Karlín je pestrá čtvrť s dobrým urbanistickým měřítkem, její
charakter je přátelský a kultivovaný. V posledních letech se stal příkladem
úspěšné regenerace s výjimečným počtem přeměněných brownfieldů a průmyslových
areálů. Nová budova se nachází na ose Pernerovy ulice, tvoří její zakončení v
pohledu od západu. Na stavební parcele se dříve nacházel hřbitov s kapličkou, v
minulém století tu vyrostly stavby závodu ČKD. Kromě ochranného pásma Pražské
památkové rezervace a památkové zóny Karlín stavbu ovlivnila existence
zaniklého vojenského hřbitova a ochranné pásmo železniční dráhy, které zasahuje
na téměř polovinu řešeného území.
Provozní řešení
Autoři projektu ze studia CMC Architectst zvolili organický tvar budovy s ustupujícím šestým podlažím. Skupinu čtyř hmot na eliptickém půdorysu propojuje skleněný plášť, který uvnitř vytváří atrium. Objekt je symetrický v obou osách. „Okrouhlou formu novostavby jsme navrhli jako symbolický předěl mezi přírodní scenérií Vítkova a zástavbou pod ním. Zasazena je do parku, který tvoří součást kompozice – hlavní nástupní plochy vytváří drobná prostranství, v západní části je větší náměstí. Koncepce parkových úprav vychází z organického tvaru budovy a motivu tematických zahrad – jaro, léto, podzim zima. Na jihu osu parku zakončuje barokní kaplička,“ uvádí architekt Daniel Sedlák.
V přízemí v Pernerově ulici (severní fasáda) budou obchody a kavárna, na jižní straně směrem k Vítkovu showroomy a restaurace, kuchyň a kanceláře správy budovy. Nad přízemím se nachází pět podlaží s kancelářemi typu open space s 1980 m2 užitných ploch na každém podlaží v každém křídle. Kancelářské prostory obepínají jádra ve středu každé z elips. V jádrech jsou vertikální komunikace, hygienická zařízení, kuchyňky, serverovny a sklady. V 6. NP jsou také kanceláře, dále technické prostory a střešní terasa. Garáže ve dvou podzemních podlažích mají 291 parkovacích stání, dále tu jsou technické zázemí, sklady, místnost odpadového hospodářství, dílna a sklad údržby objektu.
Konstrukce
Nosnou konstrukci budov tvoří železobetonový monolitický skelet s bezprůvlakovými stropními deskami pnutými ve dvou směrech. Podporují je sloupy a dvě ztužující jádra v každém křídle objektu. V suterénu má železobetonový skelet nosné sloupy v nepravidelných vzdálenostech až do 9,0 m, doplňují je stěny komunikačních jader a obvodové stěny. Obvodové stěny suterénu jsou součástí bílé vany, která chrání vnitřní prostory proti účinkům podzemní vody. Sloupy v suterénech jsou kruhové o průměru 500 mm a oválné 500 x 800 mm. Sloupy v nadzemních podlažích mají kruhový průřez. Stojí po obvodu jednotlivých elips ve vzdálenosti max. do 8,1 m. Stropní desky nad 5. NP jsou nad některými vnitřními sloupy zesíleny hlavicemi z důvodu vyššího zatížení skladbou střešního pláště na terasách. Po obvodě byly zesíleny monolitickými atikami, podobně tak i střechy nad 6. NP.
Fasádu tvoří několikavrstvý závěsný fasádní systém složený z vysoce kvalitního zasklení, vnějších elektricky ovládaných textilních žaluzií, kovových izolovaných panelů KINGSPAN a více než 40 000 rostlin s automatickým zavlažováním. Jeho systém je propojený s nádrží na jímání dešťové vody.
Projekt inteligentní budovy
Návrh byl zpracován nejen s cílem nízké energetické náročnosti, ale také s ohledem na interiéry, poskytující příjemné pracovní prostředí. Centrální atrium vytváří multifunkční prostor, kterým budova „dýchá“. Geometrie a orientace objektu přispívá ke snižování tepelných zisků, jen malé procento ploch je přímo orientováno na jih nebo západ. Fasády jsou kryty automatickým textilním stíněním, vertikálními zahradami a kvalitním trojitým zasklením. Přirozené větrání probíhá přes ventilační panely umístěné v každém kancelářském modulu (cca 2,7m).
Důležitou roli má v budově IBM, tedy systém počítačově řízeného topení, chlazení, větrání a osvětlení. Celoročně monitoruje a automaticky seřizuje spotřebu energie, umožňuje i vzdálené řízení technologických procesů. Sestává z centrálního řídícího pracoviště a měřicích a regulačních podsystémů umístěných v prostoru, dále v rozvaděčích měření a regulace, které byly osazeny regulátory s digitálními a analogovými vstupy a výstupy. Propojuje je komunikační linka pro možnost sdílení údajů.
TZB
Budova byla navržena s ohledem na snížení tepelných zisků a zajištění příjemného, zdravotně nezávadného vnitřního prostředí. To vedlo mimo jiné k instalaci několika chladicích systémů s ohledem na odlišné funkce a provozní potřeby: hlavní chladicí systém, systém chlazení serveroven nebo technologické chlazení. Zdrojem chladu pro hlavní chladicí systém je dvojice vodou chlazených kompresorových jednotek, které jsou umístěné v suterénu. Odpadní teplo z kondenzátorů pak odvádí suché chladiče na střeše objektu. Jako distribuční prvky byly upřednostněny chladicí trámy.
Vytápění budovy zajišťuje centrální zdroj, v tomto případě tlakově nezávislá předávací stanice, systém trubních rozvodů, otopná tělesa a centralizované řízení s monitoringem. Výstupní teplota ze zdroje je řízena s ohledem na vnější teploty, tedy na základě ekvitermní regulace. Sofistikovaný systém armatur, oběhových čerpadel a čidel zajišťuje rovnoměrný rozvod tepla do všech částí objektu.
Budova je vybavena systémem strojního větrání doplněným o větrací klapky ve fasádě, které zajišťují nouzové provětrání. Pro kancelářské prostory a obchodní plochy vytváří vzduchotechnika v součinnosti s topením a chlazením ucelený systém klimatizace – zajišťuje přívod upraveného čerstvého vzduchu pro osoby, u kanceláří pak také primární vzduch pro systém chladicích trámů. Strojní zařízení jsou umístěna na střeše objektu za akustickými clonami, které byly navrženy tak, aby přirozeně navázaly na fasády.
Hovoříme s architektem Danielem Sedlákem
Projektovali jste architektonicky i provozně složitý objekt, který aspiruje na certifikaci Breeam Excellent. Co to pro vás znamenalo?
Investor si od začátku přál, aby stavba splnila požadavky certifikátu Breeam v kategorii Very good, ale nakonec jsme dosáhli lepších výsledků, aniž bychom do koncepce projektu významně zasahovali. Bylo to dáno jeho dobrou přípravou i příkladnou spoluprací investora, a tak jsme mohli jen nahradit některé materiály za jiné, s lepším hodnocením. Také jsme upravili druhovou skladbu rostlin na výhradně domácí druhy. U projektu jsme ale vycházeli z českých norem. Museli jsme tedy v základu řešit, jaké konstrukce a technologie zvolíme, abychom dosáhli energetického štítku typu B a širší enviromentální hodnocení Breeam jsme k tomu přirozeně přidávali v jednotlivých projekčních krocích.
Dům je v mnoha ohledech výjimečný – čeho si ceníte nejvíce?
Z našeho pohledu je výjimečné zpracování hmoty objektu, jeho tvar, půdorys. Dále volba fasádního pláště s vertikálními zahradami. Důležité tu byly také terénní a parkové úpravy – investor dal část svých prostředků do městských prostor, které navíc také udržuje. Technicky výjimečná je stavba zejména v tom, že má organický tvar. Její křivka je poměrně komplexní a v každém místě se mění. S tím se musely vypořádat snad všechny profese, nejenom dodavatelé fasády. Uvedu příklad – když zakládáte v pravoúhlém půdorysu příčku, stačí k tomu metr. V tomto domě jakákoli příčka potřebovala asistenci geodeta. Generální dodavatel si samozřejmě zpracoval systém měřicích bodů, ale i tak to bylo složité.
Při zakládání stavby jsme využili zajímavou a pro mne novou technologii zajištění stavební jámy. Není výjimečná, ale používá se spíše pro řešení protipovodňových bariér. V principu jde o to, že se vyvrtají díry, vyvrtaná zemina se smísí s pojivem a do vrtů se znovu uloží. Vznikne tak pevná stěna, která se z jednoho líce odtěží pro stavební jámu. Jedná o ekologický přístup, kdy nepřevážíte obrovské množství materiálu přes město.
Zelená fasáda tlumí hluk z okolí. Dají se vyčíslit také její tepelné bilance?
Nevím jak přesně, ale kdybychom se na fasádu podívali infrakamerou a srovnali ji s okolními domy, ukázalo by se, že povrchová teplota této fasády je nižší. Také bychom viděli, jak se ohřívají různé části fasády, jsou tu také izolační trojskla a kovové části. Ani použitá trojskla nemají úplně jednoduchou kompozici, jsou to skla s nízkoemisivním pokovením. Vnější sklo má na rubu nanesenou vrstvičku kovu, která není takřka vidět. Vytváří jakési tepelné zrcadlo – světlo prostupuje dovnitř, teplo se ale odrazí. Následuje prostřední sklo a sklo interiérové, které má na sobě podobnou vrstvičku kovu. Ta zase zajistí, aby se teplo zevnitř budovy odráželo zpátky do interiéru. Tento princip už je starší, ale neustále se technologicky zdokonaluje a umíme ho bilančně propočítat.
Uprostřed objektu se nachází atrium, které není zastřešené. Co kdyby měla některá firma kanceláře umístěné tak, že by bylo třeba přes atrium chodit i v zimě?
Tato možnost je zatím jen teoretická, ale počítali jsme s tím. V projektové přípravě jsme řešili mosty v jednotlivých patrech objektu. Kdyby se takový nájemce objevil, konstrukce stavby je pro ně připravena. Povedou přímo nad atriem jako lehké, prosklené, téměř vznášející se konstrukce.
Předpokládám, že se budova ještě testuje – nakolik je obsazená?
Obsazené jsou téměř všechny kancelářské plochy a asi 60 % komerčních ploch. Ale bude trvat ještě nějakou dobu, než se všechny systémy správně nastaví. Když se objekt předává uživateli, je vlastně prototypem a musí se vyladit tak, aby fungoval optimálně. Nájemci přicházejí s vlastními stavebními týmy a architekty, kteří mají za úkol vytvořit interiéry podle jejich představ, včetně koncových částí technologií. My jsme v projektu určili základní koncept, ale někteří z nich ho nerespektují. Bylo tam tedy celé léto rušno a ještě pořád je. Právě se zkouší provozní schémata, aby všem vyhovovala a zároveň byla energeticky úsporná. Někdy se totiž stává, že si uživatelé přejí zasedací místnost na extrémně zatížené fasádě, tedy s jižní nebo jihozápadní orientací. Pokud bychom tu chtěli mít prostředí s vnitřní teplotou do 22 °C, zatížíme nerovnoměrně celý systém. Jiní uživatelé si zase přejí datové centrum v suterénu – i to hodně zatíží celkové tepelné bilance budovy. S tím souvisí i požadavkem na další náhradní zdroj energie výhradně pro potřeby nájemce.
Hodně teď záleží na správci objektu, který bude nájemce informovat a školit, aby se naučili budovu správně užívat. Měli by například vědět, že ve chvíli, kdy otevřou okno, přestane většina systémů pro vnitřní prostředí fungovat.
Zmínil jste správce budovy – ten je pro ni velmi důležitý…
Jistěže, s technologiemi se začal seznamovat už v době, kdy se stavba dokončovala a má celý tým. Se správou jim pomáhá specializovaný software. Umí zpracovat hlášení všech podsystémů, vyhodnocuje, třídí stovky hlášení a přenáší množství dat. Software je třeba vyladit tak, aby společně s technologiemi fungoval a zajistil rozdílná přání uživatelů. V podstatě je třeba ho přizpůsobit domu a jeho uživatelům na míru.
Hana Vinšová
Provozní řešení
Autoři projektu ze studia CMC Architectst zvolili organický tvar budovy s ustupujícím šestým podlažím. Skupinu čtyř hmot na eliptickém půdorysu propojuje skleněný plášť, který uvnitř vytváří atrium. Objekt je symetrický v obou osách. „Okrouhlou formu novostavby jsme navrhli jako symbolický předěl mezi přírodní scenérií Vítkova a zástavbou pod ním. Zasazena je do parku, který tvoří součást kompozice – hlavní nástupní plochy vytváří drobná prostranství, v západní části je větší náměstí. Koncepce parkových úprav vychází z organického tvaru budovy a motivu tematických zahrad – jaro, léto, podzim zima. Na jihu osu parku zakončuje barokní kaplička,“ uvádí architekt Daniel Sedlák.
