Archeologové mají v Brně nové sídlo s moderními laboratořemi

Archeologové mají v Brně nové sídlo s moderními laboratořemi

(13. 2. 2020) Den otevřených dveří se koná v pátek 14. února od 14 do 18 hod

 
 
 
 

Archeologové mají v Brně nové sídlo s moderními laboratořemi

(ČTK) - Že archeologie už dávno neznamená jen ruční nářadí a hlínu na holínkách, dokazuje nové sídlo Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. V opravené budově v Joštově ulici jsou kromě učeben a rozsáhlých sbírek také moderní laboratoře, 3D tiskárna nebo přístroje pro archeogeofyziku. Díky nim lze zjistit, co je pod zemí, ještě než se začne kopat.

"Jezdíme po poli, zaznamenáváme různé hodnoty, které potom vyhodnocujeme. Vidíme, kde se nacházejí objekty, jaké jsou to objekty, kolik jich je. Dokážeme pro archeologa připravit mapu, kde se co pod zemí nachází," řekl novinářům pracovník ústavu Peter Milo. S kolegy využívají georadary či magnetometry.

Univerzita pro potřeby ústavu, který letos slaví 90 let, upravila bývalý chemický pavilon v někdejším areálu lékařské fakulty v centru města. Ministerstvo školství poskytlo dotaci přes 100 milionů korun, škola se podílela částkou přesahující 11 milionů.

Brněnský ústav je úzce spojený s výzkumem raně středověkého hradiště Pohansko u Břeclavi nebo neolitického sídliště u Těšetic-Kyjovic na Znojemsku. Experti z Brna ale pravidelně vyjíždějí zkoumat také zahraniční lokality ve Středomoří, Francii a dále. Mezinárodní vazby se odrážejí i v hostování expertů z ciziny.

"Doufáme, že moderní infrastruktura k nám v budoucnosti přitáhne ještě více zahraničních výzkumníků. Už dnes pracují v našich projektech archeologové z Portugalska, Řecka, Itálie, Polska či Velké Británie,"
uvedl vedoucí ústavu Jiří Macháček.

Ústav disponuje třeba také nejlépe vybaveným traseologickým pracovištěm ve střední Evropě. "Traseologie je metoda, na základě které určujeme, jaký materiál a jaký způsob pohybu byl v kontaktu s našimi nálezy, tedy s nějakými pravěkými nástroji," řekla vedoucí laboratoře Ludmila Kaňáková Hladíková. Archeologové tak třeba zjistí, co se řezalo nalezenou pilkou nebo na co sloužily hroty šípů - zda na lov, anebo na boj.

Doplněno Stavbaweb:
Ústav archeologie a muzeologie Filozofické fakulty MU vás zve na Den otevřených dveří, který se koná dne 14. 2. 2020 v budově M, Joštova 13 (vstup z Komenského nám. 2, vstup do budovy bude zajištěn také z ulice Joštovy).
Dveře ústavu pro vás budou otevřené od 14:00 do 18:00. Kdykoliv v tomto čase si můžete prohlédnout interiér nově rekonstruované budovy M jakožto nového sídla Ústavu archeologie a muzeologie FF MU včetně výstavy pořádané na téma Výzkumy bez hranic.
Pozvánku najdete ZDE.

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

24. 3. 2020 17:03:00

Re: Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje

K polemice a selhávání dialogu nad pražskou metropolí čili o obtížné cestě od polemiky k dialogu Dialog se nekoná, v tom se shodneme. Tristní shoda. O to víc, že přitom v řadě věcí s článkem K. Bečkové a R. Šváchy (Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje. STAVBA, 27. roč., 2020, č, s, ) souhlasíme. I v tom, co nám navzdory liteře a smyslu našeho příspěvku vytýkají. Míjíme se a o to šlo a jde. Předporozumění, uzavírání se do jednoho společenství stejně smýšlejících a dogma vylučují dialog. Zásadní otázky, které jsme položili, tak zůstávají na pořadu dne: Může se v metropoli – Praze – stavět a rozvíjet – v souladu se světovými trendy, aniž by ztrácela na své identitě? A když se rozvíjela po staletí, proč to má být právě v naší době fatálně nemožné? Může se vést, jsme schopni a ochotni vést, produktivní dialog nejen mezi dvěma stranami – mezi architekty a památkáři, ale mezi společností, památkáři, historiky, architekty a urbanisty? Dialog o balancování mezi tím, co je historicky dané, vzácné a tím, co může být novým vkladem, přínosem pro Prahu? Tyto otázky zůstávají na pořadu dne. Co dialogu brání? Odpověď K. Bečkové a R. Šváchy: „Nenastává tak moment hypolepse, ukázněného navázání na argumenty protivníka, jaký za podmínku skutečného dialogu pokládá historik Jan Assmann. Domníváme se, že bez takové hypolepse se debata o Praze nikam nepohne a všichni zůstanou zakopaní ve svých dosavadních pozicích.“ Neospravedlňuje se tímto zvláštním odkazem na teze historika ranných kultur a civilizací egyptologa Assmana sama nemožnost dialogu? Navrhujeme radikální zjednodušení přes otázku - co je jádrem toho, co ničí podstatu dialogu v daném případě o architektuře a perspektivách Prahy Přidržíme se definice Jeana Lacroix. Dialog vyžaduje vzájemnost porozumění, tj. musím pochopit názorového protivníka, pochopit ho lépe než si rozumí on sám. To vyžaduje vystavit se síle jeho názorů, procítit je silněji než on sám. S rizikem, že se mé vlastní názory odkryji jako slabší. Bez metodologické sympatie není dialogu. To nám v diskuzích, polemikách – a především v možném dialogu nad tématem perspektiv Prahy chybí. Opravdu vychází selhání a nemožnost skutečného dialogu o pražské metropoli z toho, že „autoři textů, totiž architekti nejsou zvyklí přesně reagovat na názory druhých, jak to musejí praktikovat vědci“? (R. Švácha v „EAM. Euroamerické myšlení 1936-2011“, R. Švácha, M. Sršňová, J Tichá (eds.), str. 33, srv. i násl.)? Pochybujeme. Ona zdůrazňovaná hypolepse, zdisciplinované navazování na myšlenky a teze druhých, je důležitá, patří ke kultuře dialogu i v soudobé společnosti; dialog není mince, kterou si dám jako výhru do kapsy, je to cesta k společnému nalézání argumentů a „pravdy.“ Z toho nemůže být nikdo ostrakizován pro nedostatečnou hypolepsi, ani architekt, ani historik či teoretik, ani památkář, ani expert, ani veřejnost – dokonce i ta na sociálních sítích. Stav dialogu je jedním z měřítek vyspělosti demokratické společnosti. Jakub Heidler, Oldřich Ševčík

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz