Byt v Lucemburské

Byt v Lucemburské

Lucemburská, Praha

(4. 12. 2019) Martin Neruda

   
 
 
 
 

Byt v Lucemburské

Byt je součástí činžovního domu, který byl postaven počátkem padesátých let architektem Josefem M. Rathouským. Prostor o rozloze 68 m2 se skládal z velkorysého obývacího pokoje s jídelnou, ložnice, malého hygienické zázemí a z nevyhovující kuchyně se vstupem do malé místnosti o rozloze 4 m2. Mladí rodiče se rozhodli ponechat ložnici svým dvěma dětem a prostor bytu přeorganizovat tak, aby nemuseli spát na gauči.
Cílem návrhu bylo nabídnout rodině plnohodnotný pokoj pro rodiče, funkční kuchyň a propojit vše v kontinuální pobytový prostor, který bude vyhovovat společnému životu mladé rodiny s dětmi a zároveň umožní dostatek soukromí použitím lehkých dělicích prvků.

Skeletový konstrukční systém domu umožnil vybourání a modifikaci stávajících příček bez nutnosti nákladných konstrukčních opatření. Nevyužitelná vstupní chodba se stala součástí nové kuchyně situované uvnitř dispozice. Tímto uspořádáním se uvolnil prostor u fasády pro dostatečně velkou ložnici. Oba prostory mezi sebou vzájemně komunikují přes fixní okno, které přivádí do kuchyně denní světlo. Obývací pokoj byl zbaven nepotřebného nábytku a rozdělen na odpočinkovou a jídelní část s kulatým stolem uprostřed. Nábytková příčka mezi obývacím a dětským pokojem umožňuje obě místnosti propojit v jeden prostor na hloubku celého domu s výhledy do dvora a do korun stromů v ulici.
Původní bukové parkety v pokojích byly zrenovovány. Na dřevěné podlahy navazuje kaučukový povrch v kuchyni a v ložnici. Pro kuchyň byla zvolena světlá podlaha s bílou lakovanou linkou doplněnou deskou z jasanu. Stejné materiály byly použity také pro nábytek v ložnici. Hlavní úložný prostor ložnice je řešen masivními výsuvy na celou hloubku zvýšené postele, kterou nese borový trám v úrovni parapetu okna. Světlý prostor pak jemně tónuje modrá kaučuková podlaha. Staré borové trámy, které měl klient k dispozici, jsme zároveň použili k vynesení širokého parapetu i nadsvětlíku nábytkové příčky v obývacím pokoji.
Příčka, vyrobená z březové překližky, je vybavena kruhovým otvorem s výplní ze spékaného jantarového skla. Nábytek je doplněn atypickými mosaznými úchyty nebo konzolami nesoucích knihovnu. Mosazný plech je také použit na ostění nového kruhového otvoru, který vytváří průhled mezi kuchyňským koutem a obývacím pokojem. Vnitřní okna a průhledy skrze jednotlivé pokoje bytu vytváří jedinečnou kvalitu v jinak jednoduše zařízeném prostoru.

Autorská zpráva
Foto: Martin Neruda


 
Autor: Martin Neruda; spolupráce Jana Šťastná

 

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Rekonstrukce

Dokončení

2018

Komentáře ke článku

 
 
 
 

5. 12. 2019 09:55:19. Re: Byt v Lucemburské. Jitka
5. 12. 2019 14:11:08. Re: Re: Byt v Lucemburské. pal

 
 
 
 

5. 12. 2019 09:55:19. Re: Byt v Lucemburské. Jitka

  Nový stav by neměl být zkolaudován. Na rozdíl od původního stavu je WC přímo přístupné z kuchyně.

5. 12. 2019 14:11:08. Re: Re: Byt v Lucemburské. pal

  To nevadi. Tenhle pozadavek dvojich dveri je uplny nesmysl. Technicky je to resitelne i pres jedny dvere. Na zapade (Nemecko, Rakousko, Svycarsko,...) se to dela bezne. Tenhle byt je naprosto super.

