Archeopark Pavlov u Dolních Věstonice

Archeopark Pavlov u Dolních Věstonice

(22. 8. 2013) (ČTK) - U Dolních Věstonic na Břeclavsku bude v roce 2015 otevřen archeopark, který představí tamní vykopávky z dob lovců mamutů. Podle vědců jsou jedinečné. V době kamenné patřila tato lokalita k nejobydlenějším v Evropě, a odborníci ji proto přezdívají paleolitický New York, řekl ČTK ředitel muzea v Mikulově Petr Kubín.Vybudování archeoparku přijde na 96,5 milionu korun, přičemž asi 75 procent zaplatí formou dotací Evropská unie. Žádost byla v uplynulých dnech schválena. V září by měl začít výběr dodavatele projektu. Se zahájením prací se počítá v příštím roce.

 
 
 
 

Archeopark Pavlov u Dolních Věstonice

(ČTK) - U Dolních Věstonic na Břeclavsku bude v roce 2015 otevřen archeopark, který představí tamní vykopávky z dob lovců mamutů. Podle vědců jsou jedinečné. V době kamenné patřila tato lokalita k nejobydlenějším v Evropě, a odborníci ji proto přezdívají paleolitický New York, řekl ČTK ředitel muzea v Mikulově Petr Kubín.Vybudování archeoparku přijde na 96,5 milionu korun, přičemž asi 75 procent zaplatí formou dotací Evropská unie. Žádost byla v uplynulých dnech schválena. V září by měl začít výběr dodavatele projektu. Se zahájením prací se počítá v příštím roce.

Projekt Archeoparku v na lokalitě Pavlov I, který by zahrnoval jak expozici zahloubenou do terénu, tak ukázku autentické archeologické vrstvy. Na obrázku je projekt Architektonické kanceláře Radko Květa.
"Jde o to prezentovat věstonické vykopávky tak, jak si to zaslouží. K tomu máme nyní hodně daleko,"
uvedl Kubín. Podle něj patří Věstonicko jako německý Neandertal nebo rakouský Willendorf k jedinečným lokalitám. V oblasti prezentace vědeckého výzkumu za oběma ale Dolní Věstonice značně pokulhávají, doplnil ředitel.

Zachována, zmodernizována a rozšířena zůstane stará expozice v Dolních Věstonicích, která prezentuje archeologický výzkum od dob, kdy v nich v roce 1925 nalezl tým badatele Karla Absolona slavnou Věstonickou venuši. V sousedním Pavlově vznikne nad částí vykopávek nový pavilon. Libreto expozice se dokončuje. Cílem je prezentovat méně známé části oblasti.

Ve vitrínách nové budovy by měli návštěvníci vidět umění pravěkých lovců, zejména figurky zvířat z pálené hlíny. Jde o jedny z nejstarších uměleckých předmětů v Evropě. Součástí objektu by měl být sál pro přednášky, který dosud návštěvníkům této archeologické lokality scházel.

Na projektu pracuje mikulovské regionální muzeum, které je příspěvkovou organizací Jihomoravského kraje. Archeopark vznikne v oblasti hojně navštěvované turisty, v níž se nachází Mikulov, Chráněná krajinná oblast Pálava i vodní dílo Nové Mlýny.

zdroj vizualizace: Archeopark Pavlov

 

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Kultura

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

25. 10. 2021 01:01:51

Re: Stanovisko k chystané demolici budovy Chemapolu-Investy v Pr...

