Buďánka

Buďánka

U Zámečnice, Praha 5

(19. 11. 2019) Markéta Smrčková, Tomáš Starý

   
 
 
 
 

Buďánka

V první polovině 19. století vzniká nad Motolským potokem dělnická osada Buďánka, čítá okolo 20 domků. Postupem času je pohlcena rozvíjející se městskou zástavbou, ale přesto zůstává v téměř intaktním stavu. V 80. letech 20. století je rozhodnuto o úplné demolici a výstavbě panelových domů. Většina objektů je státem vykoupena a začíná éra devastace. V roce 1991 je osada sice vyhlášena památkovou zónou, ale na přístupu města se nic nemění. Buďánka se rozpadají. V roce 2006 zakládají lidé z okolí občanské sdružení, kterému se daří nastartovat kroky směřující k záchraně.
Je uspořádána soutěž na komunitní centrum lokality, které se má nacházet v bývalém obchodu s koloniálním zbožím. V roce 2016 je Koloniál podle našeho návrhu zrekonstruován.
V roce 2017 zde probíhá architektonický workshop, na jehož základě zpracováváme Manuál revitalizace Buďánek.

Koloniál
Podporujeme dynamiku domu, jeho specifický tvar. Přiznáváme, že patro domu bylo nutné vyzdít znovu a navrhujeme v něm proto do tří stran nové, asymetricky umístěné okenní otvory s jednoznačně současným typem oken v líci fasády. Výkladce v přízemí jsou naopak reminiscencí původních hlubokých výloh. Mezi samotný objekt a opěrnou zeď vkládáme sociální zázemí, vnitřní prostory domu tak mohou zůstat celistvé. Do hlavního objemu je vložen fošnový strop a úzké schody. Přízemí s barovým pultem funguje jako kavárna. Horní prostor je variabilnější, schody lemuje lavice s úložnými boxy, naproti jsou součástí plnostěnného zábradlí výklopné stoly. Probíhají zde výtvarné dílny, meetingy, ale  například i hodiny jógy...

Manuál
Odkrýváme vrstvy minulosti, hledáme genia loci místa. Určujeme základní principy revitalizace: vymezení, propojení, zpřístupnění, postupný vzájemně reagujícího rozvoj, funkční pestrost a pravidla pro ochranu, obnovu i nové intervence.

Autorská zpráva


 
Autoři: lennox architekti – Markéta Smrčková, Tomáš Starý; spolupráce Michal Pek
Investor: Městská část Praha 5 a občanské sdružení Odborníci a občané pro revitalizaci památkové zóny Buďánka
Hlavní dodavatel: Pentas
Náklady: 3,4 milionu korun včetně DPH
Zastavěná plocha: 51,2 m2
Obestavěný prostor: 307 m3

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Rekonstrukce

Dokončení

2016

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

24. 3. 2020 17:03:00

Re: Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje

K polemice a selhávání dialogu nad pražskou metropolí čili o obtížné cestě od polemiky k dialogu Dialog se nekoná, v tom se shodneme. Tristní shoda. O to víc, že přitom v řadě věcí s článkem K. Bečkové a R. Šváchy (Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje. STAVBA, 27. roč., 2020, č, s, ) souhlasíme. I v tom, co nám navzdory liteře a smyslu našeho příspěvku vytýkají. Míjíme se a o to šlo a jde. Předporozumění, uzavírání se do jednoho společenství stejně smýšlejících a dogma vylučují dialog. Zásadní otázky, které jsme položili, tak zůstávají na pořadu dne: Může se v metropoli – Praze – stavět a rozvíjet – v souladu se světovými trendy, aniž by ztrácela na své identitě? A když se rozvíjela po staletí, proč to má být právě v naší době fatálně nemožné? Může se vést, jsme schopni a ochotni vést, produktivní dialog nejen mezi dvěma stranami – mezi architekty a památkáři, ale mezi společností, památkáři, historiky, architekty a urbanisty? Dialog o balancování mezi tím, co je historicky dané, vzácné a tím, co může být novým vkladem, přínosem pro Prahu? Tyto otázky zůstávají na pořadu dne. Co dialogu brání? Odpověď K. Bečkové a R. Šváchy: „Nenastává tak moment hypolepse, ukázněného navázání na argumenty protivníka, jaký za podmínku skutečného dialogu pokládá historik Jan Assmann. Domníváme se, že bez takové hypolepse se debata o Praze nikam nepohne a všichni zůstanou zakopaní ve svých dosavadních pozicích.“ Neospravedlňuje se tímto zvláštním odkazem na teze historika ranných kultur a civilizací egyptologa Assmana sama nemožnost dialogu? Navrhujeme radikální zjednodušení přes otázku - co je jádrem toho, co ničí podstatu dialogu v daném případě o architektuře a perspektivách Prahy Přidržíme se definice Jeana Lacroix. Dialog vyžaduje vzájemnost porozumění, tj. musím pochopit názorového protivníka, pochopit ho lépe než si rozumí on sám. To vyžaduje vystavit se síle jeho názorů, procítit je silněji než on sám. S rizikem, že se mé vlastní názory odkryji jako slabší. Bez metodologické sympatie není dialogu. To nám v diskuzích, polemikách – a především v možném dialogu nad tématem perspektiv Prahy chybí. Opravdu vychází selhání a nemožnost skutečného dialogu o pražské metropoli z toho, že „autoři textů, totiž architekti nejsou zvyklí přesně reagovat na názory druhých, jak to musejí praktikovat vědci“? (R. Švácha v „EAM. Euroamerické myšlení 1936-2011“, R. Švácha, M. Sršňová, J Tichá (eds.), str. 33, srv. i násl.)? Pochybujeme. Ona zdůrazňovaná hypolepse, zdisciplinované navazování na myšlenky a teze druhých, je důležitá, patří ke kultuře dialogu i v soudobé společnosti; dialog není mince, kterou si dám jako výhru do kapsy, je to cesta k společnému nalézání argumentů a „pravdy.“ Z toho nemůže být nikdo ostrakizován pro nedostatečnou hypolepsi, ani architekt, ani historik či teoretik, ani památkář, ani expert, ani veřejnost – dokonce i ta na sociálních sítích. Stav dialogu je jedním z měřítek vyspělosti demokratické společnosti. Jakub Heidler, Oldřich Ševčík

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz