Balbínka

Tento projekt byl publikován v rámci tématu "Domy po letech"

SituaceOffice Centre Vinohrady
Adresa: Praha, Římská – Balbínova
Investor: OMG Praha, s. r. o.
Nájemce v době rozhovoru: Allianz pojišťovna, a. s.
Autoři: A.D.N.S. architekti, Václav Alda, Petr Dvořák, Martin Němec, Ján Stempel
Dodavatel: IPS, závod 10, středisko 170
Stavbyvedoucí: Martin Žák
Realizace: 1993-1994
Obestavěný prostor: 28 000 m³
Pronajímatelná plocha: 3700 m²
Foto po dokončení: Pavel Štecha
Foto současného stavu: Jan Malý


V době, kdy jsme Office Centrum Vinohrady (uvedeno do provozu 1994) navštívili, byla jeho jediným nájemcem pojišťovna Allianz, která objekt užívala čtvrtým rokem. Naším průvodcem byl Jan Šolc, vedoucí provozně technického oddělení. Před tím byla budova pronajímána většinou více nájemcům, víceméně po patrech. Ti si často nechali dělat menší interiérové úpravy od svých architektů. Vcelku však dům zůstal nezměněn. Allianz se 5. 5. 2006 přestěhovala, protože potřebovala větší plochu pro svou centrálu.
Pan Šolc zmínil jen drobné změny, které pojišťovna dala udělat pro své potřeby. V některých patrech byly přepříčkovány kanceláře. Většina kanceláří však zůstala tak, jak je užívali předchozí nájemci. Dobře jsme to viděli například v luxusně působícím druhém patře. Tam byl zachován ještě prvotní interiér.
Se stárnutím domu není žádný podstatný problém, míní uživatel domu. Byl to dům postavený dobře a z kvalitních materiálů, navíc je po celou dobu správně udržovaný. Dochází k pravidelným revizím a kontrolám, které provádí správcovská firma OK IN. Menší problémy se vzduchotechnikou vznikly běžným opotřebením, únavou materiálu.
Na střeše, kam jsme s dovolením průvodce vylezli, jsme se vyloženě radovali: jako nová. Všechny povrchy, materiály, detaily oplechování – radost a jen radost. ( Balbínka byla jedním z prvních domů u nás, kde byl použit Roofmate na obrácené střeše.) Podobnou radost jsme zažili v garážích v suterénu, které jsou nebývale čisté a uklizené.
Ve vestibulu nás zarazila tělesa přímotopů, zcela jistě nikoli původní zařízení. Pan Šolc souhlasil, že to není moc hezké, ale v zimě je v hale opravdu zima, dosvědčoval, a občas tu zákazníci čekají. S čímž původně nebylo počítáno, doplňuje architekt Stempel.
Ozdobou vestibulu (podobně jako celé budovy) je dokonalost modulu, tady rastru obkladu, spár, hrana a os. Průběžnost linií je zde absolutní. K nárokům architektů na dokonalost se váže historka s osazováním markýzy: původně stavba osadila několikatunovou markýzu o 3 cm níž než bylo v dokumentaci. Stavbyvedoucí dělal všechno proto, aby to tak mohlo zůstat, ale architekt Stempel řekl rezolutní NE. Musel přijet jeřáb a posunout markýzu o 3 cm nahoru. Stavbyvedoucí, kterému osobně velmi záleželo na perfektní práci, pak už vždycky dával chyby předělat sám s tím, že „tohle by pan Stempel nedovolil“. Když jsme obcházeli dům zvenčí, všimli jsme si, že z některých vnitřních ploch ostění oken odpadly kamenné obklady. Jiří Mráz, který se prohlídky budovy zúčastnil s námi a stav domu si velmi liboval, přičítal tento jev nedůvěryhodnosti silikonových lepidel. Prý ale záleží na tom, jak jsou lepidla skladovaná a kde jsou nakupovaná. Silikon pak dovede udržet „tuny“.

S ARCHITEKTEM JÁNEM STEMPLEM
Dům stále slouží jako kancelářská budova, tedy k účelu, ke kterému byl postaven, i když jak majitel, tak uživatelé se už změnili. Architektura a projektová dokumentace je dílem ateliéru A.D.N.S. Sešli jsme se s Jánem Stempelem, aby nám za kolektiv autorů podal informace, o které nám šlo.

Ján Stempel se domnívá, že většina architektů své domy sleduje i po uvedení do provozu. Jsou to jejich „děti“. O konkrétních úpravách interiéru, pokud je nový uživatel provedl, nemá Stempel tušení. A.D.N.S. zajišťovali na počátku některé interiéry, navrhovali i původní recepci. Ze začátku konzultovali i některé dispoziční změny kanceláří, ale teď už dům žije svým vlastním životem.
Kontakt s původním majitelem objektu architekti mají, setkávají se s ním u dalších zakázek, s novým majitelem žádný kontakt nemají. Ani se současným uživatelem – pojišťovnou Allianz – A.D.N.S. kontakt nemá, pouze s nimi konzultovali umístění reklamy na fasádu, která však byla nevhodně realizována i přes výhrady architekta.

