ČKA k novele stavebního zákona

Česká komora architektů se prostřednictvím Pavla Hniličky, místopředsedy ČKA a předsedy pracovní skupiny ČKA pro legislativu, vyjádřila k připravované novele stavebního zákona. 

Opravdu připravovaná novela stavebního zákona zjednoduší stavební proces?
Novela stavebního zákona je aktuálně v Senátu. Návrh MMR přináší některá dílčí zlepšení ke zrychlení procesu povolování staveb, ale v rámci ČKA jsme přesvědčeni, že nebudou mít až tak podstatný vliv, jak se veřejně hlásá.

Jádro problému je zakopané v meziresortní roztříštěnosti pravomocí při povolování staveb, velkém množství různých řízení na jednu stavbu a naprosto přebujelým požadavkům tzv. dotčených orgánů státní správy. Stavebník je při dnešním řízení povinován obstarat si na stavby okolo 50 různých razítek, než může podat vlastní žádost. Rozhodovací pravomoc se takto de facto přesunula ze stavebních úřadů jinam.

Tento problém novela řeší o něco lepší specifikací požadavku na dotčené orgány, nicméně žádnou podstatnou proměnu nepřinese. V rychlosti povolování staveb jsme podle Světové banky na 130. místě. Před námi jsou např. Papua-Nová Guinea, Kongo či Nepál… Ale jsme aspoň o dvě příčky lepší, než Sierra Leone.

Jaké byly připomínky ČKA k novele SZ z pozice profesní organizace a oficiálního připomínkového místa?
Připomínek jsme k zákonu měli mnoho. Aktivně jsme se účastnili projednání. Myslíme si, že nyní má cenu novelu přijmout, i když se bude jednat pouze o malá dílčí zlepšení a začít pracovat na novém stavebním zákonu. Ten by měl lépe vyvážit práva občanů a státu, měl by umožnit vést pro jednu stavbu pouze jedno řízení, které by pak případně mělo pouze jeden soudní přezkum.

Stanoviska dotčených správních orgánů by měl obstarat stavební úřad, a to pouze od těch, které jsou pro dané povolení příslušné do věci vstupovat. Tím by tak měl stavební úřad jednoznačnou kontrolu nad celým řízením. Současný přebujelý systém je mimo kontrolu státu, protože stavební úřad nemá žádný přehled o tom, na jakém dotčeném orgánu se vyskytuje jaká verze dokumentace a k jakému předmětu se příslušný orgán vlastně vyjadřuje. V řadě podstatných názorů se ČKA shoduje s MMR jako předkladatelem zákona, nicméně otázka meziresortní roztříštěnosti není řešitelná z povahy věci pouze jedním ministerstvem.

Jak by šlo vyhlášku o dokumentaci zjednodušit?
Vyhláška o dokumentaci staveb by si také zasloužila upravit tak, aby stát a občané hlídali pouze to podstatné, co má vliv na veřejný zájem. Ideální by byl model, jaký funguje v západních zemích, a to je třístupňová podrobnost dokumentace, ze které podklady pro povolení stavby tvoří pouze část druhého stupně dokumentace, nikoli celý druhý stupeň. Mezi investorem a zpracovatelem dokumentace vzniká soukromoprávní vztah.

Po zpracování druhého stupně by se z dokumentace vyčlenily pouze ty podklady a údaje, které jsou důležité k veřejnoprávnímu titulu, tzn. k úřednímu povolení stavby (vliv stavby na okolí). V povolení stavby by se tak úřadům odevzdávaly pouze ty části, které mají přímý vliv na okolí (např. hluková zátěž, exhalace, spotřeba energie apod.). Z moci úřední by se tedy měly projednávat pouze tyto zásadní prvky řešení stavby, nikoli prováděcí detaily. Zjednodušení povolovací dokumentace by proces urychlilo, zpřehlednilo a zjednodušilo.

Jak moc se v novele stavebního zákona liší podmínky pro pro stavitele rodinných domů a investory větších či veřejných staveb?
Podstatnou změnu ve stavební praxi chystaná novela nepřinese. Dílčí zlepšení je z našeho pohledu v mírné redukci počtu řízení a v o něco lepší definici požadavků na stanoviska dotčených orgánů státní správy. Z hlediska projektové dokumentace na rodinný dům není a nebyl mezi stavebním povolením a ohlášením žádný rozdíl.

Co se týká větších projektů, tak se bohužel ukazuje, že obzvláště v Praze je stále těžší a těžší získat povolení stavby. Namísto přestaveb opuštěných „browfields“ se investice přesouvají na „greenfields“ – zelené louky a pole za hranicí města –, kde je povolení snazší. Tento trend je v příkrém rozporu s ideou udržitelného města, protože je velice nákladný na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu a přináší řadu negativních environmentálních dopadů.

tisková zpráva ČKA