Dům v Bolzanu

Na jednom z nejstarších náměstí v Bolzanu nahradil architekt Mikolajcak starou budovu z padesátých let pětipodlažním městským domem. Vertikální ekologizace staré schodišťové věže, vysoce kvalitní materiály, nadčasový architektonický jazyk a smíšené používání z něj činí výhodu pro dané místo.
Delago-Platz se nachází na křižovatce Vintlerstrasse a Weggensteinstrasse uprostřed starého města. Muzeum přírodní historie je diagonálně protilehlé, náměstí ohraničuje západní část Residenza Schrofenstein. V této staré památkově chráněné budově byly během rekonstrukce v roce 2006 objeveny fresky s rytířskými a dvorními gotickými výjevy, které patří k nejvýznamnějším v Evropě. Nejstarší jádro domu, které si rodina Vintlerů vybrala jako své zimní sídlo, pochází z roku 1368. Fresky byly pravděpodobně realizovány kolem roku 1395. V roce 1768 Franz de Paula von Mayrl, bohatý bolzanský občan, ve své poslední vůli určil, aby část jeho majetku byla věnována pro založení dobrovolného pracovního domu. V roce 1770 koupilo devět občanů Bolzana rezidenci Schrofenstein, která se stala sídlem nadace Franz De Paula von Mayrl. Dodnes existuje a vlastní řadu budov v sousedství.
Nadaci patřil také dvoupodlažní dům s valbovou střechou, který stál uprostřed náměstí od konce 50. let 20. století. Muselo se zachovat schodiště s kovovým pláštěm, které otevírá parkovací garáž pod Schrofensteinským palácem. Dům do historické lokality příliš nezapadal, proto nadace vyhlásila soutěž na novou budovu. Pavol Mikolajcak spolu s Andreasem Lengfeldem předložili dvě verze projektu: první z nich dodržovala úroveň soutěžních požadavků, druhá, alternativní, využila tzv. bonus za kubaturu. Vyšší verze na poradní sbor a úřady zapůsobila a nezbytná změna plánu obnovy proběhla bez problémů. „Výška byla pro daný prostor důležitá,“ říká Andreas Lengfeld a Pavol Mikolajcak dodává: „Jako základ jsme vzali půdorys stávající budovy, vyčistili ho a nechali otevřený, kromě schodišťové věže. Navrhli jsme jednoduchou, ale sebevědomou budovu s ​​elegantním průčelím, která plynule přechází do historického prostředí. V exteriéru působí jednoduše, uvnitř má různorodou strukturu. Na úrovni terénu se k veřejnému prostoru otevírá betonová fasáda velkoformátovými okny.“
Kompaktní půdorys nové budovy byl veden kolem původního schodiště ve tvaru písmene L, které je nyní opláštěno tahokovem, po němž se pnou rostliny. Na první pohled přímočarý rohový dům má promyšlené dispozice: zóna v přízemí mezi nosnými panely z pohledového betonu má okna do výšky místnosti. Přestěhoval se sem bar, který, na vzpomínku svého předchůdce se nazývá Ex-Bar Sabina. Vchod je přímo na náměstí, na podlahu byl položen charakteristický kámen z této oblasti. Bar a stoly jsou vyrobeny ze starého dřeva. V sousedství baru jsou nyní obchod a malá restaurace.
Kancelářské prostory v prvním patře nabízejí velkorysé stropy vysoké 2,7 ​​metru a flexibilní půdorysy, ve vyšších patrech jsou byty. Každý z nich má úzký, ale dlouhý balkon s výhledem na západ nebo na jih. Byt ve druhém patře má prostornou lodžii na jihovýchod. V pátém patře se plochá střecha ve spodní úrovni stává prostornou terasou. Okna mají tmavě zbarvené modřínové rámy ve stejných proporcích jako u paláce Schrofenstein. Umístěna jsou 20 cm uvnitř betonové fasády, opatřena jsou dřevěnými žaluziemi, skrytými uvnitř zdi.

Isabella Marboe pro časopis architektur.aktuell (červen, červenec 2016)
Foto: OskarDaRiz a autoři