Na otázku, zda by dnes architekti dělali na domě něco jinak, Ján Stempel odpovídá: „Ne. Myslím, že je to jeden z našich nejlepších baráků. Ten dům je takový, že se vpravdě nedá říct, kdy byl postaven.“
Co bylo příčinou, že se tak povedl? Architekt mluví o shodě všech náhod: počínaje tím, že v té době ještě ani památkáři ani úřady moc do projektů nemluvili (protože všechno začínalo a nikdo nevěděl přesně, jak by si měl počínat) přes fakt, že dokonce ani investor, který tehdy hlavně chtěl v Praze rychle postavit dům, do architektury moc nemluvil; jediným jeho požadavkem byla kapacita – maximální počet metrů čtverečních -, což mělo příznivý vliv na to, že je Balbínka kompaktní dům: stoprocentně zastavuje pozemek, uvnitř ho prosvětlují dvě atria; a konče tím, že i stavební firma se chtěla předvést v nejlepším světle a stavbyvedoucí Martin Žák chtěl dokázat, že umí postavit kvalitní dům. Proto také mohla být i projektová dokumentace zanedbatelná vzhledem k tomu, jak se dnes dělá. „Skutečně předem nakresleného bylo poměrně málo,“ říká Stempel. „Autorský dozor probíhal průběžně, účast projektantů na stavbě byla skoro každodenní.“

Stárnutí domu se podle architekta moc neprojevuje. Je to dobře postavený dům.
Na otázku, s kolika domy, které A.D.N.S. projektovali, jsou takto spokojeni, Stempel nejprve jmenuje novou budovu rozhlasu, a pak dodá: „Všechny baráky, co jsme dělali, jsou dobře udělané. Jenom se ne vždy povedlo prosadit u investorů architekturu tak, jak bychom chtěli. Nestačilo jim, že už jsme postavili dobrý dům. Často nás kontrolovali jejich architekti zvenčí, jako bychom včera spadli ze stromů. U Balbínky se to povedlo a u rozhlasu taky.“


BALBÍNKA
ROSTISLAV ŠVÁCHA
Málokdo si dnes uvědomí, že to byli členové ateliéru A.D.N.S., kdo se brzy po roce 1989 podílel na rozhodujícím obratu české architektury k minimalismu a k těm stylovým odstínům, které se pohybovaly v minimalistickém silovém poli. Němcův a Stempelův pavilon pro EXPO 1992 v Seville vyzněl téměř jako citace Herzogových a de Meuronových švýcarských krabic. Pojišťovna v Kolíně a kancelářský dům OMG v Balbínově ulici se pak spíše přiblížily k neofunkcionalismu. A.D.N.S. byli ovšem dost chytří na to, aby jen kopírovali meziválečné funkcionalistické předlohy. Starou funkcionalistickou formu, kterou zvlášť přitažlivě poetizuje jemné zaoblení nárožní hrany, oblékli architekti do nového kabátu z materiálů, jaké autentický funkcionalismus z doby kolem roku 1930 téměř neznal nebo příliš často nepoužíval. Tmavě zelená žula s dokonalým spárořezem se tak sesnoubila se sytě žlutými dřevěnými okenními rámy, které uhýbají od meziválečných předloh i svými křížovými tvary. Dnes, kdy rámy zešedly, působí dům v Balbínově ulici kompaktněji a monochromatičtěji, ne však hůř, než jak se jevil po svém dokončení. Stále z něj vyzařuje chuť jeho autorů tvořit a hledat pro českou architekturu nové, jakkoli velmi přísné způsoby projevu. A dílo, ve kterém architekti z A.D.N.S. z této cesty ještě nesestoupili, budova Českého rozhlasu, stojí hned v sousedství domu OMG v Římské ulici. Dnes nicméně musíme na obě tyto stavby hledět s nostalgií, jako na nesplněný příslib. Zdá se mi totiž, že při své dnešní práci nevyužívá ateliér A.D.N.S. svůj tvůrčí potenciál dostatečně, a je mi líto, že ani jeho neofunkcionalismus, se všemi svými vtipnými odskoky od starých vzorů, se v české architektuře devadesátých let dostatečně nerozvinul.

Domu byly uděleny Čestné uznání v soutěži Grand Prix Obce architektů 1994 v kategorii novostavba, cena časopisu Stavitel v soutěži Stavba roku 1994.


Publikováno ve Stavbě č. 3/2006

Na úvod k tématu „Domy po letech“:
MIROSLAVA D. PROCHÁZKOVÁ, MILENA SRŠŇOVÁ, LIDMILA CIHLÁŘOVÁ

Už několik let se naše redakce zabývala myšlenkou o tom, jak domy stárnou. Ačkoliv ta otázka na první pohled vypadá jednoduše, nebylo snadné najít konkrétní reálný přístup k tématu. Uvědomovali jsme si, že těžiště problému není pouze ve fyzickém stárnutí domu, nebo dokonce jen v jeho stavu technickém. Shodli jsme se na tom, že budeme zkoumat domy postavené až po roce 1989. Zajedno jsme byli i v tom, že nás zajímají domy, které jsou ceněné pro své architektonické kvality, abychom se vyhnuli negativním předurčením. Vybírali jsme mezi domy, které byly oceněné v Grand Prix Obce architektů. Tato soutěž ovšem nikdy nezahrnula všechny významné
stavby, a tak jsme se dali inspirovat i publikacemi o architektuře posledních 15 let.

Velmi důležitým hlediskem pro nás bylo to, aby se průzkumu byli ochotni účastnit jak majitelé, resp. uživatelé vybraných domů, tak jejich architekti. Tak se stalo, že jsme některé domy museli vyřadit. Vznikl soubor jedenácti budov, které jsou v provozu zhruba deset let. Sestavili jsme soubory otázek pro klienty a pro architekty. S každou
stranou jsme hovořili samostatně tváří v tvář. Zaznamenané a upravené odpovědi účastníci průzkumu autorizovali. Všechny domy jsme navštívili a nechali je znovu vyfotografovat. Za velmi podstatný jsme považovali pohled historika architektury, který měl zvážit, zda architektonická cena domu za dobu od jeho vzniku stoupla, nebo klesla. O tuto úvahu jsme požádali Rostislava Šváchu.

Co jsme chtěli vědět od klientů a architektů?
Otázky pro klienty:
Co se s domem stalo od té doby, kdy byl postaven? Změnil se? Změnila
se jeho funkce?
Došlo k výměně provozovatele domu? Jestli ano, proč?
Došlo k nějakým přestavbám? Z jakého důvodu?
Jste v kontaktu s původním architektem?
Oslovili jste kvůli případným změnám původního architekta?
Ne-li, proč?
Jak se projevuje stárnutí domu?
Funguje „váš“ dům? Je provozován podle původních předpokladů
a vybavení technikou a technologiemi?
Jak dům hodnotíte dnes? Považujete ho za hezký, sympatický?
Co podle Vás dům přinesl do bezprostředního okolí? Stal se jeho
součástí? „Žije“ s ním, nebo jsou okolo něj stavěny zdi? Je spíš otevřený,
nebo naopak?

Otázky pro autory — architekty :
Jste ještě v kontaktu s domem, sledujete ho?
Co se s domem stalo? Změnil se?
Smíte ještě do „vašeho“ domu?
Jste v kontaktu s provozovateli domu? Došlo k jejich výměně?
Byl jste osloven kvůli změnám, nebo byly provedeny bez Vašeho vědomí?
Pokud jste byl přizván, jak jste spokojen s jejich provedením?
Funguje „váš“ dům? Je provozován podle původních předpokladů a vybavení technikou a technologiemi?
Jak se projevuje stárnutí domu?
Jak hodnotíte dům dneska? Co pro vás znamená dnes?

Deset let je poměrně krátká doba na to, aby dům viditelně fyzicky zestárnul. Rozdíl mezi stavem původním a nynějším není někdy vůbec znatelný. Viditelné jsou snad jen vady, které většinou vyplynuly ze špatně provedených stavebních prací. Nejčastější závadou v tomto smyslu bylo vlhnutí zdiva a zatékání.
Samozřejmě dochází k průběžným opravám, doplňkům a údržbám, i když vrozdílné míře. Hodně záviselo na tom, jaké byly finanční možnosti stavitele, od nichž se odvíjelo použití materiálů a technického vybavení. I objektivně jsou dnes možnosti ve stavebnictví širší a různorodější, před deseti lety byla nabídka trhu výrazně chudší.

Všechny sledované domy slouží účelům, pro které byly postaveny. Provozovatelé se u některých staveb vyměnili, někdy i několikrát. A i v případě, že uživatel zůstal
tentýž, změnily se někdy jeho potřeby. S tím jsou spojeny např. změny v dispozičním uspořádání, přístavby, případně změny interiéru atd. Dopad na změny v domech má i tlak společenského vývoje, kvůli kterému se tu a tam přistoupí
k redesignu společenských prostor domů. Obecným faktem je, že uživatelé domu se po určité lhůtě od kolaudace s domem natolik ztotožnili, že úpravy a dekorace pořídili podle svého zájmu a vkusu. Osobnost uživatele se v domech více či
méně odráží. K tomuto faktu se architekti staví různě.

Z výpovědí zúčastněných vyplývalo, že pro klienty je prvořadá otázka toho, jak jim dům slouží. O kvalitách architektury vybraných domů nikdo z uživatelů nepochybuje,
všichni si jí cení a výjimečně je pro klienty dokonce podstatou domu. Vztah architektů k „jejich“ domům je v opačném gardu: architektura je prvořadá a funkční závady nejsou pro ně zásadní. Neznamená to však, že se jimi nezabývají. Jsou otevření tomu se k domům vracet a případné problémy pomoci odstraňovat.

O tom, jak domy ovlivnily své okolí, jsou s to svědčit jak klienti, tak architekti. Z pohledu redakce všechny vybrané domy působí ve svém okolí pozitivně z různých
hledisek — estetického, sociálního, urbanistického. Jsme si samozřejmě vědomi, že tento poznatek jsme si předpřipravili tím, jaké domy a kterých architektů jsme
vybrali.