ doprovází bujná vegetace. Jako majetek Société d'Aménagement et de Construction de la Ville de Lyon (SACVL), která také projekt zadávala, je budova centra součástí většího plánu městské obnovy, navrženého Thierry Rochem a krajinářskou společností Hors Champs. Kvůli plánu obnovy muselo být zbouráno pět budov.
Budova se nachází v zatáčce na silnici, takže je ze všech stran velmi dobře viditelná. Architekti chtěli, aby architektonický charakter projektu byl co nejlehčí – nízká a diskrétní stavba, uložená ve svahu na místě umělých platforem, vytvořených pro masivní urbanizaci. Na jedné takové platformě, která zbyla po demolici domu, se stavba centra nachází. Mezi velkými buržoazními nemovitostmi a menšími domy centrum vybalancovává městské měřítko, vyvážuje síly ve hře a nastavuje „sousedské vztahy“. Na východní straně lokality je řada schodů, které vedou k lesíku. Spojují horní a dolní části čtvrti a kříží široké terasy projektu centra.

Krajina Vegetace v tomto nedávno urbanizovaném projektu je bujná, včetně některých vzácných starých stromů, se kterými se budova harmonizuje. Projekt je naplněn a inspirován přírodou svými sukcesivními vrstvami ve svahu, ale také ve volbě materiálů a v celkovém zlepšení krajinného prostředí. Projekt svou „pomíjivou“ architekturou, jak je adaptována do svahu (včetně začlenění větších prostor do kopce) a jak zohledňuje různé pohledy a propojení, se plně včleňuje do okolní krajiny. S ohledem na tuto integraci byly voleny i materiály – beton a dřevo. Beton „opakuje“ sousední kamenné zdi a dřevo je nepřírodnější materiál vůbec. Časem zešedne a bude ještě lépe ladit s okolím.

Architektura Budova má něco z charakteru ledovce, protože je vidět jenom její část. Jelikož prvořadým cílem bylo harmonizovat stavbu se svahem a respektovat životní prostředí, byly velké prostory umístěny pod zem a jen malé dřevěné objemy se objevují na povrchu. Přirozené světlo dovnitř proniká díky velkým, otevřeným terasám. V této logice maximálního utajení je severní část lokality pokryta vegetací. Podstavec z tmavého betonu odpovídá okolním stěnám. Kontrastuje s třemi lehkými dřevěnými konstrukcemi a jejich horizontálními formami.

Projekt je zakotven ke schodům probíhajícím podél východní strany a překonávajícím jedenáctimetrovou výšku svahu; mezi veřejným prostorem a novou budovou vytvářejí různé cesty další sdílené prostory, vhodné pro libovolné využití. V budově je víceúčelový prostor, orientovaný na velkou jižní terasu, a místnosti pro pěstování hudby a umění, které mají výhledy přes schody na les na východě.
Střecha jako důležitý aspekt budovy byla integrována do svahu a je viditelná z většiny úhlů. Krytina tří dřevěných jednotek na střeše, v nichž je umístěno technické zařízení, je stejně jako fasády modřínová a kontrastuje se zelení.

Zvláštní pozornost byla věnována pojednání interiéru s velkou paletou prostředí. Záměrně neutrální jsou podlahy a stěny – na rozdíl od jeslí a atria. Červená byl vybrána pro starší děti, zelená pro ty mladší. Výsledkem je veselá, stimulující atmosféra. Nábytek pro jesle byl kompletně navržen architekty a je ergonomicky vhodný pro děti.
Akustika je vždy důležitým prvkem u budov, které navštěvuje velké množství lidí, a zejména v hudebním sále jí byla věnována zvláštní pozornost. Dvojitá betonová deska s odhlučňující vrstvou uprotřed zabraňuje přenosu zvuku a vytváří absorpční efekt „krabice v krabici“.

Sociální projekt Místní centrum, nahrazující starší zařízení podobného typu, nabízí celou řadu společenských aktivit a kulturní a sportovní vyžití mládeže. Idea programů vedle sebe namísto jejich oddělování vedla sice k určitým složitostem, souvisejícím s řízením toků, pohledů, vchodů a šaten, centrum však je místem plným života a aktivit v průběhu celého dne a je sjednocujícím sousedským prvkem své lokality.