Naprosto si netroufám polemizovat s oběma autory obhajoby Chemapolu, tohoto jistě nezpochybnitelného architektonického dokladu své doby. Natož zpochybňovat jejich kvalifikovanost v oboru vývoje architektury. Jenomže dokladem doby je každá realizovaná stavba. Jistě. Liší se vzájemně dobovou kvalitou, významem, ojedinělostí v běhu historie. Ale stavby není možné napichovat špendlíkem a uchovávat jako motýly. Stavba není mrtvý motýl v zasklené vitríně. Stavba má majitele, který si nekoupil muzeální kousek, ale nemovitost, která musí sloužit. Buď to dokáže při zachování (navrácení do) původní podoby. A pokud ne, nezbývá, než ji inovovat, dostavět, přestavět, nebo zbourat a nahradit novostavbou – novým architektonickým dokladem své doby. To není barbarství, ale zákonitost udržitelnosti. Bylo tomu tak v lidské historii vždy. Tedy alespoň do doby institucionalizace památkářů. Že by měly existovat výjimky? Nepochybně ano. Ale někdo musí právo mrtvých motýlů na věčný život mimo ekonomickou realitu kompenzovat. Možná zapálený nebo excentrický vlastník, možná kulturně vzdělaný donátor. Na 99% to ale bude dělat stát, jehož možnosti ale nejsou bezlimitní. Není právě proces prohlašování stavby za památku příležitostí vyjasnit, jakou míru ekonomické neudržitelnosti si může stát dovolit kompenzovat ve snaze o uchování co nejkomplexnější sbírky architektonických motýlů? Tak či tak si dovolím připojit dvě poznámky: 1. Přečetla jsem si: „Pokud se doposud budova Chemapolu nestala předmětem zájmu památkové péče, bylo to tak nepochybně proto, že nikoho z památkářských a architektonických kruhů ani nenapadlo, že by se tak významné architektonické dílo mělo demolovat.“ To je hrůzostrašné vysvětlení. Začít uvažovat o vyhlášení stavby za památku až ve chvíli, kdy ji hrozí zbourání, to nesvědčí zrovna o systémovém přístupu k památkové péči. A lobbování obou autorů (věřím, že upřímné) tak působí náhodně a nedůvěryhodně. 2. Zdánlivě paradoxně se přiznám k tomu, že jsem přesvědčena o tom, že památkově chráněných staveb by mělo být víc – a především z opomíjené nedávné historie této země. Že je to popření toho, co jsem napsala výše? Vůbec ne. Vyžaduje to ale několik systémových změn: a) Přestat si lhát. Zařazení stavby do Seznamu nemovitých kulturních památek neznamená, že je stavba památkově chráněná. Znamená to jediné: že majitel ztratí větší či menší díl svobody vyplývající z vlastnického práva, o čemž rozhodují (soudně nebo nezřídka zcela nesoudně) památkové orgány. Naplnění památkové ochrany je ale jen a jen na majiteli nemovité kulturní památky. b) Zaměňme proto konečně termín „památkově chráněné stavby“ na „stavbu s režimem památkového dohledu“ nebo tak nějak podobně… c) Zcela zásadně je třeba změnit postavení vlastníka objektu, na který chce stát uplatnit ochranný památkový režim. Zatím je to bezprávný a obtěžující element. Protože to ví, nechá památku chátrat, případně ji zrekonstruuje, ostaví případně zbourá „na černo“. d) Je třeba dosáhnout zásadní změny přístupu památkových orgánů: hájit nikoliv všechny atributy stavby, ale skutečně jen ty nejvýznamnější. Při posuzování záměrů rovnocenně posuzovat kulturně-historické hodnoty způsobilost pro účelnou (vhodnou!) soudobou funkci, uživatelský komfort, provozní efektivitu. Nevylučovat aplikaci moderních technologií, zařízení a výrobků – tam, kde to nebude degradovat vyznění památky. Přestat odmítat vkládání soudobé kulturní vrstvy ve formě ohleduplných, ale samozřejmě kontrastních (!) intervencí. Trvat na rigidní autenticity všech částí stavby, bez ohledu na jejich hodnotu a účelnost je cesta do pekel. Je nemyslitelné, aby si památkové orgány vystačily s kunsthistorickým a architektonickým vzděláním, aniž by je kombinovaly se zákonitostmi investiční, stavební a provozní ekonomie, efektivity, návratnosti, se znalostmi realitního světa – účelnosti, flexibility, nabídky, poptávky atd. Nejde o to, aby se atributy udržitelnostistaly součástí památkové péče, ale aby se památková péče stala součástí udržitelnosti!

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz