Větší hloubku stavby založenou na těchto návaznostech jsme využili k vytvoření polosoukromého venkovního prostoru v patře a zapuštěné kryté terasy v přízemí, navazující na hlavní obytný prostor. Těmito „výkusy“ z hmoty domu a umístěním schodiště v jeho středu je prosvětlena hlubší dispozice přízemí.
Do uličního prostoru se dům uzavírá, s výjimkou vstupních dveří a garážových vrat. Vstup zdůrazňuje šikmý zářez do hmoty objektu, který jej současně kryje před deštěm. Za perforovanou ocelovou stěnou držící uliční čáru se v patře skrývá venkovní prostor umožňující velkorysá prosklení pokoje i koupelny orientované do ulice bez ztráty soukromí. I místnosti směřované do ulice tak mají svůj „kus venku“. Venkovní plocha může být zahradou nebo hrací plochou dle preferencí obyvatel domu.
Obytnou částí v přízemí a třemi pokoji v patře se dům otevírá západním směrem do zahrady.
Barevně neutrální ladění ponechává volné pole pro dotvoření domu jeho obyvatelům. Bílé plochy doplňují černé kovové prvky v podobě hliníkových oken, kování, ocelových sítí zábradlí a dalších interiérových prvků.
Autorská zpráva
Foto: Jaroslav Hejzlar
Uliční čára – budiž. Ale stavba je arogantní k okolní zástavbě bytových domů . Rodinný dům se blíží použitými materiály i tvarem více např. autoservisu .
Nápad perfektní, bohužel chybí cit pro detail i použité materiály. I při zachování základního nápadu mohl vzniknout skvělý dům, který by krásně zapadl, tady z nějakého záhadného důvodu je zvolené, navzdory proklamacím, kontrastní řešení, které ale nefunguje dobře. To bych raději viděl nějaký úlet, ale s větším citem. Tady se mířilo na cíl, ale cíl se s přehledem minul.
Snažím se být tolerantní, ale tohle že je dodržení stavební čáry? Nesahá k ní ani střecha ani obvodová zeď, je to jen plot/zábradlí balkónu. Vlk se nažral a koza zůstala celá.