Betonový rodinný dům v Otvovicích

Betonový rodinný dům v Otvovicích

Otvovice

(25. 10. 2016) Provoz domu potvrdil předpokládané kladné vlastnosti betonové konstrukce.

   
 
 
 
 

Betonový rodinný dům v Otvovicích

Beton je díky svým mechanicko-fyzikálním parametrům výhodným materiálem pro kompletní nosnou konstrukci. Právě beton byl zvolen jako základní materiál pro nosné konstrukce RD v Otvovicích, včetně atypické střechy. Dům má tvar kvádru zastřešeného sedlovou střechou o rozměrech 12,9x7,4 m. Je umístěn na svažitém pozemku bývalého sadu, v blízkosti lesa – dřevem obložený box s malou lodžií v patře míří k jihu. V přízemí je obytný pokoj s kuchyňským koutem, pokoj pro hosty a technická místnost; v podkroví tři ložnice. Dům je podsklepený. Ve sklepě jsou umístěna zařízení pro vytápění a ohřev teplé vody a skladovací prostory pro sezónní vybavení. Suterén je řešen jako vodonepropustná konstrukce (bílá vana), nadzemní obvodové stěny jsou betonové s využitím ztraceného bednění, stropy jsou monolitické železobetonové a střešní nosnou konstrukci tvoří monolitická desková konstrukce. Podlahy v 1. NP a části 2. NP jsou pohledové, z broušeného cementového potěru.

Parametry betonu
Beton je obecně nejčastěji využíván pro vysokou pevnost v tlaku. Díky ní lze realizovat stěnové konstrukce v malých tloušťkách. Pevnost betonu v tahu lze v případě potřeby zvýšit rozptýlenou výztuží. Běžný beton není tepelně izolačním materiálem, a proto je vždy třeba počítat se sendvičovým typem konstrukce. Pro tepelnou pohodu je dobré zvolit materiál schopný akumulovat teplo. Konstrukce pak dokáže vyrovnávat velké teplotní rozdíly, nebo přebytek tepla od výkonného zdroje, například krbu. Tepelně akumulační vrstva je z pohledu stavební fyziky vhodná i pro nosnou deskovou konstrukci střechy, pod tepelnou izolaci a krytinu. Takto zvolená skladba efektivně předchází přehřívání interiéru podkroví. Beton je vhodným materiálem i pro zajištění vzduchové neprůzvučnosti obvodových i vnitřních konstrukcí.

Vodonepropustná konstrukce podzemní části
Základová deska i stěny bílé vany mají tloušťku 300 mm (dle TP ČBS 02). Další izolační vrstvy proti vodě nebyly potřeba. Základová deska je vyztužena kombinací prutové a rozptýlené výztuže, stěny bílé vany pouze výztuží rozptýlenou. Prutová výztuž je použita pouze na propojení mezi základovou deskou a stěnou. Ve stěnách jsou rozmístěny křížové plechy pro zajištění vodonepropustnosti řízených trhlin. Pro základovou desku i stěny bílé vany byl použit stejný typ betonu Permacrete®.

Stropy
Stropní konstrukce nad 1. PP a 1. NP jsou monolitické železobetonové o tloušťkách 250 mm, resp. 220 mm nad 1. NP. Strop nad 1. NP je provedený jako pohledový. Použit byl beton třídy C25/30 XC1.

Stěny do ztraceného bednění
Obvodové nosné stěny byly provedeny do ztraceného bednění ze štěpkocementových desek s tepelně izolační vrstvou z šedého polystyrénu o tl. 180 mm. Betonové jádro má tl. 150 mm. Stěna je vyztužena svisle umístěnými trigony, umístěnými každé 2 m. Betonáž každého patra probíhala na 3 postupy, aby nedošlo k vybočení bednění. Použita byla směs SystemCrete®. Betonová směs má konzistenci S2-S3 a je čerpatelná. Beton byl pevnostní třídy C25/30 XC1.

Schodiště vnitřní a venkovní
Železobetonová schodiště mají výhodu v tvarové volnosti a tuhosti konstrukce. Je potřeba použít beton hustší konzistence, aby bednění nepodtékalo. Pro venkovní schodiště byl použit beton třídy C30/37 XF4 odolávající mrazovým cyklům za přítomnosti vody a rozmrazovacích látek. Pro vnitřní schodiště byl použit stejný beton jako pro obvodové stěny.

Železobetonová konstrukce střechy
Oproti dřevěnému krovu je tento typ náročnější finančně i z hlediska provádění, má však významné výhody. Vzhledem k tepelně akumulačním schopnostem betonu dokáže vyrovnávat velké výkyvy v teplotách. Než se betonová konstrukce stihne přes den prohřát a začít ovlivňovat vnitřní klima v podkroví, začne s nástupem noci vychládat. Další výhodou je vysoká plošná hmotnost, díky které se dosahuje vysoké vzduchové neprůzvučnosti. Dále je také konstrukce odolnější vůči drobné technologické nekázni při výstavbě a požáru. V případě poškození nebo rekonstrukce vrchních vrstev střechy nedojde k zničení vybavení podkroví, protože samotná železobetonová konstrukce je schopna prostor provizorně ochránit.

