Nejen pětice propojených kruhů, hořící pochodeň nebo hymna patří k olympijským symbolům. V přeneseném slova smyslu se jimi staly také ikonické realizace držitelů Pritzkerovy ceny, nejvýznamnějšího světového ocenění za architekturu, i předimenzované a předražené stavby na jedno použití, pro které se vžil idiom „white elephants“. A právě o více, či méně zdařilých olympijských sportovištích, monumentech a další zásazích do veřejného prostoru, které budily, nebo stále budí pozornost, je nový pořad Gebrian: Olympijské stavby. „Chtěl jsem vytvořit jeden souvislý příběh, ve kterém na sebe jednotlivé díly navazují a ukazují různé způsoby, jak je možné ke kandidatuře přistoupit, a jak tyto přístupy reflektují společenskou situaci, která samotnému pořádání předcházela,“ upřesňuje Adam Gebrian kritérium, které pro něj bylo rozhodující při volbě jednotlivých metropolí.
Ve čtrnácti epizodách zachytil architekt a tvůrce populárních sérií Gebrian: Překvapivé stavby a Gebrian: Plus/Minus nejen odraz doby v architektuře olympijských staveb, zvyšující se nároky na návštěvnost i infrastrukturu, ale také nepsanou soutěž, která mezi pořadatelskými městy probíhá a ve které se snaží vzájemně překonávat stejně jako sportovci. Mezi trumfy můžou diváci sledovat nejrozsáhlejší transformaci stadionu v dějinách lidstva, kterou londýnští organizátoři zamýšleli snížit jeho kapacitu z osmdesáti na pětadvacet tisíc lidí, jednu z největších ocelových konstrukcí na světě v Pekingu, první olympijskou pochodeň z Berlína, nebo víc než půlstoletí starou grafickou identitu, kterou se všechna další města snažila napodobit po vzoru Mexika. Celou sérii Gebrian: Olympijské stavby pak její autor uzavírá patnáctým dílem s pěticí osobních favoritů.
„Největším předpokladem pro to, aby byly hry z hlediska územního rozvoje pro místní obyvatele přínosem, je, kolik toho město už má. Svým způsobem – čím více, tím lépe. Nicméně nejlepším předpokladem je podle mě skvělý tým lidí, který dokáže vše připravit, vymyslet, naplánovat a zrealizovat, což nejde bez silné společenské a politické podpory,“ říká Gebrian, podle kterého je právě absence jednotné vize tím, na čem by ztroskotala případná další kandidatura Prahy. Ta přitom nebyla vždy nereálnou. V roce 1968 mělo Česko „hru o kruhy“ na dosah, kvůli invazi sovětský vojsk z ní ale odstoupilo. Dnes jeho postup do užšího výběru zvažovaných zemí připomíná už jen hotel Olympik a také jedna z epizod pořadu.
Tisková zpráva
"Silueta původního mostu zůstala v panoramatu města zachována". Fascinuje mě, že všude kromě Prahy to chápou a dokáží rozlišit, co…
Spokojenost
Mohu jenom doporučit! My jsme stavěli loni a všechno šlo hezky od ruky 😎🔝
Kdysi to nebylo a když si teď předstvím jak ještě moji rodiče opravovali a rekonstruovali dům po jejích rodičích -…
Z magistrátu Ostravy by vám měla přijít pozvánka a můžete na vernisáž v 18h dorazit. Poděkování patří do MAPPA