Zelená obytná krajina — budoucnost nebo utopie?

Praha, 14. září – Pojem „přirozená architektura“ představuje moderní architektonický směr, který klade důraz na samotnou přirozenost přírody bez zbytečných nákladných „eko“ technologií. Zatímco v zahraničí jde o trend, který respektují architekti a žádají klienti, v českých podmínkách ve stavebnictví jde spíše o relativní novinku, o níž diskutuje hlavně odborná veřejnost. Nejznámějším českým představitelem tohoto stavebního směru je architekt Martin Rajniš, spoluautor originální Poštovny na Sněžce. Své projekty obytných staveb a komplexů označuje pojmem „zelená obytná krajina“, který představuje především maximální integraci samotné stavby do původní přírodní scenérie.

Zelená obytná krajina je soubor staveb určených pro bydlení a zázemí služeb, který se začleňuje do okolí tak, aby se zvyšovala celková kvalita životního prostředí dané lokality. „Existují určité koncepty domů, které umožňují žít svým majitelům v trvale zelené zahradě, na relativně malém prostoru, nicméně s pocitem, že mají pro život prostor několikanásobně větší, než je plocha domu, “ vysvětluje své pojetí zelené obytné krajiny Martin Rajniš, uznávaný architekt a známý český propagátor stylu tzv. přirozené architektury. Pravidla přirozené architektury jsou již léta respektovaná v rozvinutých zemích, jakými je Švédsko, Dánsko, Japonsko, Kanada a další. Takové stavby nepodléhají módním vlivům a udržují si dlouhodobě svou hodnotu.

Pro tento styl je charakteristický příklon k přírodě a přirozenosti. Projevuje se v častějším využívání tradičních přírodních materiálů jako dřevo, sklo, kámen, hlína a zejména citlivým zasazením obydlí do stávajícího prostředí a prolínáním vnitřních a venkovních obytných prostor. Stavby jsou harmonicky včleněny do přírody tvořené některým z výraznějších přírodních prvků, jako je zeleň, rybníky, potoky, skály apod.

Při řešení konkrétního projektu v tomto stylu se návrháři snaží dosáhnout několika cílů. Vedle harmonie mezi stavbou a přírodou je to vytvoření přechodových prostor mezi interiérem a zahradou, vysoká míra adaptability užitného prostoru podle přání budoucích obyvatel, vyvážení sociální struktury a nabídka služeb v dané lokalitě a respektování prostoru pro společný život komunity (náměstí, parky). Z urbanistického hlediska není opomíjena bezpečnost v dané lokalitě, proto je zde regulován provoz dopravních prostředků. Z architektonického hlediska je kladen důraz především na praktičnost staveb. Moderní, ale zároveň drahé „ekologické technologie“, jsou často nahrazeny striktním dodržováním základních pravidel pro stavebnictví, která jsou známá již po několik generací, avšak v posledních letech se na ně často zapomíná. Jmenujme například vhodné rozvržení domu na jednotlivé světové strany, atd.

Z portfolia architekta Martina Rajniše lze vybrat jako ukázku přirozené architektury projekt zelené obytné krajiny v Praze-Tróji. Na pozemku 16 ha navrhl komplex budov v symbióze s parkem a zahradou. Každý dům má své soukromí, je odlišný od ostatních, ale přitom jsou všechny variací na stejné téma. „Lidé, kteří by v takových domech žili, by měli mít spíš pocit, že obývají kus země, než že je obklopují zdi domu. Že mají jakési hnízdo, které není vymezené okny nebo stěnami — tak to může vypadat jen při pohledu zvenčí,“ říká o projektu Rajniš. Dalším projektem zelené obytné krajiny bude větší obytný komplex, který architekt připravuje společně se stavební společnosti PSJ.

Tisková zpráva PSJ