Jak přemýšlel a tvořil jeden z nejvýznamnějších moderních architektů Alvar Aalto?
Podmanivá filmová výprava proniká do kreativních procesů slavného Fina, v jehož díle se prolíná funkcionalismus s organickým designem inspirovaným přírodou. Film poprvé odhaluje příběh Alvara a jeho ženy, architektky Ainy Aalto, která byla součástí jejich tvůrčího dua. Snímek diváka vezme na filmovou jízdu po jejich ikonických budovách všude po světě a nastíní jejich tvůrčí procesy. Navštívíme jejich nejkrásnější stavby ve Finsku, knihovnu v Rusku, studentskou kolej na MIT, dům soukromého sběratele poblíž Paříže a mnoho dalších míst. Dozvíme se leccos o barvité historii modernismu a cestou se setkáme s Rockefellery, Le Corbusierem a László Moholy-Nagyem.
Předčasná smrt manželky Alvara nesmírně zasáhla. Nakonec se znovu oženil s architektkou Elissou Aalto a v padesátých letech dvacátého století prožil jedno ze svých nejvýznamnějších profesních období. Dokument ústrojně propojuje zábavu a informace, současný filmový materiál a dosud nezveřejněné archivní záběry. Uslyšíme protagonisty důvěrně hovořit skrz korespondenci a uvidíme Alvarovy kresby jeho ženy na smrtelném loži. Snímek je založen na důkladném sběru dat, vyprávějí v něm očití svědci i vědci z celého světa.
Režisérka Virpi Suutari: „Film mi léta zrál v hlavě. Jeho knihovna postavená roku 1965 v mém rodném městě Rovaniemi se stala v dětství mým odpoledním útočištěm. V sedmdesátých letech jsem se tam po škole trmácela v mrazu nebo vánici. Táhlo mě to tam za knížkami, ale fascinovalo mě i prostředí. Dodnes si vybavuji dotek dlaně na kroucené měděné klice na vstupních dveřích a přechod do teplého, vstřícného prostoru. Vzpomínám si, jak mě bavilo jezdit prsty po zdi z vroubkovaných keramických dlaždic. A Aaltovy kožené sedačky a měděné lampičky působily luxusním dojmem. Cítila jsem se jako boháč, ačkoliv jsem pocházela ze skromných poměrů. Knihovna byla pro všechny, dokonce i pro mě. Dokonce už tehdy jsem podvědomě cítila, že mám na dosah zvláštní, neokázalou krásu. Lze říct, že Aalto byl architektem senzuality a emocí, možná i erotický architekt, na jehož stavby se nejen hledí, ale také se hladí – a ony oblažují okolí svým lidským měřítkem. Poté, co se Aalto vzdálil od čistého funkcionalismu a vytvořil si vlastní, ne tolik omezený a spíše organický styl, dokázal vybudovat své nejlidštější stavby, jako je Villa Mairea. Jde o soukromý dům, kde vzal prožitek lesa a umístil do doprostřed obývacího pokoje. Měl jistou „lesní moudrost“, žádné romantické výplody mysli, ale racionální porozumění koexistence přírody a lidstva. Chtěla jsem o Aaltových natočit film, protože můj dětský vjem z Aaltových prostorů formoval mé představy o estetické harmonii a dobré architektuře. Také jsem si uvědomila, že nikdo dosud souhrnný film o Aaltových neudělal. Začala jsem snít o filmu, který by byl o kráse, ale také o poničené lidskosti, hravosti a šarmu. Chtěla jsem poznat Alvara Aalta coby člověka a povahu jeho dvou manželek – Aino a Elissy Aaltových. Chtěla jsem vědět, jak pracovali a čeho dosáhli. Jak se milovali a jak společně tvořili. Jak založili Aaltův styl a obchod s designovým nábytkem Artek, symbol splněného snu. Aaltova rodina mi dovolila přečíst jeho korespondenci, která mi s řadou rozhovorů pomohla pochopit osobnost Aaltů. Film má několik vypravěčů, neboť životní dílo Alvara Aalta je natolik bohaté a rozprostraněné, že jsem pro každý aspekt jeho života potřebovala najít odlišné odborníky a fakta, která by ho podpořila. Veškeré interpretace a tvrzení vyřčená ve filmu jednotlivci lze ověřit z několika odlišných zdrojů.
