Aspira Business Centre – trend udržitelnosti

Aspira Business Centre – trend udržitelnosti

(23. 10. 2019) Jedním z těch, které přispěly k získání certifikací LEED Gold a BREEAM Excellent  je stavební systém Ytong

   
 
 
 
 

Aspira Business Centre – trend udržitelnosti

Ambiciózní a moderní stavbu si nechala česká společnosti Livesport podle návrhu Studia acht postavit na rušné pražské křižovatce u metra Nové Butovice.  Na první pohled zaujme díky svému pravidelnému půdorysu a rastrové fasádě ze skla a přírodního kamene. Jako první administrativní budova v Praze obdržela Aspira vysoké certifikace environmentální nenáročnosti LEED Gold a BREEAM Excellent. I vzhledem ke sportovnímu zaměření stavitele jsou v budově samozřejmostí úschovny kol se sprchami a odvětrávanou šatnou a posilovny s relaxačními místnostmi.   Na střechu budovy se vešla nejen prostorná zelená terasa, ale i dieselový agregát, který jistí polovinu všech zásuvek před „blackoutem“. Ohled na ekologii a kvalitu se promítl také do volby stavebního materiálu. Jedním z těch, které přispěly k získání certifikací a a umožnil realizaci tohoto projektu, je stavební systém Ytong.

 U Aspira Business Centre upoutá předstupující rizalit severního křídla, který uvozuje uliční prostor ulice Bucharova; tento roh budovy je záměrně plánován jako budoucí důležitý akcent podél budoucí Radlické radiály. Ve svém středu ukrývá Aspira velkorysé prosklené atrium, jež zaujme odlehčeným a konstrukčně neotřelým zavěšeným světlíkem a výjimečnou akustikou, díky které se zde mohou konat koncerty. Kolem něj se rozprostírají jednoduše přizpůsobitelné kanceláře a v parteru multifunkční prostory vhodné pro restauraci, kavárnu či drobný retail. Výrazným interiérovým prvkem je Světelný objekt Aspira, inspirovaný podmořským světem. I když skleněné prvky visí na jednom místě, doprovází návštěvníka celou budovou. Kromě tohoto funkčního a estetického hlediska zde pamatovali také na otázku životního prostředí v mnoha detailech, v okolí a na pozemku se nacházejí drobnosti typu „hotel pro brouky“, boudičky pro netopýry či skalky pro ještěrky.

Certifikace LEED a BREAM a jejich význam
Jako první administrativní budova v Praze obdržela Aspira vysoké certifikace environmentální nenáročnosti LEED Gold a BREEAM Excellent. Jejich získání poskytuje v mnoha směrech konkurenční výhodu. Díky dosaženým hodnotám snižuje provozní náklady a zvyšuje cenu budovy – certifikace BREEAM a LEED míří na zahraniční investory a developery, kteří jsou na ně zvyklí. Certifikace jsou také zárukou, že v budově jsou použity ověřené principy environmentální šetrnosti, Zlepšuje prostředí v budovách a vytváří zdravé a příjemné pracovní prostředí.  Certifikace dává záruku kvality včetně udržitelných prvků, zakomponovaných do projektu a jejich standard ve velkém překračuje minimální požadavky v předpisech. V neposlední řadě má pozitivní dopad také na firemní image – udržitelnost a ekologie je zde vyjádřena prokazatelně a ve formě nezávislého certifikátu. K jejich získání významně přispěl i stavební systém Ytong, který zde byl Aspira byl použit jako zdicí materiál pro stěny, instalační přizdívky pro rozvody, příčky apod. 

Důležitým impulsem pro volbu pórobetonu Ytong byla i vysoká environmentální hodnota tohoto staviva. V celém jeho životním cyklu, tedy od těžby a zpracování surovin, jeho výroby, rychlé a snadné výstavby, minimální energetické náročnosti stavby až po likvidaci stavby zaznamenává Ytong více zisků pro životní prostředí než ztrát. Samozřejmě, že při volbě stavebního materiálu hrály roli i další praktické vlastnosti, jako je snadná zpracovatelnost a díky tomu minimální množství stavebního odpodu, přesnost zdění a vysoká požární odolnost.

podle podkladů společnosti Xella CZ



Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Administrativa

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz