Míšení stylů, materiálů a kultur je již několik let trvalý
trend v architektuře a především v interiérovém designu. Vneslo nezaměnitelného
ducha také do domu postaveného v malé obci na Praze – západ. Na jeho
výjimečnosti mají svůj podíl dlouholetý vztah majitele k místu, velké osobní
nasazení a výběr architekta s nekonvenčním pohledem na bydlení.
Stavět na vyhlédnutém pozemku manželé plánovali několik let,
dnes se z oken v horních podlažích svého domu mohou dívat přes údolí na místa,
kde vyrůstali a kde bydlí jejich rodiče. Základní dispoziční rozvrh novostavby
do značné míry předurčila situace na mírně svažité parcele v zastavěné části obce,
vymezené na severní a na jižní straně klidnými ulicemi a na západě potokem.
Hlavní přístup do domu a dům jako takový je umístěný na horní – severní straně
rozlehlého pozemku. V dolní části při jižní hranici je kryté garážové stání pro
dva automobily, relaxační zahrada a bazén.
Dům se skládá z centrální třípodlažní zděné části se
sedlovou střechou a dvou dřevěných přístaveb s pultovými střechami. Na severní straně
je v přístavbě hobby místnost, na jižní straně je přístavba dvoupodlažního
obytného traktu s asymetricky prostřídanými terasami a posuvnými francouzskými okny.
Pro dům je typická kompozice tří ustupujících a gradujících hmot, které byly
navržené s ohledem na celkový výraz a siluetu stavby. Na fasádě jsou
sendvičovým vrstvením jednotlivých prvků přes sebe nosné sloupy, přetažené
krokve, zábradlí teras, obklady fasád a prosklené plochy oken tak, že vytvářejí
v průběhu dne měnící se hru světel a stínů.
V návaznosti na sklon terénu je dispozice rozdělena
středovou nosnou stěnou na dvě poloviny navzájem výškově posunuté o půl
podlaží. Vstupní partie tak plynule navazuje na úroveň horní přístupové
komunikace, zatímco jižní část přízemí (společný obytný prostor s kuchyní a jídelnou)
je v jedné rovině se zastřešenou terasou a zahradou. V horních podlažích se
nacházejí ložnice, dětské pokoje a příslušné sociální zázemí. V podkroví je
prostorná pracovna a herna pro děti s pásovým oknem ve vikýři, ze kterého je
výhled na panorama okolní kopcovité krajiny. Centrální schodiště propojuje celý
dům v jeden celek, obytný prostor se tak po vzoru raumplanu prvorepublikových
vil rozšiřuje do všech vnitřních úrovní, kde má každá výška příslušnou obytnou
či technickou funkci. I přes větší půdorysné rozměry jednotlivých místností
vytváří stylově pestrý interiér výrazně intimní charakter bydlení. Etno nábytek
z masivního teakového a mahagonového dřeva použitý na solitérní kusy nábytku
běžného denního použití (stůl, židle, křeslo, knihovna …) komunikuje s
minimalistickým lakovaným vestavným nábytkem kuchyňské linky, interiérových
dveří, komunikačních a skladovacích prostor. Tato kombinace materiálů a
přístupů dodává domácnosti příjemný pocit zabydlení. Některé kusy nábytku a
doplňků jsou designové originály, které do domu dorazily z Indie nebo
Indonésie.
Postup realizace stavby
Tato atypická stavba prošla pod vedením architekta v roli technického dozoru a
stavbyvedoucího vývojovým procesem s řadou změn. V průběhu realizace se optimalizovala
některá konstrukční řešení tak, aby vše bylo možné snadno postavit svépomocí.
Proces stavby domu dospěl ke zdařilému výsledku díky velkému osobnímu nasazení
otce investora; značnou část stavebních prací prováděl a organizoval svépomocí.
Díky tomuto postupu s najatými místními řemeslníky se podařilo dosáhnout
obstojné kvality provedení stavby za přijatelnou cenou. S jedním generálním
dodavatelem (stavební firmou) by takto velký dům v poměru kvality a ceny nemohl
být nikdy postaven. Úspornou svépomocnou organizací více dodavatelů zbyly
prostředky na nadstandardní téměř luxusní vybavení domu povrchovými úpravami,
podlahami, interiérem a zařizovacími předměty. Mohli jsme si nad rámec
původního stavebního záměru dovolit realizovat půdní vestavbu, sklep a zahradní
bazén.
Konstrukci domu tvoří kombinace zděné stavby centrální hmoty
domu a dřevostavby severní a jižní přístavby. Dům je založený na betonové
základové desce a betonových pasech. Obvodové i vnitřní nosné zdivo centrální
části domu je z keramických tvarovek tl. 300 mm. Fasáda na této části byla
řešena jako sendvič z vyzdívaných lícových cihel a vložené tepelné izolace.
Konstrukci přístaveb tvoří dřevěný skelet, jejich fasáda byla řešena také jako
sendvič s obkladem modřínovými palubkami s přiznanou trámovou konstrukcí
nosných prvků dřevostavby. Krov je řešený jako dřevěná vaznicová konstrukce, střešní
krytina je z poplastovaného plechu.
Vytápění domu je teplovodní kombinované s podlahovými rozvody a spirotrubkami
schovanými v připravených stavebních dutinách. Zdrojem tepla je samozásobovací
kotel na peletky, topný systém je doplněný krbovou vložkou s výměníkem a
akumulačním zásobníkem TUV.
Autorská zpráva
Foto: Vavřinec Menšl, Jana Labuťová, Jiří Vaněk
Architekt, TDI a organizace stavby: Tomáš Klanc, Klanc
architekti; spolupráce na PD Kryštof Spilka
Místo: Karlík, Praha – západ
Zastavěná plocha: 150 m2
Užitná plocha: 220 m2 obytný prostor, 50 m2 garáž, 2 x 30
m2 krytá terasa
Stínící prvek je trochu vidět na fotkách, jiné jsem nedostala. Zhotovitel píše: " Fasádní prvek je jedním z atributů stavby. Bionická…
Z venku vypadá dům hezky, ale uvnitř to podle výkresů výškově nějak nevychází. Není mi jasné, jak se mohou schody z kuchyně do sklepa vejít pod vybavení místnosti pro domácí práce. Tady musí být něco jinak. A podle výšek dveří v řezu to vypadá, že nejsou dodrženy minimální výšky místností. Je dům opravdu postaven podle těchto výkresů?