Architektura VII. dne

V osmdesátých letech se Polsko nedobrovolně stalo největší světovou laboratoří tzv. bottom-up architektury.

Od konce 2. světové války bylo v Polsku postaveno 3 597 kostelů, což je více než v jakékoliv jiné evropské zemi. Většina z nich byla postavena v osmdesátých letech, tedy v době, kdy výstavba kostelů nebyla ani povolena ani zakázána, a tudíž sehrála významnou roli v politice studené války. 

Autoři projektu Architektura VII. dne – Iza Cichońska, Karolina Popera a Kuba Snopek – se snaží uceleně dokumentovat tyto polské kostely a okolnosti jejich vzniku. Nejen že se tyto stavby vzpírají prefabrikaci a pravidelnosti příznačné pro tehdejší architekturu východního bloku, ale jsou i výsledkem komunitní snahy, která stavěla na lokálním financování a investicích, dávno předtím než se tyto přístupy staly trendy v architektuře 21. století. 

V rámci doprovodného programu se zaměříme např. na téma komunitní architektury či paralel v českém prostředí.

Kurátoři: Iza Cichońska, Karolina Popera a Kuba Snopek
Spoluorganizátorem výstavy je Polský institut v Praze.

DOPROVODNÝ PROGRAM:
6. 4. 2017, 19:30 
Přednáška architektů Érica Lapierre (FR) a Kuby Snopka (PL) / Architektura VII. dne, 
akce se koná v sále Kino35 (Francouzský institut v Praze). 
pořádá: Kruh z.s.
pod záštitou: České komory architektů

Komentovaná prohlídka 
8. 4. v 16:00.
podle podkladů pořadatele

Architektura VII. dne ukazuje historii stavby kostelů v Polsku
(ČTK) – Výstava s názvem Architektura VII. dne v pražském Centru současného umění DOX od pátku 17. března ukáže historii kostelů, které byly v Polsku postaveny mezi roky 1945 a 1989. Kostely vznikaly i přes odpor komunistického státu vůči náboženství. Expozice do 22. května představí fotografie, diagramy, mapy a krátké příběhy přímo ze stavenišť kostelů. Novináře o tom za pořadatele informovala Zuzana Masná.

Autoři projektu Iza Cichońská, Karolina Poperová a Kuba Snopek dokumentují stavby, které se vzpírají pravidelnosti příznačné pro tehdejší architekturu východního bloku. Ukazují kostely jako výsledek komunitní snahy postavené na místním financování a investicích.

„Kostely často vznikaly pouze za použití lopat, kbelíků a malých míchaček, protože velké stavební stroje pařily státu a nebyly zapůjčovány pro jejich výstavbu,“ uvedla Cichońská. Budování větších struktur tak vyžadovalo nápady a spolupráci stovek lidí na stavbě.

Polsko se tak v 80. letech minulého století nechtěně stalo největší světovou laboratoří takzvané bottom-up architektury. Role architektů se proměnila – z technokratů sloužících vládě se stali stavbyvedoucí s omezenými zdroji a individuálním talentem. Na stavbě kostelů se podíleli architekti a řemeslníci spolu s farníky.

„Namísto použití továrních prefabrikátů se kostely stavěly pomalu, farníci se scházeli o sobotách, stavbě věnovali svůj volný čas a přispívali drobnými částkami. Takový kostel během výstavby prorostl do historie místní komunity, stal se místní legendou,“ dodal Snopek.

Po zvolení Poláka Jana Pavla II. papežem v roce 1978 a po vzniku hnutí Solidarita v roce 1980 se stalo stavění kostelů kromě projevu náboženské víry výrazem odporu ke komunistickému režimu. Zejména hnutí Solidarita vyvolalo vlnu zakládání nových kostelů. Režim tyto nové stavební projekty ignoroval doufaje, že si tak udrží moc. Od konce druhé světové války bylo v Polsku postaveno 3780 kostelů, více než v jakékoliv jiné evropské zemi.

Výstavu Architektura VII. dne provází doprovodný program zahrnující přednášku architektů Érica Lapierre a Kuby Snopka nebo komentovanou prohlídka výstavy. Více informací je na www.dox.cz.