Dům na svažitém pozemku osazeném starými jabloněmi
připomíná populární telefon s nakousnutým ovocem ve znaku. Jen má zkosené
strany a ochranný kryt z omítky. Jeho dokonale vyladěné vnitřnosti poskytují pětičlenné
rodině komfortní uživatelské prostředí bez nutnosti dalšího hardwarového
upgradu. Do hmoty domu částečně zapuštěná terasa i dostatečné prosklení zcela
integruje okolní krajinu, aniž by narušovala soukromí svých obyvatel. Zelená
střecha jako pátá fasáda se světlíky působící jako čočky zabudovaného
fotoaparátu. Příjemným bonusem v základním vybavení je pak sada
předinstalovaných panoramatických snímků Zlína.
Autorská zpráva
Foto: Studio TOAST
Autoři: Igor Bergmann, Ondřej Lukeš
Stavební část: Ing. Pavel Chochul
Každý čtenář, bez detailnější znalosti domu, terénu a pouze z jednoho prezentovaného půdorysu, má jisté subjektivní právo na kritiku naší práce, jen nevím, zda je objektivní…komentáře, zvláště ten obsáhlý, podepsaný D. je zřejmě od odborníka na typologii bydlení v rodinném domě. Vznik každého projektu má svá specifika, svůj vývoj a je tvořen dialogem mezi stavebníkem, uživatelem domu a architektem. Jsou obyvatelé domu spokojeni se svým bydlením? Vím, že ano. Autoři si za svým projektem se svou zodpovědností stojí a anonymní komentáře nechají vyznít do prázdna.
Obávám se, že odpověď je jednoduchá. Nejdříve vznikl tvar, kompozice oken, aby to vypadalo a pak se začalo dělat dispoziční řešení. Jinak si to neumím vysvětlit.
Dům stojí na krásném pozemku, nemá plot, což je také sympatické, ale v tomto ohledu je stejně nedostižný dům od OV-A v Králově Dvoře, nakonec i v ostatních ohledech. Ve schematičnosti fasád zase dosáhl vrcholu Karel Mrázek u vlastního domu, ten také působí, že nejdříve byla vymyšlena fasáda a potom dodělán interiér, ale navzdory schematičnosti je tam logika vnitřního uspořádání perfektní.
Už představa, že přijedu v dešti do takové vily, vyložím nákup, cestou do domu zmoknu na venkovním schodišti a cestou do spíže obkroužím půlku domu, je slušně řečeno zvláštní. Ale to je jen začátek. Dům je plánován pro až pět obyvatel, ale kuchyně tomu neodpovídá, rovný tvar je nepraktický a pracovní plochy málo. Malá kuchyně je dohnána díky skříňkám až do stropu, do kterých bude nepohodlný přístup. Do zahrady se koukají přes nesmyslné sloupy, snad jedině že dům patří reprezentantce v tanci u tyče… Přímo z obývacího pokoje je přístup do ložnice, ze které je obří okno do ulice s výhledem na příjezdovou cestu, vtipná je koupelna rodičů s jedním mikroumyvadlem v rohu. Dalším báječným nápadem je situování dvou dětských pokojů směrem do terasy, která je tak hluboká, že jsou potřeba světlíky – jeden nad terasou a druhý nad kuchyní. Když světlíky zapadají sněhem, bude v zadním dětském pokoji tma jako v lese. Dětské pokoje jsou dle dnešní módy, tedy jakési cely, kam se vejde stůl, postel a malá skříňka na osobní věci… Poslední dětský pokoj má opět obří prosklení do ulice… Mezi obytným prostorem a trojicí dětských pokojů nejsou dveře, pouze dlouhá chodba do L, to třeba někomu nevadí, ale z hlediska zvukové pohody to je nešťastné.
Byla proinvestována spousta peněz, použito spoustu pěkných materiálů, ale výsledek je dům, který by mě svojí nedomyšleností neskutečně iritoval. Mnohé se dá vysvětlit třeba specifickým vkusem majitelů, jejich požadavky, ale proč by si někdo za tolik peněz naházel tolik klacků pod nohy nechápu. Mimo místa tak dům z mého pohledu nesplňuje nic, co bych čekal od luxusního, ale vlastně od jakéhokoliv, domu
Ten pudorys ma tedy nekolik zvlastnosti (slusne receno), tak by me zajimalo, jestli do toho architekty donutil investor: pri takhle velkem pozemku udelat master bedroom bez primeho pristupu na zahradu je podle me velky fail. Je duvodem vyhled? (proc tedy okno s vysokym parapetem?) Dum ma sice loznicovou cast, s dlouhatanskou chodbou, ale loznice jsou pak stejne orientovane smerem k terase pred obyvak, a hlavni loznice je dokonce primo pristupna z obyvaku. A z ceho vubec vychazi ten kosotvar domu? Ma to nejaky smysl nebo prinasi nejakou kvalitu venkovnimu prostoru?