(ČTK/BBC) – Desítky let sloužily v Antarktidě jako jediné
lidské příbytky prosté dřevěné chaty. V posledních letech se ale státy
předhánějí, kdo na nejchladnějším, nejsušším a největrnějším místě
planety vystaví okázalejší vědeckou stanici. Nová brazilská stanice
Comandante Ferraz se začala stavět, když ta původní roku 2012 vyhořela.
Tmavá, elegantní budova s futuristickým designem by měla sloužit až 65
lidem a dokončena má být v roce 2018.
Brazílie do nové stanice, kterou pro ni staví jedna čínská firma,
investuje 100.000 dolarů. Navzdory tomu, že tento dlouhý, nízký komplex
situovaný na malém ostrově asi 1000 kilometrů od nejjižnějšího bodu
Jižní Ameriky nespatří prakticky žádný člověk s výjimkou jeho
zaměstnanců. Oblast se nachází mimo trasu pravidelných leteckých spojů i
mimo námořní cesty. A kdyby se přeci jenom k brazilské stanici v
Antarktidě někdo dostal, dovnitř stejně nebude vpuštěn – základna totiž
bude pro veřejnost uzavřena.
Brazílie ale není zdaleka jediná, kdo v posledních letech
vynakládá obrovské částky na výstavbu architektonicky poutavé
antarktické stanice. Indie v roce 2013 otevřela svou stanici Bháratí,
která má podobně moderní design. Vytvořena byla ze 134 prefabrikovaných
kontejnerů, aby se usnadnila přeprava a stavba, ale zvenku to není ani v
nejmenším patrné.
Hned následující rok otevřela Jižní Korea svou stanici Čang
Po-ko, velkolepý trojkřídlý model vztyčený na ocelí vyztužených blocích,
kde může pracovat až 60 lidí.
„Antarktické stanice se staly ekvivalentem velvyslanectví na
ledu,“ říká Anne-Marie Bradyová, šéfredaktorka časopisu Polar Journal a
autorka knihy Čína jako polární velmoc. „Jsou ukázkou zájmu jednotlivých
států o Antarktidu,“ citoval ji zpravodajský server BBC.
Tyto zájmy mohou být čistě vědecké. Za několik desítek let však
vyprší moratorium na průzkum nerostných zdrojů, a pokud nebude
prodlouženo, každý stát, který v Antarktidě působí, chce být na tuto
chvíli co nejlépe připraven. Postavit na ledu nápadnou budovu je v
současné době obdobou vztyčení vlajky někdejšími badateli.
První trvalou stavbou v Antarktidě se stala kamenná bouda, která
na souostroví Jižní Orkneje vyrostla v březnu 1903 díky 33 mužům ze
skotské antarktické expedice. Vůdce expedice ji pojmenoval honosně Omond
House, po meteorologovi z Edinburghu Robertu Traillu Omondovi. Dnes se o
boudu stará argentinská vláda v rámci základny Orcadas.
Spoustu dalších roků, které byly svědky hrdinských polárních
výprav vedených Roaldem Amundsenem, Robertem Falconem Scottem, Ernestem
Shackletonem či Douglasem Mawsonem, nevznikaly v Antarktidě žádné jiné
stavby než dřevěné chaty.
Pak nastalo období relativního stavebního boomu, které podpořil
Mezinárodní geofyzikální rok (1957-1958). Antarktická dohoda z roku 1959
pozastavila veškeré územní nároky, mnohé země ale začaly upevňovat svou
přítomnost na bílém kontinentu jinými způsoby, například budováním
stanic. Z tohoto období pochází také rozsáhlá americká výzkumná stanice
McMurdo, která je největší osadou v Antarktidě s letní populací asi 1200
lidí.
Problémem pro všechny stavby v Antarktidě je hromadící se a
navátý sníh, který budovy zaplavuje a drtí. První britská stanice
Halley, která vznikla v roce 1956, byla po 12 letech opuštěna, protože
život v ní byl „jako v ponorce“. Británie pak ještě postavila několik
dalších stanic, ale všechny pohltil sníh nebo se staly obětí pohybů
šelfového ledovce, na kterém stojí.
Současná stanice Halley VI je první antarktickou výzkumnou
stanicí, která je přemístitelná. Jejích osm vzájemně propojených buněk –
které se podobají barevným železničním vagonům – se tyčí na
hydraulických nohách umístěných na obřích, osmimetrových lyžích. Buňky
tedy jde s pomocí buldozerů poměrně snadno odtáhnout na jiné místo a
znovu je spojit. Tato vlastnost přijde nyní k užitku, protože se britská
polární základna musí přestěhovat o zhruba 20 kilometrů dál do
vnitrozemí kvůli zvětšující se prasklině v ledu.
Interiér stanice Halley VI je velmi vkusný a pohodlný. Různé
odstíny červené, modré a zelené barvy použité na vybavení nahrazují
nedostatek barev v okolní krajině. Vysoká okna propouštějí – kromě
temných zimních měsíců – dostatek světla. Za barem se točí spirálovité
schodiště obložené aromatickým libanonským cedrem, který má stimulovat
často přehlížený nedostatek čichových vjemů v antarktickém prostředí,
kde jinak vůně téměř úplně chybí.
Problém s hromaděním sněhu u vědeckých stanic vyřešila jako jedna
z prvních Jihoafrická republika. Její základna SANAE IV, otevřená v
roce 1997, stojí na kůlech, takže vítr může hnát sníh pod budovou.
Německo zvolilo pro svou základnu Neumayer III, zprovozněnou v
roce 2009, stejný, ještě vylepšený koncept. Šestnáct hydraulických
pilířů umožňuje celou dvoupatrovou stavbu každý rok asi o metr
zdvihnout. Pilíře jsou pak umístěny na nový pevný sněhový podklad.
Belgická stanice princezny Elisabeth se zase pyšní tím, že je
první antarktickou vědeckou stanicí s nulovými emisemi. Od otevření v
roce 2009 funguje výhradně na sluneční a větrný pohon a přes svou polohu
nemá žádné vytápění. Využívá odpadní teplo vytvářené elektrickými
systémy a lidskou činností, dokonalá izolace stěn snižuje ztrátu tepla
téměř na nulu.
Doplněno Stavbaweb:
Zajímavé stavby postavené v posledních letech v Antarktidě si můžete prohlédnout zde:
e-architect.co.uk: Antarctica Architecture : Buildings
archdaily.com: British Council Launches Open Call for First Ever Exhibition of Antarctica Architecture
Pochybuji, že si dnes ještě někdo dobrovolně vybere dvojsklo...
O tom trojskle nepochybuji. Na to jsem rozhodnutý na 100%, aspoň v tom mám jasno na začátek. Ale vypadá to…
To tlumení zvuku je tam docela slušné, co tak koukám.
Mohu poprosit víc info co se týče stavby domu z těchto cihel prosím? Alespoň v nějaké skrácené verzi klidně 😁…
I to byl důvod, proč jsme si na stavbu domu vybrali právě cihly Heluz. Jasně, šlo hlavně o ty technické…