Nahrávky rozhovorů natočené Göranem Schildtem pro Aaltovu biografii nám poskytly svědectví od lidí, kteří znali Aaltovy osobně a byli u toho, když se vše odehrávalo. Aaltova rodina nám vedle korespondence například dovolila použít některé takřka neznámé fotografie z cest do Ameriky a pár Alvarových kreseb, které nebyly dosud zveřejněny, včetně obrázků Aino těsně před smrtí. Aaltovi byli pozoruhodně mezinárodní, proto ve filmu zaznívá sedm odlišných jazyků a natáčelo se v sedmi zemích. Když jsme sbírali fakta, museli jsme hledat v archivech po celém světě. Kromě finských archivů jsme využili archivy nejrůznějších lidí a institucí, například Rockefellerů, MIT, Spojených národů, British Pathé a Moholy-Nagyho.
Zcela výjimečně je střihač Jussi Rautaniemi uveden jako druhý scenárista snímku
Aalto. Jedním z rysů dokumentárních filmů je, že konečná atmosféra se mnohdy
tvoří na střihačském stole. Množství videí a audiomateriálu v tomto snímku také
vyžadovalo od střihače zvláštní důraz na dramaturgickou strukturu. V
souvislosti s historickými osobnostmi a budovami bez života pro nás bylo velkou
výzvou stvořit živoucí a pulzující film.
Se zvukařem Ollim Huhtanenem jsme se usilovně snažili, aby byl příběh Aaltových dynamický a působivý. Nakonec zde zvukař hrál výjimečně velký podíl. Hudba a improvizace skladatele Sanny Salmenkallia spolu s několika finskými jazzmany se stala základem, z níž zvukař upředl modernistickou a organickou zvukovou tapisérii. Zvuková krajina snímku vznikala v hravé atmosféře, jež je přirozenou součástí Aaltovy filosofie. Syrový zvukový materiál pro film byl stvořen například brnkáním smyčce na Aaltovu vázu a třískáním stavebních materiálů, jako jsou cihly, mramor a měď.“
Dopisy Alvara a Aino načetli herci Martti Suosalo a Pirkko Hämäläinen. Oba ohromil moderní duch korespondence přítomný již ve dvacátých letech dvacátého století. Pokrokovost idejí se netýkala jen architektury, ale i osobních vztahů: rovnocenný a respektující kolegiální vztah, volná sexualita a spolupráce s dalšími známými mezinárodními umělci.“
Tisková zpráva
Režie: Virpi Suutari
Scénář: Virpi Suutari, Jussi Rautaniemi
Střih: Jussi Rautaniemi
Kamera: Heikki Färm, Jani Kumpulainen
Zvuk: Sanna Salmenkallio
Rok výroby 2020
Hrají Alvar Aalto, Elissa Aalto, Aino Aalto, Pirkko Hämäläinen, Martti Suosalo
Premiéra 09/09/2021
Režie: Virpi Suutari
Scénář: Virpi Suutari, Jussi Rautaniemi
Střih: Jussi Rautaniemi
Kamera: Heikki Färm, Jani Kumpulainen
Zvuk: Sanna Salmenkallio
Rok výroby 2020
Hrají Alvar Aalto, Elissa Aalto, Aino Aalto, Pirkko Hämäläinen, Martti Suosalo
Premiéra 09/09/2021
Stínící prvek je trochu vidět na fotkách, jiné jsem nedostala. Zhotovitel píše: " Fasádní prvek je jedním z atributů stavby. Bionická…
Všechny fotografie jsou ze 4. dubna 2025. Popisky zkusím doplnit, šlo se staveništěm od Masarykova nádraží mezi budovou Masaryčky a…
Jak se říká, slibem nezarmoutíš.
Tohle je vymazlený dům v šíleném terénu. A to, že má kolem sebe bujnou až divokou zahradu, mu hodně sluší.
Škoda, že u fotografií nejsou popisky na co a odkud se dívám a kdy to bylo foceno,