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

24. 3. 2020 17:03:00

Re: Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje

K polemice a selhávání dialogu nad pražskou metropolí čili o obtížné cestě od polemiky k dialogu Dialog se nekoná, v tom se shodneme. Tristní shoda. O to víc, že přitom v řadě věcí s článkem K. Bečkové a R. Šváchy (Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje. STAVBA, 27. roč., 2020, č, s, ) souhlasíme. I v tom, co nám navzdory liteře a smyslu našeho příspěvku vytýkají. Míjíme se a o to šlo a jde. Předporozumění, uzavírání se do jednoho společenství stejně smýšlejících a dogma vylučují dialog. Zásadní otázky, které jsme položili, tak zůstávají na pořadu dne: Může se v metropoli – Praze – stavět a rozvíjet – v souladu se světovými trendy, aniž by ztrácela na své identitě? A když se rozvíjela po staletí, proč to má být právě v naší době fatálně nemožné? Může se vést, jsme schopni a ochotni vést, produktivní dialog nejen mezi dvěma stranami – mezi architekty a památkáři, ale mezi společností, památkáři, historiky, architekty a urbanisty? Dialog o balancování mezi tím, co je historicky dané, vzácné a tím, co může být novým vkladem, přínosem pro Prahu? Tyto otázky zůstávají na pořadu dne. Co dialogu brání? Odpověď K. Bečkové a R. Šváchy: „Nenastává tak moment hypolepse, ukázněného navázání na argumenty protivníka, jaký za podmínku skutečného dialogu pokládá historik Jan Assmann. Domníváme se, že bez takové hypolepse se debata o Praze nikam nepohne a všichni zůstanou zakopaní ve svých dosavadních pozicích.“ Neospravedlňuje se tímto zvláštním odkazem na teze historika ranných kultur a civilizací egyptologa Assmana sama nemožnost dialogu? Navrhujeme radikální zjednodušení přes otázku - co je jádrem toho, co ničí podstatu dialogu v daném případě o architektuře a perspektivách Prahy Přidržíme se definice Jeana Lacroix. Dialog vyžaduje vzájemnost porozumění, tj. musím pochopit názorového protivníka, pochopit ho lépe než si rozumí on sám. To vyžaduje vystavit se síle jeho názorů, procítit je silněji než on sám. S rizikem, že se mé vlastní názory odkryji jako slabší. Bez metodologické sympatie není dialogu. To nám v diskuzích, polemikách – a především v možném dialogu nad tématem perspektiv Prahy chybí. Opravdu vychází selhání a nemožnost skutečného dialogu o pražské metropoli z toho, že „autoři textů, totiž architekti nejsou zvyklí přesně reagovat na názory druhých, jak to musejí praktikovat vědci“? (R. Švácha v „EAM. Euroamerické myšlení 1936-2011“, R. Švácha, M. Sršňová, J Tichá (eds.), str. 33, srv. i násl.)? Pochybujeme. Ona zdůrazňovaná hypolepse, zdisciplinované navazování na myšlenky a teze druhých, je důležitá, patří ke kultuře dialogu i v soudobé společnosti; dialog není mince, kterou si dám jako výhru do kapsy, je to cesta k společnému nalézání argumentů a „pravdy.“ Z toho nemůže být nikdo ostrakizován pro nedostatečnou hypolepsi, ani architekt, ani historik či teoretik, ani památkář, ani expert, ani veřejnost – dokonce i ta na sociálních sítích. Stav dialogu je jedním z měřítek vyspělosti demokratické společnosti. Jakub Heidler, Oldřich Ševčík

20. 3. 2020 15:24:36

Re: Re: Re: Re: Obnova mariánského sloupu v Praze.

Koukám Luščinole, že jsi opravdu vytrvalý, to není až zas tak obdivuhodná vlastnost, spíš svědčí o tvé omezenosti. Tvoje hraní si na světaznalého všeználka je ovšem v zásadě velmi zábavné, zejména v dnešní smutné době. Tvůj poslední výlev je zajímavý mimo jiné tím, že asi se neumíš pořádně vyjadřovat ani v jednom jazyce a se snažíš předstírat znalosti angličtiny, což v tvých vlastních očích má vytvářet pocit jakési morální nadřazenosti. Strašně se pleteš a poučovat mě o významu slov nebo o tom co co znamená je asi stejně pádné, jako tvoje bláboly o tom sloupu. Nějaký ten překlep se mi v mobilu stane, na rozdíl od tebe podobné věci "vyřizuji" třeba v MHD, rozhodné bych jimi neztrácel čas na rozdíl od tebe, který podle všeho brejlíš celý den do monitoru, abys připravil další blábol. Nicméně budu rád, když budeš pokračovat, bavím se dobře. Jediný jistota tak jednou za čtrnáct dní, když navštívím na pár minut tyto stránky, že zrovna pod támhle článkem najdu tvůj další blábol. A jen tak mimochodem, jestli jsi měl na mysli Chruščova, tak se někam podívej, jak se to jeho "otčestvo" v češtině píše. Jinak doufám, že sloup tam vydrží podstatně kratší čas než původně, oni podobní samozvaní umělci umí mlátit hlavně hubou a až to na někoho spadne, bude po legraci. Takže milý nedělnický původe, předveď se...

19. 3. 2020 15:44:03

Re: Analytici: Stavebnictví může být tahounem při oživení ekonom...

Je zajímavé, kolik analytiků hovoří o zcela obligátních záležitostech, jako kdyby měli právo a všechny moudra světa ve svém držení. Přitom co ví ti z bank o reálných problémech na stavbách? Nic, protože mají pouze předávané informace od manažerů stavebních firem, které jsou často poněkud vzdáleny od pravdy. Logicky. Je také podivné, že vůbec někomu sdělují své prognózy a potřebu budoucího dění. Komu? Vládě? Pojišťovnám? Prázdné článečky, které nikdo nepotřebuje, jsou o ničem. Odvětví, která podporují stavební průmysl, ta v určitém utlumeném procesu dále produkují. Stavební firmy část zakázek, těch menších, zpomalí, ale ostatní pojedou dál, např. dálnice a koridory. Tam se termíny nesmí posunovat. Co se zhorší, jsou investice do jiných odvětví, kde začnou chybět zahraniční síly, které odjely pryč. A stavby technologií pro petrochemii a energetiku, na ty budou tyto montážní cizí síly chybět nejvíc. na to jsem zvědav, jak to dodavatelské firmy zařízení pro zásadní změny v energetice vyřeší. Poklesne čerpání tzv. dotací z fondů EU ještě víc? Ovšem a to bude jen dobře. Nevyváženost mezi zdroji peněz a možnostmi stavební výroby se ukáže ještě větší než dosud. Zajímá to vládu, její investiční národní plán se bude měnit? Jak, kdy? Ani ve hvězdách to dnes nestojí.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz