V nové rubrice „Návštěva v ateliéru“ chceme ukázat, jak fungují současné úspěšné české ateliéry různých velikostí. Chceme nechat čtenáře nahlédnout architektům „do kuchyně“, informovat a inspirovat — a přitom se zajímat o architektonickou profesi na dřeň.

Ne proměna, ale aktualizace
Mariana Pančíková
A8000 je jedním z největších a také nejstarších českých architektonických ateliérů. „Značka vznikla v roce 1989 a firmu jsme s Jirkou Stříteckým založili v roce 1990,“ říká Martin Krupauer, který ateliér více než tři dekády vede, od roku 2021 se svým novým společníkem Pavlem Kvintusem. S oběma jsme si povídali v jejich novotou vonícím a energií tepajícím sídle v Panelárně u Vltavy v pražských Holešovicích.
Při rozhovoru jsme natočili i prohlídku ateliéru, provedli nás Lucie Formanová a Dan Jeništa. PODÍVEJTE SE!
A8000 má více než pětatřicetiletou historii. Zdá se, že asi před pěti lety prošla „osmitisícovka“ výraznou proměnou: personální, kapacitní i zdánlivě uměleckou. Co ji způsobilo?
Martin Krupauer: Pro mě to není proměna, ale jen pokračování DNA, která je přítomná od začátku. Vše je o lidech — kteří firmu zakládali nebo do ní přicházeli. Co se nezměnilo a co jsme vždy měli, je zaprvé touha dělat dobrou architekturu, zadruhé stavět a zatřetí jít dopředu a rozvíjet se. Někdy to šlo rychleji, někdy pomaleji. Téměř třicet sedm let na trhu nám těch „nahoru a dolů“ už pár předvedlo. Je pravda, že v poslední době to v ateliéru jde rychleji a šířeji, dynamika se mění. A nevyplývá to jen z našich rozhodnutí a interních změn. Jde i o svět kolem nás, který se obrovsky proměnil: svět architektonický, svět našich klientů, svět stavění i svět lidí, kteří s námi chtějí spolupracovat.

Co konkrétně se na české architektonické scéně od roku 1989 změnilo?
MK: V devadesátých letech, když k nám vtrhly celospolečenské změny, jsme se všechno učili v běhu a se světovými architekty a světovými klienty. Byly to projekty bez soutěží, soukromé a jasně zadané. Například Zlatý Anděl — od prvního setkání s klientem po dokončení stavby trval pět let. Pak přišlo milénium. Trh se otevřel zejména domácím aktérům, začaly se objevovat soutěže, veřejné zakázky a přicházely i krize všeho druhu.
Až teď, v posledních letech, se u nás začalo objevovat to, co bylo v rámci světové architektury aktuální mnohem dřív: kulturní zakázky a velké soutěže. A s nimi se začaly do našeho prostředí vracet světové architektonické kanceláře — i když jiné než v 90. letech. To byla i naše další fáze, kdy nás začaly oslovovat s nabídkami na spolupráci. Zakázky se zvětšují a komplikují, zvyšuje se tlak na nás, architekty. A v Evropě i ve světě je trh na poli architektonických kanceláří úplně jiný než v České republice, má jinou strukturu.

A8000 byl po roce 2013, po ztrátě Jiřího Stříteckého, na rozhraní. Po pár letech došlo ke vstupu o generaci mladšího společníka. Přestože tomu tak nechcete říkat, nebyla to proměna?
Pavel Kvintus: Zaměřil bych se na architekturu. Ateliér, jako každá velká společnost, má svoji křivku s výkyvy. Nicméně je to kontinuální práce, linka se vine od začátku do konce a nosná je její DNA. Má ji každý ateliér: tradici, něco, co ho identifikuje. A my to neměníme, nepřepisujeme, pouze aktualizujeme. Vždycky jsme chtěli být v tvorbě tvarově bohatí, s identitou, nechtěli jsme splynout v pohodlném anonymním středu. Architektura, kterou děláme, je pořád stejná, jen aktualizovaná. V ateliéru pravidelně a systematicky vyhodnocujeme, kam jde trend. Zkoušíme si říct, co je naše přidaná hodnota, co funguje; co nefunguje, toho se zbavíme a přidáme něco nového. Proto to možná vypadá, že měníme styl. Ale při našem navrhování vždy hraje roli otáčení, napětí, tvar… Mění se třeba barva — bylo období, kdy jsme hodně pracovali s červenou a žlutou, v poslední době víc s bílou nebo šedou.
POKRAČOVÁNÍ V ČASOPISE STAVBA 1/2026


O ateliéru A8000
Pod vedením Martina Krupauera a Pavla Kvintuse patří A8000 více než tři desetiletí mezi přední česká architektonická studia. V současné době pracuje v ateliéru přibližně sto architektů, inženýrů a specialistů, kteří sídlí v Praze, Českých Budějovicích a Brně. Studio se specializuje na projekty náročné svým rozsahem i složitostí v České republice i v zahraničí. Působí také na Slovensku či v Kanadě a dlouhodobě spolupracuje se zahraničními studii v roli lokálních architektů, přičemž nadále hledá příležitosti k dalšímu mezinárodnímu působení.
Osobností Martina Krupauera se ateliér významně zapojuje také do veřejné diskuse o rozvoji území. Vedle architektonické praxe se věnuje vizím a strategiím proměny transformačních oblastí a brownfieldů v České republice i v zahraničí. Byl členem komise hlavního města Prahy pro nový metropolitní plán (2017) a v současnosti vede tým připravující výstavbu Vltavské filharmonie — první významné kulturní stavby v Praze za posledních sto let.
Vyšlo v časopise STAVBA 1/2026


















Obraťme zvýšenou pozornost místům, kde s dá stavět, Bubny Zátory, přednádražní prosto u branického nádraží...
Doplňuji do textu dva odstavce z tiskové zprávy.
To není moc jasné. Jaký most bude zcela uzavřen, když se staví zcela nový? Jistě ne na místě stávajícího, který…
Už mám těch všech nesmyslných nápadů až po krk! Je to úplně stejné jako za komunistů, banda hloupých a líných…
Otázka z titulku nebyla zodpovězena. Pod obrázky chybí popisky (kategorie, umístění). Jsou alespoň v pořadí, ve kterém jsou ceny uvedeny…