V přízemí v Pernerově ulici (severní fasáda) budou obchody a kavárna, na jižní straně směrem k Vítkovu showroomy a restaurace, kuchyň a kanceláře správy budovy. Nad přízemím se nachází pět podlaží s kancelářemi typu open space s 1980 m2 užitných ploch na každém podlaží v každém křídle. Kancelářské prostory obepínají jádra ve středu každé z elips. V jádrech jsou vertikální komunikace, hygienická zařízení, kuchyňky, serverovny a sklady. V 6. NP jsou také kanceláře, dále technické prostory a střešní terasa. Garáže ve dvou podzemních podlažích mají 291 parkovacích stání, dále tu jsou technické zázemí, sklady, místnost odpadového hospodářství, dílna a sklad údržby objektu.
Konstrukce
Nosnou konstrukci budov tvoří železobetonový monolitický skelet s bezprůvlakovými stropními deskami pnutými ve dvou směrech. Podporují je sloupy a dvě ztužující jádra v každém křídle objektu. V suterénu má železobetonový skelet nosné sloupy v nepravidelných vzdálenostech až do 9,0 m, doplňují je stěny komunikačních jader a obvodové stěny. Obvodové stěny suterénu jsou součástí bílé vany, která chrání vnitřní prostory proti účinkům podzemní vody. Sloupy v suterénech jsou kruhové o průměru 500 mm a oválné 500 x 800 mm. Sloupy v nadzemních podlažích mají kruhový průřez. Stojí po obvodu jednotlivých elips ve vzdálenosti max. do 8,1 m. Stropní desky nad 5. NP jsou nad některými vnitřními sloupy zesíleny hlavicemi z důvodu vyššího zatížení skladbou střešního pláště na terasách. Po obvodě byly zesíleny monolitickými atikami, podobně tak i střechy nad 6. NP.
Fasádu tvoří několikavrstvý závěsný fasádní systém složený z vysoce kvalitního zasklení, vnějších elektricky ovládaných textilních žaluzií, kovových izolovaných panelů KINGSPAN a více než 40 000 rostlin s automatickým zavlažováním. Jeho systém je propojený s nádrží na jímání dešťové vody.
Projekt inteligentní budovy
Návrh byl zpracován nejen s cílem nízké energetické náročnosti, ale také s ohledem na interiéry, poskytující příjemné pracovní prostředí. Centrální atrium vytváří multifunkční prostor, kterým budova „dýchá“. Geometrie a orientace objektu přispívá ke snižování tepelných zisků, jen malé procento ploch je přímo orientováno na jih nebo západ. Fasády jsou kryty automatickým textilním stíněním, vertikálními zahradami a kvalitním trojitým zasklením. Přirozené větrání probíhá přes ventilační panely umístěné v každém kancelářském modulu (cca 2,7m).
Důležitou roli má v budově IBM, tedy systém počítačově řízeného topení, chlazení, větrání a osvětlení. Celoročně monitoruje a automaticky seřizuje spotřebu energie, umožňuje i vzdálené řízení technologických procesů. Sestává z centrálního řídícího pracoviště a měřicích a regulačních podsystémů umístěných v prostoru, dále v rozvaděčích měření a regulace, které byly osazeny regulátory s digitálními a analogovými vstupy a výstupy. Propojuje je komunikační linka pro možnost sdílení údajů.
TZB
Budova byla navržena s ohledem na snížení tepelných zisků a zajištění příjemného, zdravotně nezávadného vnitřního prostředí. To vedlo mimo jiné k instalaci několika chladicích systémů s ohledem na odlišné funkce a provozní potřeby: hlavní chladicí systém, systém chlazení serveroven nebo technologické chlazení. Zdrojem chladu pro hlavní chladicí systém je dvojice vodou chlazených kompresorových jednotek, které jsou umístěné v suterénu. Odpadní teplo z kondenzátorů pak odvádí suché chladiče na střeše objektu. Jako distribuční prvky byly upřednostněny chladicí trámy.
Vytápění budovy zajišťuje centrální zdroj, v tomto případě tlakově nezávislá předávací stanice, systém trubních rozvodů, otopná tělesa a centralizované řízení s monitoringem. Výstupní teplota ze zdroje je řízena s ohledem na vnější teploty, tedy na základě ekvitermní regulace. Sofistikovaný systém armatur, oběhových čerpadel a čidel zajišťuje rovnoměrný rozvod tepla do všech částí objektu.
