(ČTK) – Architekt Jan Kaplický se více než ve svém původním domově proslavil v zahraničí, jeho nejznámější stavby v Londýně či Birminghamu se staly ikonami. V Čechách ale tvůrce, nacházející inspiraci v organických tvarech přírody, nedostal příležitost své nadání předvést naplno. Kaplického návrh na novou budovu Národní knihovny, představený před sedmi lety, skončil u ledu a jeho autor, bojující za realizaci stavby, zemřel 15. ledna 2009 ve věku 71 let.
Jen pár hodin předtím se Kaplickému narodilo druhé dítě. "Budova Národní knihovny, kterou při svých procházkách Prahou vídáš v místě někdejšího pomníku diktátora, je moderní odpovědí na historickou dominantu Pražského hradu, její vskutku demokratickou paralelou, je zosobněním tvořivého ducha, výrazem vzdělanosti, kulturnosti a humanity tradičně svázaných s Prahou…," napsal tehdy v dopise, který by si malá Johanka měla přečíst ve 12 letech, Václav Havel.
Bývalý český prezident se ale mýlil. Kaplického knihovna, jejíž vzhled budil od počátku vášně, totiž nad Prahou totiž nejspíš nikdy stát nebude. Architekt, jehož jméno v té době širší veřejnosti moc neříkalo, přitom v roce 2007 po vyhlášení výsledků soutěže neskrýval nadšení. "Je to možná nejzávažnější okamžik v mém životě. Doufám, že se uzavřel kruh od doby, kdy mě v roce 1955 nevzali v Praze na techniku jako neuspokojivého žáka. Je to neuvěřitelná čest," řekl tehdy Kaplický.
Plánovaná devítiposchoďová knihovna vysoká 48 metrů, umístěná na Letné, měla pojmout na deset milionů svazků a počítalo se i s kavárnou, restaurací, studovnami či víceúčelovým sálem. Většina fondů měla být umístěna v podzemí budovy, což ale soutěž původně neumožňovala a kritici později tvrdili, že tím Kaplický i porota porušili její podmínky. Česká komora architektů (ČKA) požádala o prověření regulérnosti soutěže Mezinárodní unii architektů (UIA), ta však žádná pochybení nenašla.
Netradiční stavba vyvolala nadšení – ale i silnou kritiku, například Milana Knížáka, který v té době vedl Národní galerii. Nový rozměr diskuse okolo "blobu" dostala ve chvíli, kdy do ní vstoupili politici. Prezident Václav Klaus už v květnu 2007 prohlásil, že návrh je "nesmírně nepokorný, svévolný, až arogantní", svůj původně vstřícný názor změnil tehdejší primátor Pavel Bém. Naopak Václav Havel se postavil mezi zastánce stavby a z celé kauzy se rychle stalo politikum.
Vybudování Kaplického knihovny, která podle obdivovatelů mohla Prahu proslavit po celém světě, ale zkomplikoval také spor o pozemek, do věci se navíc vložil antimonopolní úřad, který v srpnu 2008 doporučil soutěž zrušit. Samotný Jan Kaplický byl z celé kauzy, kterou jeho v českém prostředí novátorská stavba vyvolala, rozčarován a v říjnu 2008 odmítl od ministerstva kultury přijmout cenu za přínos v oblasti architektury. Jeho náhlá smrt v lednu 2009 byla už jen smutným epilogem.
Pražská budova, nazvaná Chobotnice a jíž odpůrci posměšně říkali chrchel, nebyla ani zdaleka prvním netradičním projektem z dílny architekta, který vycházel z tvarů pavoučí sítě, křídel motýlů či rybích šupiny. Například jeho nejslavnější realizace, obchodní dům Selfridges v anglickém Birminghamu, je jakýmsi lesklým "pásovcem" z 20.000 hliníkových terčů, který doslova oživil do té doby šedivé město. Za vše mluví jedna z reakcí na tuto stavbu: "Tak už konečně tu přistáli Marťani".
Český architekt dlouhodobě žijící ve Velké Británii Jan Kaplický, který náhle zemřel v 71 letech před pěti lety, 14. ledna 2009, v Praze, se chtěl po emigraci v roce 1968 vrátit do rodného města originální stavbou. Jeho návrh budovy Národní knihovny pro Prahu zvaný Chobotnice rozpoutal nevídané vášně a nakonec skončil nezdarem. V plánu je nyní výstavba Koncertního a kongresového centra Antonína Dvořáka v Českých Budějovicích, které ve tvaru rejnoka navrhl právě Kaplický.
Kaplický žil od emigrace v roce 1968 v Británii. Zde také stojí jeho nejvýznamnější realizace. Kaplického stavby rozhodně nejsou fádní. Jsou nepřehlédnutelné a kontroverzní. Inspirací mu byly organické tvary v přírodě – pavoučí sítě, motýlí křídla či rybí šupiny, pro což se vžilo anglické slovo blob (kapka či hrudka). Nejinak tomu bylo i se slavným obchodním domem Selfridges v Birminghamu, jakýmsi lesklým "pásovcem" tvořeným 20.000 hliníkovými terči, který doslova oživil do té doby šedivé město. Kromě Selfridges se proslavil třeba novinářskou tribunou na londýnském kriketovém stadionu Lord’s, za kterou byl v roce 1999 oceněn prestižní Stirlingovou cenou.
Spolu s mladými spolupracovníky ve studiu Future Systems, které v Londýně založil, se Kaplický snažil změnit tradiční pojetí architektury, používal nezvyklé materiály, dbal na ekologii, na využití přírodní energie a přirozeného světla. K posledním zakázkám studia patřil projekt nové stanice metra v Neapoli či muzeum Enza Ferrariho v Modeně, které bylo otevřeno až po Kaplického smrti v březnu 2012.
Jan Kaplický se narodil 18. dubna 1937 v umělecké rodině – jeho otec byl malíř, sochař a architekt, matka kreslířka. V Praze vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou a poté krátce působil na volné noze. Před svojí emigrací v roce 1968 se podílel na rodinném domě v Braníku a rampě k vile scenáristy Jaroslava Dietla.
S Kaplickým léta spolupracovala jeho první žena, architektka Amanda Levetová, s níž má syna Josefa. Dceru Johanku mu v den jeho náhlého skonu porodila o 41 let mladší druhá manželka Eliška Kaplicky Fuchsová.
