Barrandovský most – jeden z dvou šikmých mostů přes Vltavu

(ČTK) – Silniční Barrandovský most, který spojuje tzv. Jižní spojku s ulicí K Barrandovu, patří již čtvrt století k nejvytíženějším komunikacím v Praze. Čtvrtý pražský přesvltavský most od jihu, který je nejrozsáhlejším mostním dílem v Praze, se stavěl od května 1978, jižní polovina byla zprovozněna 20. září 1983, slavnostní otevření celého mostu bylo před 25 lety, 3. listopadu 1988. Do roku 1990 se nazýval most Antonína Zápotockého.

Zajímavostí je, že tento most je jedním ze dvou šikmých mostů přes Vltavu v metropoli. Úhel křížení tohoto silničního mostu s tokem Vltavy je 53 stupňů, Holešovický železniční most, často také nazývaný Železniční most pod Bulovkou, překračuje řeku pod úhlem 45 stupňů.

Snahy o přemostění v prostoru, kde nyní stojí Barrandovský most, jsou nejméně 200 let staré. Mezi Modřany a Chuchlí býval v roce 1756 lodní most, a to za doby obléhání Prahy pruským králem Fridrichem II. Myšlenka na vybudování mostu byla živá i za první republiky a na samém začátku druhé světové války existovalo na přemostění v těchto místech 21 návrhů.

Dnešní most má osm jízdních pruhů, je dlouhý 352 metrů a 40 metrů široký. Rozpětí nejdelšího pole činí 72 metrů, mostovka je ve výšce 15 metrů nad hladinou Vltavy, hloubka založení v řečišti Vltavy dosáhla až 20 metrů. Konstrukci představuje spojitý nosník o šesti polích s proměnnou výškou i šířkou.

Přípravné práce na mostě začaly již v květnu 1978, samotná výstavba mostu do zprovoznění jižní poloviny mostu trvala více než čtyři roky. Náklady na postavení Barrandovského mostu činily 483 milionů Kč.

Z architektonického hlediska zde bylo úspěšně použito pohledového betonu. Na předmostích jsou umístěny ohromné betonové plastiky sochaře Josefa Klimeše: na pravém břehu je to Rovnováha, přezdívaná "červ dobyvatel", na levém břehu dvě betonové mísy, zvané "hroší lázeň" nebo "krmítko pro slony".

V Praze byl dlouhá staletí pouze jeden most přes Vltavu – Karlův most. Další přemostění nastalo v roce 1841, kdy byl otevřen předchůdce nynějšího mostu Legií, o devět let později byl do provozu uveden železniční Negrelliho viadukt, v květnu 1868 předchůdce nynějšího Štefánikova mostu, most císaře Františka Josefa I., a v listopadu 1869 předchůdce nynějšího Mánesova mostu.

V současnosti je v Praze 19 mostů přes Vltavu, z toho 12 silničních, čtyři železniční, dva pro pěší a jeden tramvajový. Zatím poslední, devatenáctý pražský most přes Vltavu, Lochkovský most na pražském okruhu R1, byl zprovozněn 20. září 2010, před ním byla dlouho (od července 1984) posledním přesvltavským mostem Trojská lávka pro pěší.

Začátkem října byl ale přerušen provoz na Trojském tramvajovém mostě z roku 1977, přezdívaném "rámusák". Příští rok koncem dubna se má totiž začít jezdit po novém, sousedním Trojském mostě, kam se vejdou auta, tramvaje, chodci i cyklisté a který měří přes 260 metrů ("rámusák" měřil 250 metrů). Nový Trojský most bude v Holešovicích navazovat na tunelový komplex Blanka, náklady na jeho stavbu byly původně předpokládány na zhruba půl miliardy korun, nakonec se asi vyšplhají na 1,2 miliardy korun.

Doplněno Stavbaweb:
Přípravné práce začaly v roce 1978. Jižní polovina byla zprovozněna 20. září 1983, severní v roce 1988. Most byl postaven jako šestipolový spojitý nosník z předpjatého betonu podle návrhu inženýrů Jiřího Hejnice, Pavla Tripla a architekta Karla Filsaka. Pro svou složitou půdorysnou dispozici byl betonován na skruži.
Barrandovský most  – virtuální prohlídka