U rodinného domu v Otvovicích byla zvolena desková nosná konstrukce, provázaná stropem nad 2. NP. Železobetonové konstrukce mají tl. 150 mm a jsou z betonu C25/30 XC1. Desky střešní konstrukce jsou ve spádu 45 °, bedněny byly jednostranně. Z důvodu provádění a zajištění vyšší požární odolnosti konstrukce byla v betonu použita polypropylénová vlákna. Při požadavku na pohledovost by se bednění muselo provést oboustranně a použít samozhutnitelný beton.

Výplňová vrstva podlah
Pro velké množství rozvodů v současných stavbách a pro jejich vedení je nutné předem připravit prostor. Ideálním řešením je vést rozvody v rámci podlah, na nosné konstrukci stropu. Rozvody jsou umístěny v tepelně izolační vrstvě z cementové lité pěny Poriment®. Vzhledem k instalaci VZT rozvodů v podlahách je tl. vrstvy 15 cm v 1. NP a 10 cm ve 2. NP.

Roznášecí vrstva podlahy
Konstrukčně nejdůležitější částí podlahy je roznášecí vrstva. Jejím účelem je roznést provozní zatížení do podkladních vrstev a poskytnout vhodný podklad pro nášlapnou vrstvu. V této vrstvě je často vedeno i podlahové vytápění. Nejčastěji jsou pro ni používány cementové potěry CemFlow nebo potěry na bázi síranu vápenatého Anhyment®. Potěry na bázi síranu vápenatého mají menší smrštění, a smršťovací spáry se tedy nemusí provádět tak často jako u potěrů cementových. Oproti tomu cementovým potěrům nevadí vlhké prostředí a dají se po vhodné povrchové úpravě použít jako pohledové podlahy.

V Otvovicích byl použit CemFlow třídy CT – C25 – F5, v tloušťce 50 mm u nevytápěných podlah a 77 mm (cca 50 mm nad trubkou) u vytápěných podlah. V 1. NP byl CemFlow povrchově upraven přebroušením a impregnací pro funkci bez nášlapné vrstvy.

Zkušenosti s provozem domu
Rodinný dům byl dostavěn v roce 2013. Provoz potvrdil předpokládané kladné vlastnosti betonové konstrukce. I přes to, že vesnicí vede železniční trať a nad domem nalétávají letadla, uvnitř domu je ticho. V tropickém létě roku 2015 byl v celém domě včetně podkroví příjemný chládek i bez klimatizace. Sklep poskytuje potřebný prostor pro skladování věcí a pro provozní zařízení domu. Pro vytápění a ohřev vody je využíván automatický kotel na peletky v kombinaci se solárními panely. Náklady na vytápění a ohřev vody činí cca 12 000 Kč/rok. Majitelé domu mohou toto technické řešení domu jen doporučit.
ROBERT COUFAL, technolog TBG Metrostav

Architekt: Pavel Lupač
Projektant: Drahomír Stroupek
Statik: Jan Margold

Publikováno v časopise Stavba č. 3/2016, str. 52-53

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Novostavby

Dokončení

2013

  Výrobci/dodavatelé

Rohanské nábřeží 68, Rohanský ostrov

186 00 Praha 8-Karlín

Telefon +420 222 325 815

info@tbg-beton.cz

http://www.tbg-metrostav.cz

 
 
 
 
50.2115636
14.2729301
Betonový rodinný dům v Otvovicích

Betonový rodinný dům v Otvovicích
Otvovice

  Dokumenty

Komentáře ke článku

 
 
 
 

28. 10. 2016 14:28:16. Re: Betonový rodinný dům v Otvovicích. Jiří Kalvach
31. 10. 2016 10:26:15. Re: Re: Betonový rodinný dům v Otvovicích. Robert Coufal

6. 12. 2017 20:20:56. Re: Betonový rodinný dům v Otvovicích. Petr Caslava

 
 
 
 

28. 10. 2016 14:28:16. Re: Betonový rodinný dům v Otvovicích. Jiří Kalvach

  O mikroklimatu se nic nepíše. O omítkách také ne. Tedy všude kolem beton, šedý? Nesporně milé klima pro vnitřní prostředí. Ze dřeva nic? Alespoň nábytek? Je to krabice bez pohybu vodních par ven nebo dovnitř podle tlaku vzduchu. V betonové krabici také nejsou žádné záporné ionty, zásadní pro dobré dýchání a zdravotní stav uživatelů. Mají čističe vzduchu a ionizéry? Nikdy bych nic podobného pro RD nenavrhnul. Samé neduhy a nedostatky.

31. 10. 2016 10:26:15. Re: Re: Betonový rodinný dům v Otvovicích. Robert Coufal

  Dobrý den, dům je opatřen vzduchotechnikou, takže problém s mikroklimatem není. Vnitřní omítky stěn (jádro, perlinka s lepidlem, štuk) jsou provedeny na cementoštěpkových deskách ztraceného bednění. Stropy v přízemí jsou pohledové betonové, v podkroví štuková omítka. Zařízení nábytkem je samozřejmě záležitost individuálního vkusu. Pocit z bydlení je perfektní, pokud by někomu vadil pohled na beton, dá se omítnout i strop v přízemí a položit klasickou podlahu dle vkusu.

6. 12. 2017 20:20:56. Re: Betonový rodinný dům v Otvovicích. Petr Caslava

  Dobrý den,
velice podařený dům! Gratuluji ke stavbě!

Zajímaly by mne orientačně náklady na stavbu - třeba za m2 užitné plochy, nebo m3 obestavěného prostoru.

Děkuji a zdravím!
Petr

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz