Administrativně provozní budova Stránčice

Industriální prostředí, klient, který neuvažuje konzervativně a je velmi kreativní, náplň práce firmy, přítomnost betonárky. Celkový syrový charakter zadání, krásné autentické místo…

Zadáním byla provozně-administrativní budova v daném prostředí, požadavek na využití moderních technologií (klient jezdí v elektromobilu, chce na střeše fotovoltaiku, je spřízněn s moderními technologickými trendy, sám je zručný a kreativní, vyvíjí roboty pro stavebnictví, atd.).

Administrativně správní budova společnosti, která distribuuje a vyrábí betonové směsi. Náplň činnosti se promítá do syrového výrazu objektu, který je celý výhradně betonový odlitek. Pohledový beton různých barev a struktur je na podlaze, stropech, stěnách, objekt sám včetně střechy je vylitý z tepelně izolačního betonu tloušťky stěny 1,2 m, bez jakéhokoliv doteplení či dalších dokončovacích úprav. Experiment se souhlasem klientů. Instalace a další nutné stavební prvky jsou viditelné, vedené na betonových konstrukcích, okna jsou hliníková, tvoří obrazy – oči domu. Parkování je na střeše objektu. Industriální charakter pozemku má silnou atmosféru díky betonárce vedle a obrovskému silu naproti.

Výsledek uvnitř není přesně to, co jsme navrhovali (zvenku ano), neb klient některé věci ovlivňoval a hlavně – stavba se stavěla dle průběžných finančních možností, v procesu se improvizovalo, snižovaly se náklady, některé věci se ubíraly, realizovaly jednodušeji, levněji…
Autorská zpráva


Organismus uvnitř betonu
Beton bývá většinou vnímán jako chladný tvrdý a přísný materiál. Z tekuté poddajné hmoty se mění po zatvrdnutí v symbol pevnosti a trvanlivosti. Až by se nám chtělo říci, že je studený a bez života. Díky již běžně zvládnuté výrobě a svým vlastnostem se stal jedním z nejpoužívanějších materiálů současné éry. Možnosti tvarování, díky formám, z něj vytvořili materiál, který jen těžko hledá konkurenci. Práce s betonem se stále vyvíjí. Již dnes není žádný problém vyrobit tepelně izolační beton s příměsí kameniva na bázi expandovaného jílu. Díky jednoduché tvárnosti v tekuté formě se stal oblíbeným matriálem při velkoformátovém 3D tisku, který urychluje výrobu jednoduchých konstrukcí. Stále se objevují nové postupy jak zefektivnit výrobu i použití. Tento trend si ale vybírá i svou ekologickou daň. Současná výroba cementu, který je základní složkou betonu, má na svědomí pět procent celosvětových emisí uhlíku. Běžně se tak objevují úvahy jak s tímto materiálnem pracovat ekologičtěji. Tak se dnes již setkáváme s recyklovaným betonem, který například použila na 3D tisk čínská firma Winsun, která se věnuje vývoji stavebních konstrukcí. V projektu se podařilo vytisknout deset jednoduchých domů za dvacet čtyři hodin. Britský Novacem zase vyvinul uhlíkově negativní cement, který uhlík absorbuje a ukládá ve své struktuře. Je tedy na pořadu dne, abychom hledali způsoby jak odlehčit našemu životnímu prostředí, a to nejen při výrobě cementu nebo betonu.

V okrese Praha-východ nedaleko Říčan se ukrývá na kraji vesnice Stránčice výrobna betonu. Skrytá mezi poli, v hluku průmyslového areálu, se tváří, jako by ani nestála za pozornost. Však výroba betonu je dnes již běžná, každodenní záležitost. Celému areálu vévodí dramaticky vysoké obilné silo. Avšak v nedaleké blízkosti se ukrývá ještě jeden pozoruhodný objekt. Administrativní budova betonárky Stránčice – to je vzorný příklad situace, kdy se spojil konceptuální přístup architekta a osvícený a otevřený přístup investora. Tato souhra ale není čistě náhodná. Architekt David Kraus si již dřív vyzkoušel spolupráci s investorem a vlastníkem betonárky i exkluzivní práci s betonem na jiném projektu. Tentokrát se zde promítl i vizionářský přístup investora, který má v oblibě nestandardní řešení. Nepravidelný objem se tváří skoro jako spící zvíře, které ale uvnitř ukrývá neobyčejný život. Organismus, který reaguje na požadavky místa i různé funkce a využití, se nebojí mít ambice a jít o kus dál, než je zvykem. Administrativní objekt v sobě ukrývá prostory od kanceláří různých velikostí přes sociální zázemí až po volnočasové místnosti, jako jsou kuchyňka s jídelnou nebo terasa. Ta má výhledově sloužit na příjemná jednání a porady v teplých dnech. Pro absolutní komfort je součástí dispozice i kryté stání pro 3 služební vozy. Hlavní parkovací kapacity jsou pak umístěny především na střeše objektu. Pozoruhodná je západní část objektu, která pojme dva nákladní vozy. Majitel této části říká „Robotárna“, dle v současnosti umístěného robota, který se učí nové úkoly, jako je například zdění. Nejen přítomnost tohoto technologicky vyspělého pomocníka nám naznačuje, že snaha posouvat se vstříc technologické budoucnosti tu na nás dýchá na každém kroku.

 Celý objekt je vyroben z tepelně izolačního betonu s příměsí expandovaného granulátu. Konstrukce tvoří zároveň fasádu. Díky použité technologii, se na fasádě objevuje určitý mapový nepravidelný vzor, který je tvořen místy, kde kamenivo nebylo plně obalené cementovou směsí. I tento drobný dekorativismus byl součástí konceptu. Dojem z celé hmoty je pak trochu obměkčený touto nepravidelnou strukturou. Pozoruhodná hra oken vychází především z reakce na okolí. Fasády, které mají kontakt s větším náporem hluku, obsahují mozaiku malých oken. Tyto otvory se v interiéru propisují do prostoru chodby, kde není takový požadavek na světelný komfort prostředí. Vedle toho východní fasáda má v obou patrech okna přes celou šířku místnosti. V přiléhajících kancelářích sídlí vedení firmy a dispečink. Velkoryse tak mají všichni plnou optickou kontrolu nad pracovním placem venku. Jako by ležící zvíře i během odpočinku kontrolovalo své okolí. Několik pevně zasklených oken obsahuje i pojízdná střecha. Robotárna díky svým požadavkům na pojmutí velkých aut byla opatřena atypickými vraty, která jsou spojena do jednoho bloku, který zvedají dvě hydraulická ramena. Celá konstrukce je vylehčena díky rámu z hliníku a výplně z akrylátu, v dílně je tak zároveň stále dost světla. Vrata ve vyklopené pozici zároveň slouží jako rozšíření střechy a pracovní plochy.

Hlavním prvkem interiéru je pochopitelně betonová strohost. Ta je doplněna o prvky se sytě žlutým foliovým povrchem. Celkový dojem se tak drží strohosti a funkčnosti. Stejně tak i prvky, jako dveřní křídla, zavěšená na pojízdných kolejnicích, nám stále připomínají, že se jedná o technický a zároveň sofistikovaný provoz. Ve stropních konstrukcích najdeme futuristicky vyhlížející drážky se zabudovanými led svítidly. Třešničkou na dortu jsou pak velkoformátové stoly s betonovými pracovními deskami, které pochopitelně vznikaly přímo v této výrobně.

Provoz celého závodu se přizpůsobuje novým trendům, a to nejen za cílem docílit co nejvyšší efektivnosti, ale i udržitelnosti. Administrativní objekt již dnes energeticky funguje na bázi tepelného čerpadla. V budoucnosti pak přibudou i fotovoltaické panely, které podporují samostatnost objektu, ale i dobíjení elektromobilů, kterými firma disponuje již dnes. Provoz celé betonárky je plně automaticky řízen počítačem, jenž zefektivňuje práci na place i v kancelářích. Nadšení investora pro technologicky pokrokové řešení tu bylo jistě jedním ze základních předpokladů úspěšného projektu i realizace. Celkový prostorový koncept je příjemný a racionální. Barevné řešení interiéru se pak podrobovalo formálně vkusu investora. Až objekt dospěje do svého finálního stavu, bude zatím v našich končinách obzvláště mezi administrativními budovami těžko hledat paralelu. 
KAROLÍNA VOJÁČKOVÁ