Budova je vybavena systémem strojního větrání doplněným o větrací klapky ve fasádě, které zajišťují nouzové provětrání. Pro kancelářské prostory a obchodní plochy vytváří vzduchotechnika v součinnosti s topením a chlazením ucelený systém klimatizace – zajišťuje přívod upraveného čerstvého vzduchu pro osoby, u kanceláří pak také primární vzduch pro systém chladicích trámů. Strojní zařízení jsou umístěna na střeše objektu za akustickými clonami, které byly navrženy tak, aby přirozeně navázaly na fasády.
Hovoříme s architektem Danielem Sedlákem
Projektovali jste architektonicky i provozně složitý objekt, který aspiruje na certifikaci Breeam Excellent. Co to pro vás znamenalo?
Investor si od začátku přál, aby stavba splnila požadavky certifikátu Breeam v kategorii Very good, ale nakonec jsme dosáhli lepších výsledků, aniž bychom do koncepce projektu významně zasahovali. Bylo to dáno jeho dobrou přípravou i příkladnou spoluprací investora, a tak jsme mohli jen nahradit některé materiály za jiné, s lepším hodnocením. Také jsme upravili druhovou skladbu rostlin na výhradně domácí druhy. U projektu jsme ale vycházeli z českých norem. Museli jsme tedy v základu řešit, jaké konstrukce a technologie zvolíme, abychom dosáhli energetického štítku typu B a širší enviromentální hodnocení Breeam jsme k tomu přirozeně přidávali v jednotlivých projekčních krocích.
Dům je v mnoha ohledech výjimečný – čeho si ceníte nejvíce?
Z našeho pohledu je výjimečné zpracování hmoty objektu, jeho tvar, půdorys. Dále volba fasádního pláště s vertikálními zahradami. Důležité tu byly také terénní a parkové úpravy – investor dal část svých prostředků do městských prostor, které navíc také udržuje. Technicky výjimečná je stavba zejména v tom, že má organický tvar. Její křivka je poměrně komplexní a v každém místě se mění. S tím se musely vypořádat snad všechny profese, nejenom dodavatelé fasády. Uvedu příklad – když zakládáte v pravoúhlém půdorysu příčku, stačí k tomu metr. V tomto domě jakákoli příčka potřebovala asistenci geodeta. Generální dodavatel si samozřejmě zpracoval systém měřicích bodů, ale i tak to bylo složité.
Při zakládání stavby jsme využili zajímavou a pro mne novou technologii zajištění stavební jámy. Není výjimečná, ale používá se spíše pro řešení protipovodňových bariér. V principu jde o to, že se vyvrtají díry, vyvrtaná zemina se smísí s pojivem a do vrtů se znovu uloží. Vznikne tak pevná stěna, která se z jednoho líce odtěží pro stavební jámu. Jedná o ekologický přístup, kdy nepřevážíte obrovské množství materiálu přes město.
Zelená fasáda tlumí hluk z okolí. Dají se vyčíslit také její tepelné bilance?
Nevím jak přesně, ale kdybychom se na fasádu podívali infrakamerou a srovnali ji s okolními domy, ukázalo by se, že povrchová teplota této fasády je nižší. Také bychom viděli, jak se ohřívají různé části fasády, jsou tu také izolační trojskla a kovové části. Ani použitá trojskla nemají úplně jednoduchou kompozici, jsou to skla s nízkoemisivním pokovením. Vnější sklo má na rubu nanesenou vrstvičku kovu, která není takřka vidět. Vytváří jakési tepelné zrcadlo – světlo prostupuje dovnitř, teplo se ale odrazí. Následuje prostřední sklo a sklo interiérové, které má na sobě podobnou vrstvičku kovu. Ta zase zajistí, aby se teplo zevnitř budovy odráželo zpátky do interiéru. Tento princip už je starší, ale neustále se technologicky zdokonaluje a umíme ho bilančně propočítat.
Uprostřed objektu se nachází atrium, které není zastřešené. Co kdyby měla některá firma kanceláře umístěné tak, že by bylo třeba přes atrium chodit i v zimě?
Tato možnost je zatím jen teoretická, ale počítali jsme s tím. V projektové přípravě jsme řešili mosty v jednotlivých patrech objektu. Kdyby se takový nájemce objevil, konstrukce stavby je pro ně připravena. Povedou přímo nad atriem jako lehké, prosklené, téměř vznášející se konstrukce.
