Deset hvězd

V rámci projektu bylo na území České republiky rekonstruováno a restaurováno deset synagog a dalších pět doprovodných objektů – rabínských a obecních židovských domů. Jsou mezi nimi nejvýznamnější židovské stavby, vzniklé v různých dobách. Ve všech synagogách a objektech jsou instalovány tématické expozice, které návštěvníkům poskytují příležitost seznámit se s židovskou historií a s judaismem v autentickém prostředí.

Jedná se o tyto stavby:
Boskovice, synagoga a obecní dům, expozice Židovské čtvrti (ghetta) v českých zemích
Brandýs nad Labem, synagoga a rabínský dům, expozice Prameny judaismu, rabínské písemnictví a vzdělanost
Březnice, synagoga, expozice Židovská vzdělanost v českých zemích
Jičín, synagoga a obecní dům, expozice Židovští spisovatelé, dramatici a kritici
Krnov, synagoga, expozice Židovští průmyslníci, podnikatelé a vynálezci
Mikulov, synagoga, expozice Rabi Löw a židovská vzdělanost na Moravě
Nová Cerekev, synagoga, expozice Architektura synagog
Plzeň, stará synagoga a dům šámese, expozice Židovské tradice a  zvyky
Polná, synagoga s rabínským domem, expozice Jeviště antisemitismu, případ Leopolda Hilsnera
Úštěk, synagoga a rabínský dům, expozice Židovské školství v českých zemích

Investor: Federace židovských obcí v Praze
Generální projektant: ATELIER SOUKUP s.r.o. Plzeň
Generální dodavatel: GEMA ART GROUP a.s.
Projekt byl spolufinancován EU z Evropského fondu pro regionální rozvoj, celkový náklad byl 280 mil. Kč. Přípravné práce začaly v roce 2010, všechny objekty byly otevřeny pro veřejnost v červnu 2014.

 

Synagoga s obecním domem v Boskovicích
Boskovice jsou jedním z mála českých a moravských měst, kde se z velké části zachovalo židovské ghetto. Synagoga zvaná Maior je dnes jedinou synagogou v Boskovicích. Její podstatná část pochází z roku 1639, kdy byla realizována italským mistrem Silvestrem Fiotem z Chiavenny. Její bohatá nástěnná výmalba pochází z počátku 18. století, současnou vnější podobu synagoga získala v polovině 19. století.  Svému účelu sloužila do druhé světové války, pak se využívala jako skladiště majetku zabaveného boskovickým Židům. V polovině devadesátých let byl soubor objektů navrácen do vlastnictví Federaci židovských obcí v Praze. Od roku 1991 procházela synagoga obnovou.

Obecní dům v Bílkově ulici je doložen k roku 1824. Původně sloužil pro účely hejtmanství, po roce 1855 zde sídlil židovský obecní úřad, škola a pekárna macesů. Stavba byla několikrát adaptována, přesto se tu zachovalo mnoho historicky cenných konstrukcí.

Ateliér architekta Jana Soukupa zpracoval koncepci obnovy, projekty a řešení expozice. V synagoze došlo zejména k provedení sanačních prací. Hlavní expozice v obecním domě je věnována židovským čtvrtím v českých zemích, expozice v synagoze představuje zejména historii židovských obyvatel Boskovic.


Brandýs nad Labem
Synagoga byla vystavěna v letech 1828-29 v neoklasicistním slohu, na místě starších synagog v blízkosti hlavního náměstí. Obdélná patrová budova je rozdělena na dvě části. V pravé je obnovený synagogální sál a v levé ve dvou podlažích někdejší rabínský dům se schodištěm. Hlavní sál synagogy má přibližně čtvercový půdorys, do kterého jsou vloženy po třech stranách dřevěné galerie. Na straně čtvrté sálu dominuje obnovený áron ha-kodeš. Oproti nenápadnému zevnějšku domu je interiér synagogy překvapivě velkorysý v detailu i celkovém uspořádání.
Bohoslužbám synagoga sloužila až do nástupu nacismu, poté byla využita mimo jiné jako sklad léčiv. Od roku 1995 se využívala jako depozitář Židovského muzea v Praze.
V synagoze je umístěna stálá expozice Prameny judaismu: rabínské písemnictví a vzdělanost, doplněná expozicí o dějinách místní židovské obce a židovského osvícenství. Kromě výstavních prostor je zde návštěvnické centrum a zázemí pro lektory.

 
Březnice
Březnická synagoga dominuje velmi dobře zachovanému náměstí někdejšího ghetta. Po požáru v roce 1821 byla přestavěna do klasicistní podoby, další úpravy proběhly po druhém požáru v roce 1874 a kolem roku 1910. Vnitřní uspořádání je rozděleno na dvě základní části, zaklenutý modlitební sál s výškou přes dvě patra a ženská galerie vytváří jednu část, druhou, dvoupodlažní, tvoří přízemní byt šámese a místnost školy v prvním patře. Bohoslužbám synagoga sloužila do 30. let 20. století, poté byla využita jako skladiště. Od roku 1995 prochází rekonstrukcí k využití na regionální židovské muzeum. Ateliér Soukup zde kromě jiného zpracoval řešení expozice Židovská vzdělanost v českých zemích.

 

Synagoga a škola v Jičíně
Synagoga byla postavena roku 1773 v pozdně barokním slohu, po požáru v roce 1840 byla upravena do klasicistní podoby. Nevelká stavba halového typu s obdélným půdorysem a sedlovou střechou má prostor sálu sklenutý třemi poli valené klenby. Bohoslužbám synagoga sloužila do podzimu 1941, poté byla využita jako skladiště a po válce jako sběrna rostlin. V nedávné době prošla rekonstrukcí, včetně zrestaurování původní výmalby, nového osvětlení a dobového vybavení.
Jičínská škola se nachází stejně jako synagoga v Židovské ulici na severovýchodním okraji historického jádra města. Budovu nechal vystavět v roce 1842 Salamon Fried na spáleništi dvou obytných domů v klasicistním slohu. Půdorysné uspořádání tohoto řadového pavlačového domu se sedlovou střechou je řešeno jako dvoutraktové s kolmým křídlem do dvora. Kromě školy se v objektu nacházel i byt rabína. Nyní je v přízemí a v patře jičínské školy stálá expozice Židovští spisovatelé, dramatici, kritici v českých zemích. Kromě výstavních prostor je zde návštěvnické centrum a ve druhém patře zázemí pro lektory.

 
Krnov
Zajímavá a pěkná synagoga stavba byla postavena na poměrně významném místě v roce 1871 stavitelem Ernstem Letzelem v novorománském a v interiéru maurském slohu. Je to trojlodní prostor s emporami při třech stěnách, na východní straně s výklenkem pro aron ha kodeš, nad nímž byly varhany (dnes zničené). V západním části je schodiště a místnost pro schůze židovské komunity.
Synagoga sloužila židovské obci do zabrání Krnova Německem roku 1938, ale nebyla zničena jako většina synagog na německém území. Po válce se změnila ve sklad a v letech 1964 až 1997 zde byl místěn fond Státního archivu. Toto využití ukončila povodeň, která poničila velké množství archivního materiálu. Synagoga byla vrácena židovské obci již v roce 1994 a po dvaceti letech se ji podařilo zachránit jako památku na vyvražděné židovské obyvatelstvo města a pro kulturní účely.
Expozice pod názvem Židovští průmyslníci, podnikatelé a vynálezci mapuje činnost a význam židovských podnikatelů v Českých zemích v 19. a 20. století, do vypuknutí holokaustu v době 2. světové války.

 
Mikulov
Ojedinělá stavba synagogy tzv. polského typu vznikla v polovině 16. století, kdy nahradila starší objekt. Charakter současné podoby vytvořila barokní přestavba z let 1719 – 1723, která je připisována Johanu Oedtovi. Do staršího objektu byl včleněn velkorysý koncept zastropení hlavního sálu čtyřmi kopulemi, vynášenými středovým čtyřsloupovým pilířem. Řečniště (bima) tvořené čtyřsloupovým s baldachýnem bylo vystředěno do centra haly a působivě začleněno do architektury interiéru. Na východní straně byl o něco později vestavěn náročně zpracovaný svatostánek, který vytvořil Ingnác Lengelacher.
Poslední výraznou přestavbu v empírovém duchu prodělal objekt na počátku 19. století. V roce 1938 byla synagoga uzavřena a sloužila jako sklad. Po krátké poválečné odmlce, kdy bylo dokonce uvažováno o její opravě, bylo bývalé židovské ghetto asanováno. Silně poškozený objekt synagogy chátral, od roku 1977 až do poloviny osmdesátých let byla synagoga necitlivě adaptována na kulturní dům. Došlo k odstranění mnoha autentických detailů a zcela zbytečně byl odstraněn také barokní svatostánek. I přes velké chyby došlo touto akcí k záchraně poslední mikulovské synagogy.
Při rekonstrukci se zvláštní ohled kladl na restaurování skromně dochovaných autentických prvků. V rámci architektonického konceptu bylo nutné řešit také novodobé požadavky na zázemí provozu památky. Nově navržené hygienické zázemí bylo ve formě dvorního přístavku situováno s distancí od objektu synagogy. Urbanisticky tak celek působí jako dvě samostatné stavby a zázemí nenarušuje cenné prostory objektu. V synagoze je nyní stálá expozice s názvem Rabbi Löw a židovská vzdělanost na Moravě.

 
Nová Cerekev
Synagoga byla postavena na místě starší dřevěné v roce 1855 stavitelem Štěpánem Walserem. Trefně označit sloh stavby je obtížné, svou kompaktností a detaily má nejblíže k asyrskobabylonské architektuře, tedy historické blízkovýchodní. Svým výrazně pevnostním charakterem je ojedinělou synagogou na území ČR. Interiér je ale jiný, vychází z barokních principů. Stavba je trojlodní, nad bočními loděmi a nad vstupní předsíní jsou empory, přístupné kruhovým schodištěm v pravé věži.
Synagoga sloužila židovské obci do roku 1938, kdy byla uzavřena a židovské obyvatelstvo z větší části vyvražděno v koncentračních táborech. V roce 1964 se stala majetkem státu, který ji zapůjčil podniku Spojené kartáčovny jako sklad. Po roce 1989 se zde vystřídalo více majitelů, poslední GTM s.r.o. jej v roce 1997 nabídla ke zpětnému prodeji Židovské obci. Nyní je tu expozice pod názvem Architektura synagog v Českých zemích.

Stará synagoga v Plzni
Synagoga v Plzni byla postavena po návratu židů do města v roce 1859. Stalo se tak podle již zrušených předpisů císaře Karla VI. ze začátku 18. století na neveřejném prostranství, na dvoře židovského obecního domu. Stavitelem byl Martin Stelzer, který ji postavil v novorománském slohu. Stavba je jednolodní, s vestavěnými dvoupatrovými emporami pro ženy. Vedle synagogy je dům šámese. Později byla přistavěna tzv. Služební synagoga, která je dnes torzem a je památníkem vyvražděných židovských obyvatel Plzně.
Synagoga sloužila židovské obci do roku 1938, potom byla užívána jako skladiště až do restituce po roce 1989. Ještě v 90. letech 20. století skupina vandalů zapálila empory, naštěstí brzy uhašené. I ve špatném stavu se synagoga stala dějištěm mnoha kulturních pořadů a výstav. Nyní je tu expozice pod názvem Židovské tradice a zvyky a Židé na Plzeňsku.

 
Synagoga s rabínským domem v Polné
Soubor domů je součástí urbanisticky cenného poleňského ghetta. Založení synagogy je datováno už do konce 17. století. Tvoří ji jednolodní prostor s dřevěnou emporou přístupnou samostatným vchodem z exteriéru. S objektem synagogy sousedí rabínský dům založený v roce 1713, který sloužil nejen jako byt rabína, ale také jako obecní dům. Dochovala se v něm zejména unikátní mikve (rituální koupel) a prostor zimní modlitebny.
Synagoga sloužila svému účelu až do roku 1943, kdy naštěstí nebyla díky své poloze uvnitř stísněné zástavby zničena. Po válce sloužila jako sklad barev, ale z hlediska údržby byla prakticky ponechána svému osudu, což mělo za následek zřícení střechy v roce 1969. Rabínský dům byl upraven na byty a mnohokrát přestavován, ale i přes veškeré zásahy zůstal jeho charakter zachován i s množstvím cenných detailů. Po roce 1989 byl objekt synagogy zachráněn před demolicí a roku 1994 navrácen do vlastnictví Federaci židovských obcí v Praze. Současná expozice se skládá ze dvou tématických částí: v první je návštěvník seznámen zejména s místními památkami a dějinami Židů, ve druhé s názvem Jeviště antisemitismu je představen zmanipulovaný a předsudečný proces s Leopoldem Hilsnerem.