Podchod pro pěší na Václavském náměstí

(ČTK) – Podchod pod frekventovaným středem Václavského náměstí je už 50 let rušnou pěší křižovatkou hlavního města. Pro veřejnost se poprvé otevřel před 50 lety, 2. prosince 1968, a hned zaujal provedením, halu stavbaři obložili mramorem a lesklým hliníkem a vydláždili žulou. Supermoderní a tak trochu „západní“ tvář dodávaly podchodu i telefonní automaty s oválnými mušlemi z průhledného plexiskla.

Vůbec první halový podchod nejen v Praze, ale i v tehdejším Československu, zabíral plochu 3000 metrů čtverečních a celkem deset schodišť umožňovalo výstupy do mnoha směrů – na „Václavák“ k Muzeu či k Můstku, do ulic Jindřišské a Vodičkovy, dvoje schody vedly na tramvajový ostrůvek. Dnes už ale funguje výstupů jen devět, jeden byl na naléhání majitele přilehlého domu krátce po přelomu století zrušen.

Největší pozornost u veřejnosti ovšem před půlstoletím vzbuzovala tehdejší novinka, pohyblivá schodiště – první toho druhu v Praze. Původně byla schodiště s přilehlými eskalátory (jugoslávskými a italskými) u všech osmi výstupů do ulic, později byly ovšem některé zrušeny, dnes jsou eskalátory tři. Zájem povozit se byl v prvních dnech provozu velký. Za hodinu tehdy vyvezly pojízdné schody až 5000 lidí, tedy mnohem víc, než se požadovalo a plánovalo.

Pražané se svého podchodu dočkali po čtyřech letech výstavby, provázené řadou nepříjemných omezení v dopravě a rozkopaným srdcem Václavského náměstí. Se stavbou se začalo koncem roku 1964 kolektorem, do kterého se překládaly inženýrské sítě. Hloubením více než osmimetrové stavební jámy pak začalo v květnu 1967, tedy 19 měsíců před dokončením.

Ve středu náměstí se ovšem křížily dvě významné tramvajové tratě. Proto bylo tramvajové kolejiště převedeno na mostní čtyřramenné provizorium, jehož součástí byla i křižovatka obou tratí. Stavbu tak obyvatelé města sledovali za jízdy tramvají takříkajíc v přímém přenosu. Neplánovanou „zatěžkávací“ zkoušku strop haly zažil pod koly sovětských tanků při srpnové okupaci. Vydržel, ale dokončení díla se tím o něco prodloužilo.

Za 50 let existence zažil podchod lesk i bídu. V srpnu 1978 se stal součástí metra, respektive se propojil s vestibulem nové stanice Můstek na trase A. Jeho vybavení však postupně upadalo. Eskalátory byly na dlouho vyřazeny z provozu. Do podchodu se znovu vrátily až v 90. letech, ale už ve zmenšeném počtu, a nyní je provozu pouze jeden, další dva se opravují. Zato obchůdků a stánků ve středu haly postupně přibylo.

Doplněno Stavbaweb:
Autoři: Jaroslav Strašil, Josef Kales, Miroslav Kolečkář, Jiří Konrád, Miroslav Mužík, Albert Pišl, Miroslav Pivenec
Hlavní výzdobou podchodu a loubí u Polské informační služby v Jindřišské ulici pověřil arch. Kales z Vojenského projektového ústavu výtvarníky Josefa Buňku, Ladislava Dydka s Františkem Bílkem, Karla Velického a Zdeňka Sýkoru
Projekt: 1964
Realizace: 1966 – 1968
Technický popis projektu najdete v knize Oldřicha Ševčíka a Ondřeje Beneše Architektura 60. let: „zlatá šedesátá léta“ v české architektuře 20. století. 

Zajímavý text s popisem podchodu v době vzniku a rozhovorem s autorem části výzdoby, Zdeňkem Sýkorou najdete zde:
Vladimír Burda: Pražský podchod

Fotogalerii najdete na stránkách A489.cz.

Režisér Petr Kudelka natočil v roce 1968 o stavbě podchodu unikátní dokument se spoustou technických detailů  – ČSFD: Podchod na Václavském náměstí

Krátkou reportáž z výstavby z roku 1967 najdete  archivu ČT24 – ZDE.