Malé měřítko

Jsou to architektonické detaily, co činí projekt jedinečným. V krátkém rozhovoru Josep Lluis Mateo zmiňuje roli detailů v architektuře, což ukazuje na třech vybraných projektech svého studia.

Jaký je technický a estetický význam detailů v rozvoji architektonických projektů? Jsou jen malým měřítkem v rámci architektonického projektu, nebo znamenají mnohem víc?
– Musíte přiblížit svou mysl ze vzdáleného a širokého abstraktního úhlu pohledu či hlediska a zaostřit na velmi blízký kontakt s objektem. Eamesovi vyrobili v sedmdesátých letech velmi pěkný krátký film „Síly deseti“ (Powers of ten), kde se vysvětluje důležitost měřítka a v jistém smyslu stejný, symetrický předpoklad dvou extrémů. Zevnitř objektu se objevuje kosmos; z velké dálky se objevuje unitární objekt.

Proč je soustředění na malé konstrukční detaily tak důležité?
– Logika myšlenky se rozvíjí a vysvětluje skrze konzistenci s věcí.

Renovace budovy banky Sabadell nebo výstavby nové vstupní haly pražské Národní galerie byly intervencemi do dříve existujících míst a vyžadovaly velkou pozornost vůči technickým detailům. Co je na těchto typech projektů zvláštního?
– Oba jsou to malé prostory. V tom případě, pro mě, se každá jednotlivá záležitost: dveře, stůl, musí stát materiálem velkého problému. Nemůže se vyřešit bez pečlivé energie. V těchto případech bude kvalita projektu spojena tak jako vždy s ideou, ale i se všemi vašimi smysly: jak se budete dotýkat, jak uvidíte, co uslyšíte… Fenomenologické aspekty jsou klíčové.

Renovace Banky Sabadell, Barcelona
„V naší práci pro banku Sabadell,“ řekl Josep Lluís Mateo, „jsme přijali politiku neviditelnosti. U starých budov hodných ochrany (z různých důvodů), se musí projekt chovat nenápadně, obětovat své vlastní touhy po protagonismu.“ (obr. 1, 2, 3)

Intervence do vstupní haly Národní galerie v Praze
Střecha je kontinuální deska, která končí těsně u budov kolem, přičemž vzniká velké střešní okno, které generuje zajímavou hru odrazů s různým stupněm lesku. „Konstrukce střechy sestává ze tří podélných rámů a devíti ortogonálních průvlaků. Každý hlavní rám podpírají dva ocelové sloupy RHS 200×200 nebo podobné. Oba konce jsou podporovány stávajícími fasádami. Tři rámy jsou řešeny různě, v závislosti na umístění v plánu,“ vysvětluje Mateo. Podlaha se skládá tak, aby se přizpůsobila různým úrovním stávajících vstupů. Dlažba kombinuje různé druhy kamene, jako černý mramor, travertin a místní červený kámen, a vytváří tak studii geometrií a povrchů, které sugerují práci uměleckých řemeslníků.
(obr. 4-7)

Rozvoj středověkého města Ullastret, Girona
Josep Lluís Mateo popisuje: „V Ullastretě musel být položen povrch nově geometrizovaného místa, definována jeho kůže. Zde byla idea – řekl bych spíše delirium – aby toto horizontální opláštění vždy reagovalo na své přímé okolí, na stěny fasád: žádné hranice ani jiná vnitřní logika než ta, kterou poskytuje geometrie topografie vespod. Fragment byl pravidlem. V konečném důsledku každý čtvereční centimetr představoval specifický problém. Ve středověkém městě nemůže systém přetrvat moc dlouho a práce s dlažbou znamenala poslouchat obecnou městskou logiku, v tomto případě roztříštěnou a násobenou.“
(obr. 8-11)