Rehabilitace empírového paláce pro potřeby sběratele umění, který palác zároveň obývá. Tato konverze je jednou ze staveb, které získaly ocenění Světového festivalu architektury 2013 v Singapuru.
Palais Rasumofsky
Místo: Rasumofskygasse 23, 1030 Vídeň, Rakousko
Architekt: Baar-Baarenfels
Tým: Johannes Baar-Baarenfels, Ernst Stockinger, Martin Reis, Petr Vokal, Georg Pamperl
Stavební řešení: Jahangir Nasserzare, Marian Gottschall, Sylvestra Nanesvski
TZB: Cornelius Peter, Reza Saber, Monika Dany
Stavební dozor: Mag. Franz Pichler, DI Peter Stögerer, Bmst. Franz Leitner
Plocha: 11 000 m2
Foto: Vera Subkus
Palác byl postaven v roce 1806 pro knížete Andreje Kiriloviče Razumovského, velvyslance ruského cara Alexandra I. u habsburského dvora v napoleonské době. Kníže Razumovský, známý mecenáš, který podporoval mimo jiné Beethovena, si pro stavbu svého nádherného vídeňského paláce vybral dvorního architekta, Belgičana Louise Montoyera a stavitele Josepha Meissla. Na palác v centru Vídně s podlahovou plochou více než 11 000 m2 navazoval původně anglický park. V letech 1838–1873 patřil palác Liechtensteinům, později byl ve vlastnictví státu a sídlem Geologického ústavu. Nedávno byl zakoupen dvěma významnými sběrateli umění, kteří architektovi Baar-Baarenfelsovi zadali úkol konvertovat prostory pro uměleckou nadaci a jako privátní rezidenci. Hlavní budova byla poškozena během druhé světové války, poté špatně opravena a udržována, což vedlo k vážným problémům stavebních konstrukcí. Budova je památkově chráněná.
Rekonstrukce empírového zahradního traktu byla po předchozích analýzách vedena opatrně; cílem bylo celkově zlepšit stavební konstrukce. Všechny nepůvodní prvky, jako střechy, schodiště a úpravy stěn v interiéru, byly odstraněny, byl zaveden nový vertikální komunikační systém a v podzemí vzniklo parkoviště a další pomocné prostory.
Nová hliníková střešní krytina je na ocelovém krovu, tvořeném řadou vazníků typu Vierendeel v ose stávající budovy. Apartmán v penthousu je obklopen terasou a je v plné výšce prosklen. Transparentní objekt má integrovaná žebra protisluneční ochrany s hliníkovými lamelami. Primární statické prvky střešní konstrukce jsou ocelové, podporují plasticitu a dialog s empírovou balustrádou terasy.
V přízemí je především šestimetrový prostor galerie, tvořený dvěma většími prostory, které propojuje objekt s vloženou druhou úrovní galerie mezi dvěma volně stojícími šikmými betonovými deskami.
Nové schodiště vytvořené z vyztuženého polymerbetonu má elegantní vzhled díky svému zúženému tvaru. Hlavní výtahová šachta je vysoká 13,7 m a je obložena samonosnými skleněnými tabulemi spojenými ocelovými úhelníky. Celková transparentnost hlavní vertikální komunikace je tak podstatně zvýšená. Interiér kabiny má černé sklo ze tří stran a skleněný strop, který zvyšuje zážitek ze stoupání ze stávajících historických prostor do moderního prostoru na střeše s výhledem na zahradu a okolní budovy.
