ATELIER 100D: Kaple Jana Pavla II. v Bukovanech

ATELIER 100D: Kaple Jana Pavla II. v Bukovanech

Kaple jakožto loď–archa, pevně ukotvená nad vlnou, loď pro věřící i ostatní návštěvníky. Jako loď, která ve svém nitru nabízí prostor pro vnitřní meditaci, hledání vlastní cesty k Bohu či vlastní duši, prostor dynamicky nasvětlený, vybízející k hledání vnitřního klidu.

Kaple Jana Pavla II. v Bukovanech
Místo stavby: obec Bukovany, Jihomoravský kraj
Investor: manželé Josef a Zdeňka Kouřilovi + veřejná sbírka vypsaná Občanským sdružením Bukovanská Kaple + sponzoři
Autoři (architektonický a stavební návrh): Jaroslav a Lenka Vlachovi / Ateliér 100D
Spolupráce: Luboš a Jakub Jarcovjákovi / návrh koncepce interiéru – plastika Krista, svatostánek, oltářní stůl, lavice a sedesy, zpovědnice
Radim Hanke / autor bronzového reliéfu Jana Pavla II. a pískovcové Madony
Ivo Sedláček / autor malovaných vitráží v presbytáři
Zdeněk Gajdoš / autor křížové cesty
Markéta Prokopová / pískování a malba oken v hlavní lodi
Hlavní dodavatel: Luděk Křižánek, Bukovany
Subdodavatelé: Prefa Brno (strop), Elektroinstal (elektroinstalace), Vodo-topo-plyn Horák, Stanislav Novák Truhlářství, Josef Tkadlec Zvonařství, Okna Pražák a další
Termíny: Projekt: 10. 2010–06. 2012, položení základního kamene: 23. 9. 2012, vysvěcení a otevření Kaple: 20. 10. 2013
Zastavěná plocha: 254 m²
Užitná plocha: 250 m²
Obestavěný prostor: 1938 m³
Foto: Libor Stavjaník / ateliér TOAST

S nápadem výstavby Kaple přišli manželé Josef a Zdeňka Kouřilovi z Kyjova. Navázali tak na dřívější snahy obce o vystavění svatostánku. Stavba byla umístěna do pomyslného centra obce mezi stávající obecní úřad a objekt Sokolovny – oba objekty vytvářely velmi problematické zadání, neboť jsou velmi kubické a hmotné, do charakteru slovácké obce naprosto nezapadající. Především terénní převýšení a možnost jakéhosi výhledu do jižního údolí nás přesvědčily o tom, že Kaplenebude orientována dle dřívějších tradic presbytářem k východu, ale že položíme hlavní, podélnou osu Kaple kolmo na komunikaci, což zároveň vyhovovalo myšlence orientování hlavní osy Kaple směrem k Vatikánu. K Vatikánu proto, že Kaple je zasvěcena papeži Sv. Janu Pavlu II.




Urbanisticky jsme tak měli jasno o umístění a orientaci Kaple. Architektonicky jsme chtěli dosáhnout celkového zjemnění centrálního prostoru obce a zvolili jsme proto především organické tvary, oblouky a křivky. Hlavní křivkou, navádějící příchozí ke Kapli se stala opěrná zeď lemující komunikaci pro pěší a prostor před vchodem do Kaple. Tato křivka, námi řešená jako Vlna, vytváří hlavní horizontální prvek celé stavby. Samotná Kaple pak na tuto horizontální vlnu reaguje vztyčením vertikality věže jakožto hlavní dominanty celého prostoru a nově tak vniklého orientačního bodu obce i při dálkových pohledech. Na vrcholu věže jsou tři okna do zvonice, která celkovou hmotnost věže odlehčují.
Již zmíněné využití organických tvarů se propsalo především do řešení půdorysu Kaple – ten je tvořen z hlavního vstupního polokruhu, dále zužujícího se prostoru hlavní lodi a elipsovitého závěru – presbytáře. Za ním je ve stejných křivkách řešena přístavba sakristie. Křivek bylo využito i při členění celkové fasády – oken do lodi a chóru, jež jsou zapuštěna opět v křivkách, které rozbíjejí jinak poměrně jednoduchou fasádu a vytvářejí ve vnitřním prostoru hru stínů, křivek a oblouků. Jednotlivá okna jsou uvnitř vykonzolována, a působí tak dynamicky, neustále se měnící vnější světlo hraje v interiéru vlastní scénu. Zároveň je vnitřní prostor díky čirému prosklení otevřen do okolního prostředí a k nebi.




Vnější fasáda je založena na kombinaci jednoduché bílé omítky, horizontální vlny a vertikální věže a dále celodřevěné fasády obvodového pláště lodi. Fasáda je obložena svislými latěmi z vypalovaného jasanu, který bude ponechán napospas působení povětrnosti a s časem bude měnit svoji barvu. Fasáda bude reflektovat stárnutí objektu, jeho vývoj a reakce na vnější vlivy. Veškeré okna jsou dřevohliníková, s vnějším tmavošedým povrchem. Některá okna do lodi jsou z vnitřní strany doplněna jemnou malbou, okna do presbytáře jsou řešena jako malovaná celoplošná vitráž. Vstupní dveře a dveře do sakristie jsou kontrastně k oknům řešeny odstínem dubu, u vstupních dveří je využito symboliky kříže a velkého prosklení, kterým se má Kaple otevírat veřejnosti. Vnitřní prostor kaple je celý pojat v bílé omítce v kombinaci s bílou a černou mramorovou dlažbou. Monochromatičnost prostoru je doplněna mramorovým inventářem presbytáře s dominantním mramorovým svatostánkem a oltářním stolcem. Celý prostor je oživen dřevěným dubovým mobiliářem, ve stejné barvě jsou řešeny vnitřní dveře. Ve věži – kterou je řešen přístup na otevřený chór – je využito opět prvku vertikálních dřevěných latí z jasanu, kterými je řešeno jádro věže.





Okolí Kaple je kultivováno použitím kamenné kusové dlažby na přístupové cestě a dále okrasnou výsadbou – plochy jsou zatravněny a doplněny několika soliterními stromy. Drobným doplňkem celé stavby, který velmi jednoduše, ale zcela věcně a pragmaticky propojuje duchovnost samotného objektu s obyčejným denním životem obce, je zakomponování čekárny zastávky MHD do zvlněné opěrné stěny před Kaplí, které nabízí cestujícím jednoduchý komfort a pohodlí. Nejen tím by Kaple měla Bukovjákům časem přirůst k srdci.

Publikováno v časopise Stavba 2014/2, s. 28-31