Rodinný dvojdům v Klánovicích

Záměrem bylo vytvořit jednoduchý, ale osobitý dům, kde nebude nic důležitého chybět a nic zbytečného přebývat. Mottem domu je citát slavného architekta Mies van der Rohe „Less is more“, který má charakterizovat jak podobu domu, tak minimalistický životní styl jeho obyvatel.

Autorovi je blízká filosofie Ericha Fromma, který v knize Mít nebo být rozlišuje dvě skupiny lidí. Jedna má potřebu věci vlastnit a pak má často méně času a prostředků na to život pořádně žít, a ta druhá se soustřeďuje na to život žít a dělat to, co je baví. Menší dům znamená menší finanční investici, méně starostí s údržbou, menší provozní náklady, a v neposlední řadě méně stresu.

Dům se nachází na rovném pozemku na kraji Prahy v MČ Klánovice v bezprostřední blízkosti lesa. Dům s půdorysem podlouhlého obdélníku je jednopodlažní, nepodsklepený a má plochou střechu.

Původní pozemek se starým již nevyhovujícím rodinným domem o rozloze 1 060 m² byl rozdělen na dva stejně velké pozemky o rozloze 530 m². Byly na něm navrženy dva nezávislé domy se společnou dělící stěnou na hraně pozemků. Každý dům má jinou dispozici, ale do ulice se tváří jako jeden. Západní část má sloužit k trvalému bydlení (4kk) a východní jako „chata“ (3kk) pro sezónní bydlení pro část rodiny žijící v zahraničí.

Domy jsou od sebe odděleny stěnou z betonových tvárnic. Na každé straně je parkovací stání pro jeden automobil a dílna (sklad). Za domem je zahradní domek se střechou z polykarbonátu, který ukazuje architektovu zálibu v dostatku denního světla ve všech prostorech. Proto jsou ve střeše osazeny typové světlíky, které pouští světlo do míst, kam by se jinak nedostalo, a vytváří tím nezastupitelný světelný efekt. Na jižní fasádě z domu vystupuje ocelová pergola, která chrání velká okna před přehříváním a kryje terasu a vstupní prostor před deštěm.

Dům je založen na základových pasech. Stěny jsou z izolačních keramických tvárnic ECO TON 36,5 bez dalšího zateplení. Strop/střecha je z dřevěných trámů a je zateplena polystyrenem a zakryta PVC folií Protan. Okna a dveře jsou hliníkové z profilu Herola. Fasáda je z hladké štukové omítky, která je natřená bílou barvou. Pergolu tvoří ocelové profily HEB natřené do antracitové barvy oken. Podhled pergoly a jednoho obýváku je proveden z modřínových palubek. Dělící stěna mezi domy je vyzděna z betonových tvárnic s negativní spárou. Terasu a parkovací stání tvoří betonové dlaždice v přírodní šedé barvě. Oplocení je z drátěných svařovaných 2D panelů, brána a branka jsou z tahokovu. Příjezdová cesta je ze zatravňovacích dlaždic.

Atypickými prvky domů jsou střešní světlíky, betonové broušené podlahy, zaoblené rohy u parkovacích stání, zrcadlo na fasádě u vstupu, kamenný obklad z travertinu u krbu procházející až do světlíku, koupelna inspirovaná ostrovem Bali, velké žulové kameny zasazeny do záhonů, okna a vstupní dveře na celou výšku místnosti, dveře se skrytou zárubní, prosklená stěna do koupelny, předsazený hliníkový rám s venkovní žaluzií, zapuštěné keramické sokly do omítky, velké bezprahové posuvné HS portály, které maximálně propojující interiér se zahradou. V obývacím pokoji směrem do zahrady není žádná stěna, pouze velké čtyřdílné okno, jehož dvě prostřední pole se dají odsunout a vytvoří tím průchod o šířce 3 m.

Interiér je řešen na míru vyráběným vestavěným nábytkem. Kuchyně jsou bílo šedé, kombinace lamina a laminátu na pracovní desce. Skříně a zavěšené police tvoří kombinace bílého lamina a dubové nebo ořechové dýhy. V „indonéské“ koupelně je použita betonová stěrka; lamelové dveře, za nimiž se ukrývá pračka se sušičkou a bojler, jsou z mahagonu, a jako odkaz na autorovo oblíbené Bali je zde nad vanou větrací kamenná dlaždice osobně přivezená letadlem z Indonésie. Značná pozornost byla věnována i parapetům a dveřím, které mají boční hrany z dubové dýhy. Tato bezfalcově řešená dveřní křídla jsou osazena do ocelových zárubní HSE se stínovou drážkou lícující se zdí a nebo do skrytých zárubní s reverzním otevíráním.

V obývacích pokojích jsou provedeny lité betonové broušené podlahy. V koupelnách a předsíních jsou velkoformátové dlažby; největší formát 90 x 90 cm je v koupelně, kde jsou na šířku použity pouze dvě a jedna z nich tvoří sprchový kout. Koupelna je od chodby oddělena dubovou skleněnou stěnou s mléčným sklem. Podlahy v ložnicích jsou z lepených dubových parket kladených do „stromečku“. Stínění oken je řešeno vnitřními závěsy.

Západní dům má kromě jižní terasy ještě terasu severní, která je přístupná přímo z kuchyně; zde dopadá ranní slunce a je zde příjemně v letních horkých dnech. Na terasu navazuje venkovní finská sauna ve stejném vizuálním stylu jako zahradní domek.

V každém domě je krbová vložka s nerezovým komínem. Dům je vytápěn podlahovým vytápěním a elektrickým kotlem o výkonu 9 kW. Tepelná ztráta domu je 6 kW.

Zahrada byla navržena ve spolupráci s architektkou Natalií Vataščinovou a zrealizována zahradníkem Janem Šafaříkem. Zahrada je řešena stejným principem: méně je více. Trávník zabírá malou část pozemku a má jednoduchý obdélníkový půdorys, kolem jsou záhony s různými druhy květin a keřů. Živý plot, který postupně proroste skrze drátěný plot a celý ho schová, tvoří ptačí zob (Ligustrum vulgare). Vysazena byla nová třešeň, která na pozemku historicky byla. Přístupovou cestu do domu lemují vysoké trávy (Miscantus sinensis) a na dělícím plotě se pne zimolez (Lonicera henryi). Betonovou stěnu porůstá přísavník tříprstý. V zahradě je dále umístěna retenční nádrž (5 m³) na dešťovou vodu, která se používá na automatickou závlahu. Na sekání trávníku je použita automatická sekačka. Jako clona a vizuální oddělení od sousedních pozemků byly před plotem vysazeny bobkovišně (prunus lauroceanus) a kalina (Viburnum rhtydophyllum). Dekoračním prvkem jsou vícekmenné muchovníky (Amelanchier lamarcki) u teras.

Díky výstavbě dvou domů zároveň došlo ke značné úspoře financí při realizaci při množstevních slevách a dělení nákladů na dopravu atd.