Předpokládám, že se budova ještě testuje – nakolik je obsazená?
Obsazené jsou téměř všechny kancelářské plochy a asi 60 % komerčních ploch. Ale bude trvat ještě nějakou dobu, než se všechny systémy správně nastaví. Když se objekt předává uživateli, je vlastně prototypem a musí se vyladit tak, aby fungoval optimálně. Nájemci přicházejí s vlastními stavebními týmy a architekty, kteří mají za úkol vytvořit interiéry podle jejich představ, včetně koncových částí technologií. My jsme v projektu určili základní koncept, ale někteří z nich ho nerespektují. Bylo tam tedy celé léto rušno a ještě pořád je. Právě se zkouší provozní schémata, aby všem vyhovovala a zároveň byla energeticky úsporná. Někdy se totiž stává, že si uživatelé přejí zasedací místnost na extrémně zatížené fasádě, tedy s jižní nebo jihozápadní orientací. Pokud bychom tu chtěli mít prostředí s vnitřní teplotou do 22 °C, zatížíme nerovnoměrně celý systém. Jiní uživatelé si zase přejí datové centrum v suterénu – i to hodně zatíží celkové tepelné bilance budovy. S tím souvisí i požadavkem na další náhradní zdroj energie výhradně pro potřeby nájemce.
Hodně teď záleží na správci objektu, který bude nájemce informovat a školit, aby se naučili budovu správně užívat. Měli by například vědět, že ve chvíli, kdy otevřou okno, přestane většina systémů pro vnitřní prostředí fungovat.
Zmínil jste správce budovy – ten je pro ni velmi důležitý…
Jistěže, s technologiemi se začal seznamovat už v době, kdy se stavba dokončovala a má celý tým. Se správou jim pomáhá specializovaný software. Umí zpracovat hlášení všech podsystémů, vyhodnocuje, třídí stovky hlášení a přenáší množství dat. Software je třeba vyladit tak, aby společně s technologiemi fungoval a zajistil rozdílná přání uživatelů. V podstatě je třeba ho přizpůsobit domu a jeho uživatelům na míru.
Hana Vinšová
Článek vyšel v časopisu Stavitel 10/2018
Administrativní objekt Butterfly AFI Karlín Business Centre
Investor: AFI Karlín s.r.o.
Autoři: CMC ARCHITECTS a.s. – Dipl. arch. David R. Chisholm; akad. arch. Vít Máslo; spoluautor Ing. arch. Martina Chisholm; spolupráce Ing. arch. Jan Hřebíček, Ing. arch. Daniel Sedlák, Ing. Jiří Tulach
Generální dodavatel: IMOS Brno, a.s.
Zastavěná plocha: 4566 m2
Obestavěný prostor: 259 041 m3
Velikost řešeného území: 15 268 m2
Náklady: 750 mil. Kč
Administrativní objekt Butterfly AFI Karlín Business Centre
Investor: AFI Karlín s.r.o.
Autoři: CMC ARCHITECTS a.s. – Dipl. arch. David R. Chisholm; akad. arch. Vít Máslo; spoluautor Ing. arch. Martina Chisholm; spolupráce Ing. arch. Jan Hřebíček, Ing. arch. Daniel Sedlák, Ing. Jiří Tulach
Generální dodavatel: IMOS Brno, a.s.
Zastavěná plocha: 4566 m2
Obestavěný prostor: 259 041 m3
Velikost řešeného území: 15 268 m2
Náklady: 750 mil. Kč
Jsem moc zvědavá, jak bude zeleň na fasádě vypadat po nějaké době. Moc si přeji, aby se jí tam dařilo.
Barák nádhernej. Skoro jeden z nejlepších příkladů současné moderní architektury v Praze. A kromě vlastního domu mně fascinuje, jak autoři dokázali navrhnout objekt, který ač takový jaký je, perfektně sedí a ladí z okolím, které představuje klasická karlínská výstavba z 19. století. Prostě – tohle jr kvalitní architektura a před všemi autory na čele s architekty je potřeba smeknout. Nevydali se cestou samoúčelných a řvavých exhibic, jako je to v řadě případů zřejmé (viz. zcela stupidní objekt vedle Strojmiportu na pomezí Žižkova a Vinohrad proti Vinohradským hřbitovům), ale dokázali vytvořit objekt, který ladí s okolím a přitom je zřejmé, z které doby ta architektura je…