Administrativní budova Visionary

Administrativní budova Visionary

ulice Plynární, Praha 7, Holešovice

(18. 2. 2019) Jakub Cigler architekti, recenze: Jiří Tourek

   
 
 
 
 

Administrativní budova Visionary

Budova je osazena v exponované nárožní pozici ulic Argentinská a Plynární. Stala se tak symbolickou branou do rozsáhlého transformačního území - brownfieldu bývalého nádraží Praha Bubny.
Administrativní objekt má jednoduchý kubický objem s akcentovaným nárožím. Díky půdorysnému konceptu ve tvaru písmene H si budova v parteru vytváří pobytovou krajinu s přesahem do širšího veřejného prostoru. Venkovní pobytové prostory jsme přenesli z parteru i do interiérů. V každém patře jsou k dispozici terasy s jednotným konceptem zeleně vysazené v bílých květnících. Tento koncept graduje směrem do Plynární ulice, kde je fasáda perforována sestavou exteriérových lávek propojující obě části budovy. Vzniká tak vertikální krajina odrážející život uvnitř budovy.

Architektonicko urbanistické řešení
Pozemek se nachází v severovýchodním cípu rozvojového území Praha - Bubny. V minulosti byla na toto území zpracována řada urbanistických studií, které shodně potvrdily obrys budoucího bloku vymezeného ulicemi Argentinská, Plynární, Železničářů a Poupětova. V současnosti je dokončena první etapa - administrativní budova Visionary, kterou tvoří dvě hmoty propojené středovým šestipatrovým krčkem, kde se nachází průchozí recepce. Výrazné vykonzolování objektu do Plynární ulice je reakcí na trasu horkovodu, který nesměl být dotčen spodní stavbou.
Průčelí fasád do ulice Plynární doplňuje do líce uliční čáry zavěšená ocelová konstrukce pochozích teras, která propojuje obě hmoty do kompaktního celku. Tato stěna je navržena jen do úrovně 6. NP. Zároveň je na východním objektu na nároží ulic Plynární – Železničářů ustoupené poslední podlaží. Dochází tak k výškové diferenci objemů a ke zvýraznění nárožní hmoty do křižovatky Argentinská. Pro vytvoření vizuální celistvosti stěny s okolními fasádami a dojmu plného objemu byly na stěně aplikovány stejné prvky jako na okolních fasádách - průběžné horizontální římsy a skleněné vertikální lamely.
Dlouhé hmoty fasád do ulic Argentinská a Železničářů člení zapuštěné terasy. Vznikly tak venkovní pobytové plochy doplněné o vzrostlou zeleň, která se na fasádě uplatňuje i z dálkových uličních pohledů. Fasády objektu tvoří lehký obvodový plášť skládaný z modulů. Jejich členění reaguje na světové strany stejně jako skleněné vertikální lamely, které fasády přistiňují.
Střechy jsou řešeny jako relaxační zóny, na střeše západní věže je po obvodu umístěna běžecká dráha.

Funkční náplň objektu je administrativní, doplněná v parteru o obchody, restauraci a mateřskou školku. Vstupní recepce je řešena jako prostor otevřený přes dvě podlaží, propojený točitým schodištěm s výraznou spirálovou geometrií z železobetonu. Recepce a společné prostory domu sjednocuje podlaha z bílého litého terazza. Hlavní schodiště v každé věži je součástí výtahové lobby a díky širokému zrcadlu vytváří reprezentativní prostor přes všechna podlaží.

Severní nádvoří tvoří vstupní předprostor. Jsou na něm cortenové květníky se stromy a okrasnými travinami. Jižní nádvoří je více pobytové, pražskou mozaiku doplňují pochozí dřevěné paluby. Místo tradičních laviček pro sezení slouží vyvýšené dřevěné platformy. Pro osvěžení v letních měsících je na nádvoří umístěn nenápadný vodní prvek, kdy voda tryská přímo z dlažby a zase v ní mizí.
V místě druhé etapy výstavby, která v budoucnu uzavře strukturu do kompaktního městského bloku, je navržena parková úprava.

Autorská zpráva
Administrativní budova Visionary byla nominována na titul Stavba roku 2018


Investor: Skanska Property
Odpovědný architekt: doc. Ing. arch. Jakub Cigler, Jakub Cigler architekti
Hlavní inženýr projektu: Ing. Tomáš Bíma, Ing. Marie Mrázová
Architekt projektu: Mg.A. Jan Hofman
Tým: Ing. Ondřej Hec, Ing. arch. Ilia Charushin, Ing. Arch Kamil Plavec, Ing. Pavel Prchal, Ing. arch. Josef Skála, Ing. Petr Šusta, Ing. Martin Vítek, Ing. arch. Bohuslav Šenkýř
Celková podlažní plocha: 24 900 m2
Zastavěná plocha: 3650 m2
Obestavěný prostor: nadzemní 96 968 m3, podzemní 46 019 m3
Projekt: 2010–2017

Realizace: 206–2018
Foto: Filip Šlapal


Kancelářská budova Visionary
Jiří Tourek


Visionary je od roku 2018 další v řadě kancelářských budov z dílny ateliéru Jakub Cígler architekti. V kontextu dalších staveb tohoto studia nejde ani o budovu největší, ani v nejcitlivější lokalitě. Přesto tato šestipatrová kancelářská budova nedaleko metra Nádraží Holešovice vyrostla na exponované parcele. Dotváří totiž urbánní dispozici křižovatky ulic Argentinské a Plynárenské, která je nyní ze třech stran zpevněna nárožími. To samo o sobě je v tomto terénu rozbité urbanity dobrý počin. Zároveň tvoří první krok ke vzniku bloku ve velkém území mezi stanicí metra Nádraží Holešovice a Vltavská. Nastavila tak kritérium blokové zástavby v oblasti, která snad v dohledném budoucnu spojí bloky Holešovic „nahoře“, podle ulice Milady Horákové či Veletržní, a „dole“, kolem ulic Dělnické a Komunardů.

Zdá se, že k interpretaci kancelářských budov dneška by mohla skýtat vhodné kritické východisko teorie architektury Norberg-Schulze navržená v jeho nejranější práci Intence v architektuře.[1] Když diskutuje roli programu čili stavebního zadání, argumentuje, že ho lze zkoumat jako dva provázané aspekty, dvě duality: fyzické milieu a symbolické milieu.

Fyzické milieu se skládá dle Schulze z ovládnutí fyzické stránky a z funkčního rámce. Jde nepochybně o silné momenty zkoumané stavby. Forma, jež tvoří funkční rámec, se zdá ideálním kompromisem provozu uvnitř, proto má půdorys podobu „H“, tedy dvou velkých objemů s kancelářskou krajinou spojených příčným krčkem, v němž je v přízemí vstup a v horních patrech další využitelné plochy, a zároveň odpovídá na okolní potřebu bloku, tj. v zásadě obdélníku. První snaha je vedena potřebou hladkého vnitřního provozu a flexibilních využitelných prostor, je zajímavé, že spojující krček neslouží jako vertikální komunikace, ty jsou nezávislé v obou velkých bočních hmotách či křídlech, které se kolem nich rozprostírají, dalo by se snad říci, že jde o projekt zevnitř ven, je to „typický plán“, až na to, že je trochu nepravidelný a díky rozčlenění do dvou křídel ne příliš hluboký. Zde jediná poznámka k ovládnutí fyzické stránky: kanceláře (typu open space) zde nemají žádná otevíratelná okna, vnitřek je jen klimatizovaný. Druhá potřeba, vytvořit urbánní těleso, je v nemalé míře opačná, snad by se dalo říci, že jde o projekt vzniklý zvenku dovnitř, od bloku, který měl vzniknout, vzadu s dvorem, vpředu s artikulovaným vchodem, k formě, jež má uspokojit vnitřní provoz. Napětí mezi funkčním „H“ vnitřní dispozice a obdélníkem bloku řeší mosty zavěšené v hlavním průčelí mezi dvěma křídly stavby. Uživatelům příjemně spojují dva bloky. Když se ale „čtou“ zvenku, z ulice, nejenže tvoří průčelí budovy, dotvářejí kompaktnost bloku. To díky nim se stavba jeví jako blok a ne solitérem na půdorysu „H“.

V souvislosti s kontextem je také třeba zmínit péči při členění všech vnějších fasád, každá má jiné formáty prosklení a jiné vyznění a zalamuje se tak, že vytváří dojem skladby menších celků. Tomu slouží i vnější terasy zapuštěné do hmoty domu. Nejdelší fasáda do Argentinské se zalamuje v „protisměru“ vůči uzavřenosti bloku, zdá se tím však reagovat na ohyb zmíněné ulice. Na skutečné uzavření si blok stejně musí počkat do další fáze výstavby.

Druhou dualitu, symbolické milieu, tvoří sociální prostředí a kulturní symbolizace. Zde má zkoumaná budova méně co říci. Její sociální prostředí dobře ilustruje současnou kancelářskou stavbu: open space kanceláře jako ovládané pracovní prostředí a k tomu benefity zaměstnancům (terasy, běžecká dráha na střeše, parkování i na kola atd.). Parter nabízí veřejné funkce a služby (v současnosti: lékárna, školka, kavárna, poliklinika atd.), pro okolní městský život jsou to výrazná pozitiva. To, co lze nazvat hlavní průčelí, má vykonzolované přízemí, které tak rozšiřuje chodník a vytváří krytou piazzetku. Zde sice hraje menší roli než u jiného Cíglerova díla, Quadria ve Spálené ulici, i tak je ale pozitivní. Nejméně lze jistě říci o kulturní symbolizaci, protože uznávaných symbolických forem (věž, portál atd.) se mnoho nenajde. Stavba chce především sloužit, dobře fungovat, symbolické se projevuje jen náznakem. Cíglerova jinonická Aviatika má svým oválným tvarem, stejně tak jeho Florentinum svou strmou střechou, jistě větší „symbolický náboj“, činí je to však solitérnější (zvláště Aviatiku), Visionary je na svém místě svou formou do bloku městotvornější.

Je zřejmé, že nejsilnější je tato stavba jako funkční rámec a ochrana lidí uvnitř (fyzické milieu); sociální prostředí, které utváří, odpovídá dnešní představě pracoviště ve velkoměstě, zato druhá složka, kulturní symbolizace, se uplatňuje minimálně. Co tyto stavby znamenají pro kulturu, je stále otevřenou otázkou.

POZNÁMKY:
[1] K užití právě této části teorie mě inspiroval Kenneth Frampton, který ji využívá ve své slavné interpretaci sídla Fordovy nadace v New Yorku. Viz Frampton, Kenneth, A House of Ivy League Values: The Ford Foundation Headquarters, in: Labour, Work and Architecture (Phaidon, 2002), s. 273–277. Zároveň upozorňuji, že tato teorie nemá nic společného s pozdější fenomenologií architektury či geniem loci, které si všichni s Norbergem-Schulzem spojují.


Recenze Jiřího Tourka byla uveřejněna společně s projektem VISIONARY v časopise Stavba č. 4/2018, str. 52–59




Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Novostavby

Dokončení

2018

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
 
© 2007–2019 Business Media CZ, s. r. o.