SAR: Koncertní sál u Vltavy je naše šance na reparát

Praha má jedinečnou šanci zařadit se po bok světových kulturních metropolí 21. století, které neváhaly investovat do nových koncertních sálů. Pro město, které je dodnes symbolem české hudební tradice, představuje nová filharmonie výzvu o to naléhavější, že v něm roky nevznikla žádná architektonicky významná stavba a žije především ze své slavné minulosti. Právě veřejné budovy tohoto typu přitom mají obrovský potenciál, mohou nastartovat rozvoj nových městských čtvrtí a být katalyzátorem rozkvětu a růstu celých měst. V Brně a Ostravě si to uvědomili o něco dřív než v Praze a podobu svých nových filharmonií už znají.

Na podzimním Summitu architektury a rozvoje pořádaném Sdružením pro architekturu a rozvoj (SAR) ovšem zazněla z úst předsedy pražské koaliční strany TOP 09 Jiřího Pospíšila nadějná zpráva: do konce tohoto volebního období by i Pražané měli vědět, jak by mohl nový pražský koncertní sál na Vltavské vypadat. Současná koalice by měla v roce 2021 vyhlásit mezinárodní architektonickou soutěž a během následujícího roku vybrat vítězný návrh. „Byl by to skvělý výkon,“ myslí si architekt a člen SAR Josef Pleskot, který se o hudební halu zasazuje už deset let i jako člen Spolku pro výstavbu nového koncertního sálu v Praze.

Výjimečný typologický druh
Koncertní sály jsou výjimečný typologický druh staveb, po kterém zatoužila v tomto století řada měst. Výsledkem jsou často pozoruhodná řešení, která upoutala pozornost celého světa a promluvila do vývoje architektury. Města jako Hamburk, Paříž, Kodaň nebo Oslo by bez nových filharmonií byla ochuzena o výraznou soudobou ikonu, která tolik chybí naší metropoli. Ostatně co by byla Sydney bez opery? Koncertní hala pro dva tisíce posluchačů by přinesla Praze také nové interpretační možnosti klasické, ale i moderní hudby a třeba i jazzu.

„Praha je kulturní město, taková stavba je otázkou prestiže. Vždyť od nás vzešli světoví skladatelé jako Antonín Dvořák nebo Leoš Janáček a my dnes nemáme pořádný sál s výbornou akustikou, který najdete v každém větším německém městě. Naše tělesa mohou hrát po celé zeměkouli, ale u nás ne,“ podotýká architekt a člen SAR Zdeněk Fránek. Zároveň by koncertní sál dal městu šanci vytvořit opravdu veřejný dům s různými společenskými funkcemi. Filharmonie už dnes nejsou stavěny jen pro ty, kteří si koupí lístek na koncert.

„Koncertní hala je hlavně občanskou budovou. Je to místo, kde se veřejnost může shromažďovat a je to místo, které je katalyzátorem růstu, je inspirativním duchem města a produkuje nové publikum i umělecké formy,“ uvedla Elizabeth Diller, světoznámá americká architektka a hlavní host architektonické části podzimního Summitu architektury a rozvoje. Autorka známé newyorské High Line hovořila v Praze o návrhu nové filharmonie v Londýně, se kterým nedávno uspěla v konkurenci světové architektonické smetánky. „Nám se podařilo vyhrát, protože jsme navrhli otevřený prostor, který bude vítat kohokoli bez ohledu na to, zda má vstupenku,“ je přesvědčena.

Pomoc centru
Londýnská filharmonie má přinést nový impuls umělecké části města. Projekt vyroste na dopravně velmi komplikovaném místě, se kterým si architektka skvěle poradila. I v Praze bude nová budova pro architekty výzvou a naprosto jedinečnou příležitostí probudit místo, které se stalo symbolem neúspěchu urbanistického ideálu modernismu druhé poloviny 20. století. Výjimečný potenciál Vltavské tkví v možnosti vytvořit originální pulzující veřejný prostor, který vytěží vše z kontaktu s řekou a řady systémů dopravy, které se zde nabízejí.

 „Potenciál Vltavské je z hlediska Prahy naprosto hybatelný, naprosto klíčový. V rozšíření centra do těchto míst je možné hledat zlatý důl, už naši předci začali tuhle intervenci objevovat. Za první republiky tu postavili budovu dopravních podniků, jeden z nejskvostnějších paláců. Ta budova předznamenávala, že by měla být levá strana Vltavy intenzivně využita pro významné veřejné budovy,“ domnívá se Josef Pleskot. Celý rozhovor o filharmonii s respektovaným architektem je dostupný na stránkách SAR www.arch-rozvoj.cz.

Vltavská by se díky nové filharmonii po právu stala součástí širšího pražského centra. A mohla by mu ulevit. Kdyby se povedlo postavit skvělý a jedinečný chrám hudby, do Prahy by přijeli také jiní turisté než ti, kteří neustále hlouběji a hlouběji prošlapávají Královskou cestu. Pro stavbu nové koncertní budovy se navíc v průzkumu agentury IPROS pro SAR vyjádřilo téměř 68 procent z tisícovky dotázaných.

Ve druhé polovině 19. století znamenalo Národní divadlo rozkvět centra města. Koncertní síň na Vltavské by to samé mohla udělat pro dnešek. Divadlo těžilo z těsné blízkosti řeky a panoramatu, i to by se mohlo zhmotnit na Vltavské. „Stavba se musí stát předmětem mezinárodní soutěže, podle mého je ale hrozně důležité, aby kontaktovala Vltavu, aby se stala předmostím Hlávkova mostu, aby aktivovala stavební činnost, která zcela jistě ovlivní i podobu brownfieldu Bubny,“ je přesvědčen Josef Pleskot.

A ještě jeden efekt by mohla filharmonie mít – takto výjimečná budova by mohla probrat veřejnost z letargie a probudit v ní zájem o rozvoj a stavění podobně, jako učinil Kaplického návrh Národní knihovny. Nový koncertní sál je jedinečná šance na reparát s možností ukázat, že jsme ty roky nečinnosti nepromarnili a z peripetií kolem chobotnice jsme se poučili. „Vždyť přece nejsme žádná chudá země, měli bychom si už konečně dovolit postavit nějakou veřejnou stavbu, která bude na evropské úrovni,“ dodal Josef Pleskot.
tisková zpráva SAR