Návštěva v ateliéru: A8000

V nové rubrice „Návštěva v ateliéru“ chceme ukázat, jak fungují současné úspěšné české ateliéry různých velikostí. Chceme nechat čtenáře nahlédnout architektům „do kuchyně“, informovat a inspirovat — a přitom se zajímat o architektonickou profesi na dřeň.

Ne proměna, ale aktualizace
Mariana Pančíková

A8000 je jedním z největších a také nejstarších českých architektonických ateliérů. „Značka vznikla v roce 1989 a firmu jsme s Jirkou Stříteckým založili v roce 1990,“ říká Martin Krupauer, který ateliér více než tři dekády vede, od roku 2021 se svým novým společníkem Pavlem Kvintusem. S oběma jsme si povídali v jejich novotou vonícím a energií tepajícím sídle v Panelárně u Vltavy v pražských Holešovicích.

Při rozhovoru jsme natočili i prohlídku ateliéru, provedli nás Lucie Formanová a Dan Jeništa. PODÍVEJTE SE!

A8000 má více než pětatřicetiletou historii. Zdá se, že asi před pěti lety prošla „osmitisícovka“ výraznou proměnou: personální, kapacitní i zdánlivě uměleckou. Co ji způsobilo?

Martin Krupauer: Pro mě to není proměna, ale jen pokračování DNA, která je přítomná od začátku. Vše je o lidech — kteří firmu zakládali nebo do ní přicházeli. Co se nezměnilo a co jsme vždy měli, je zaprvé touha dělat dobrou architekturu, zadruhé stavět a zatřetí jít dopředu a rozvíjet se. Někdy to šlo rychleji, někdy pomaleji. Téměř třicet sedm let na trhu nám těch „nahoru a dolů“ už pár předvedlo. Je pravda, že v poslední době to v ateliéru jde rychleji a šířeji, dynamika se mění. A nevyplývá to jen z našich rozhodnutí a interních změn. Jde i o svět kolem nás, který se obrovsky proměnil: svět architektonický, svět našich klientů, svět stavění i svět lidí, kteří s námi chtějí spolupracovat.

Co konkrétně se na české architektonické scéně od roku 1989 změnilo?

MK: V devadesátých letech, když k nám vtrhly celospolečenské změny, jsme se všechno učili v běhu a se světovými architekty a světovými klienty. Byly to projekty bez soutěží, soukromé a jasně zadané. Například Zlatý Anděl — od prvního setkání s klientem po dokončení stavby trval pět let. Pak přišlo milénium. Trh se otevřel zejména domácím aktérům, začaly se objevovat soutěže, veřejné zakázky a přicházely i krize všeho druhu.

Až teď, v posledních letech, se u nás začalo objevovat to, co bylo v rámci světové architektury aktuální mnohem dřív: kulturní zakázky a velké soutěže. A s nimi se začaly do našeho prostředí vracet světové architektonické kanceláře — i když jiné než v 90. letech. To byla i naše další fáze, kdy nás začaly oslovovat s nabídkami na spolupráci. Zakázky se zvětšují a komplikují, zvyšuje se tlak na nás, architekty. A v Evropě i ve světě je trh na poli architektonických kanceláří úplně jiný než v České republice, má jinou strukturu.

A8000 byl po roce 2013, po ztrátě Jiřího Stříteckého, na rozhraní. Po pár letech došlo ke vstupu o generaci mladšího společníka. Přestože tomu tak nechcete říkat, nebyla to proměna?

Pavel Kvintus: Zaměřil bych se na architekturu. Ateliér, jako každá velká společnost, má svoji křivku s výkyvy. Nicméně je to kontinuální práce, linka se vine od začátku do konce a nosná je její DNA. Má ji každý ateliér: tradici, něco, co ho identifikuje. A my to neměníme, nepřepisujeme, pouze aktualizujeme. Vždycky jsme chtěli být v tvorbě tvarově bohatí, s identitou, nechtěli jsme splynout v pohodlném anonymním středu. Architektura, kterou děláme, je pořád stejná, jen aktualizovaná. V ateliéru pravidelně a systematicky vyhodnocujeme, kam jde trend. Zkoušíme si říct, co je naše přidaná hodnota, co funguje; co nefunguje, toho se zbavíme a přidáme něco nového. Proto to možná vypadá, že měníme styl. Ale při našem navrhování vždy hraje roli otáčení, napětí, tvar… Mění se třeba barva — bylo období, kdy jsme hodně pracovali s červenou a žlutou, v poslední době víc s bílou nebo šedou.

POKRAČOVÁNÍ V ČASOPISE STAVBA 1/2026

Vyšlo v časopise STAVBA 1/2026