Už šestým rokem bude letos pokračovat výstavba ambiciózního
ekologického projektu školního kampusu pro 150 studentů (respektive 300 po
plánovaném rozšíření) v Himalájích, v odlehlé oblasti Ladakhu v Indii. Stavba
nového kampusu je součástí rozvojového projektu Spring Dales Public School
Development Project pro budhistickou komunitu, která usiluje o rozvoj kapacit
místních obyvatel a zpřístupnění kvalitního vzdělání všem sociálním skupinám. Měla
by se tak snížit migrace mladých lidí a zamezit vymírání unikátní kultury.
Projekt je duchovně a finančně podporován 14. Dalajlamou.
Projekt se nachází v komplikovaných sociologických a
extrémních klimatických podmínkách – horská poušť v seismické oblasti ve výšce
3500 m.n.m., teploty v zimě od 0 °C do -40°C, v létě od 10 do 30 °C, množství
sněhu od 30 cm do 1,5m, minimální dešťové srážky v podobě přívalových dešťů a
intenzivní solární záření (300 dní v roce) – zejména jeho infračervená složka.
Než byly dokončené první budovy, žáci a učitelé v zimních měsících upřednostňovali
výuku venku. I při nízkých teplotách bylo totiž venku tepleji než v původních
objektech, právě díky silnému infračervenému záření.
Návrhu předcházel extensivní in situ průzkum místních tradic
a kultury, sociologických poměrů, tradičních stavebních materiálů a technologií
a jejich dostupnost a kvalita. Průzkum nám potvrdil, že bude pro návrh a
výstavbu nutné co nejvíce vycházet a rozvíjet místní stavební materiál a
technologie. Celý průzkum, návrh a výstavba probíhá v těsné spolupráci se
zástupci místní komunity a školy.
V letech 2010 – 2012 byl společně s místní komunitou zpracován podrobný plán
rozvoje školy, který komplexně řeší konkrétní problémy tak, aby v budoucnu
škola fungovala samostatně bez majoritní finační pomoci ze zahraničí a veškerý
provoz a pokrytí provozních nákladů byl řešen místní komunitou. Výše uvedené
limitující faktory a stanovený plán rozvoje školy pomohly stanovit koncept projektu,
stavební materiál, konstrukční systém, stavební postupy a technologie a řešení
zásobování vodou, vytápění a kanalizace.
Celý projekt je založen na pasivní solární energii. Vytápění budov je zajištěno
buď akumulací (do stěn z dusané hlíny) nebo přímého využití tepelné energie
získané průchodem solárního záření přes skleněnou stěnu (skleníkový efekt), elektřina
se získáváz fotovoltaických panelů, ohřev vody zajišťují solární panely a k
větrání se využívá komínový efekt (rozdílu teplot vzduchu).
Jako stavební materiál je použita hlína ze staveniště – projekt se staví
technologií dusané hlíny. Hlína jako stavební materiál má v Ladakhu hlubokou
tradici; pomocí hliněných stěn byly postaveny původní budhistické kláštery a paláce, které jsou až
800 let staré a stále stojí.
Aby pasivní solární koncept fungoval a aby bylo možno
dosáhnout kvalitního výsledku, většina místních technik a zpracování materiálu
musely být vylepšeny, jako například zpracování hlíny a technologie stavění
hliněných stěn, nebo tradiční hliněná střecha zvaná markalak. Bylo také nutné
inovovat typickou ladackou okenní dekoraci, způsob distribuce vody, tradiční
kompostovací záchody nebo tradiční kanálkový zavlažovací systém pro rozvod
přefiltrované odpadní vody k zeleni v kampusu.
V loňském roce byla zprovozněna budova osmi tříd a budova
ubytování pro studenty. Poslední měření ukázalo, že při venkovních teplotách
-15°C se teplota uvnitř budov pohybuje kolem +15°C. Jsme přesvědčeni, že pokud
kombinace technologie dusané hlíny a pasivní solární energie funguje v
extrémních podmínkách Himalájí, tak bude dobře fungovat i v českých a
evropských podnebních podmínkách a je vhodnou a zdravou alternativou k
současným stavebním technologiím a materiálům plných různých chemikálií, aby
vyhověly normám.
Poznámka: Hlína je velice starý stavební materiál, který se
dříve v oblasti Čech používal především pro výrobu nepálených cihel nebo omítek.
V minulosti se také hlína používala ke stavbě hliněných stěn. Touto technologií
byla postavena část Velké Čínské zdi, paláce ve Španělsku, domy v Jižní Americe
nebo budhistické kláštery, paláce a domy v Nepálu, Tibetu nebo Ladakhu. Po
několika stoletích opomíjení se hlína a technika hliněných stěn znovu stává
aktuální pro svoje zdravotní, pevnostní a estetické vlastnosti. Při použití
technologie dusané hlíny je pevnost stěn srovnatelná s pevností stěn z betonu,
ale oproti betonovým stěnám velice dobře absorbuje a zpětně uvolňuje vlhkost a
udržuje tak mikroklima interiéru v pro člověka přirozené a zdravé úrovni.
Hliněné stěny také výborně filtrují pachy a škodliviny ze vzduchu, mají dobré
akustické a akumulační vlastnosti a dobře fungují pro pasivní solární vytápění
jako v případě našeho projektu ekologického a soběstačného kampusu školy v
Ladakhu. Hliněné stěny jsou přírodní bez jakýchkoli chemikálií, které by se
uvolňovaly do vzduchu. Velice dobře cloní elektromagnetické pole okolo kabelů
vedených ve stěnách.
Architektonický koncept kampusu školy tedy vychází z potřeb
a požadavků komunity a lokálních podmínek, zdrojů a zvyklostí. Jak bylo uvedeno
výše, nový kampus je ekologický, využívající pasivní solární energii k vytápění
budov a ohřevu vody a je navržen tak, aby v budoucnu fungoval jako trvale
udržitelná a na externím světě nezávislá jednotka, kde veškeré zdroje
elektrické energie, zásobování vodou, zásobování potravinami a odpadové
hospodářství bude řešeno převážně v rámci kampusu a místní komunity maximální
recyklací. Stěžejním bodem návrhu bylo nalezení vhodného, lokálně dostupného, a
tedy i levného, stavebního materiálu a vhodného způsobu vytápění budov. Po
konzultacích s místní komunitou jsme dospěli k závěru, že nejvhodnějším
stavebním materiálem bude dusaná hlína, což je inovovaná verze typických
ladackých hliněných stěn vylitých do dřevěného bednění. Tato stará stavební
metoda, která je tím nejvhodnějším pro danou oblast, je nesmyslně vytlačována
betonovými a železobetonovými konstrukcemi a betonovými cihlami. Beton má
samozřejmě v určitém směru lepší vlastnosti – větší pevnost v tlaku a v
kombinaci s výztuží i v tahu a také delší životnost, ale z hlediska tepelně
technického a hlavně způsobem, jakým je místními obyvateli, dělníky a
řemeslníky používán, absolutně nevhodný.
Jelikož je Ladakhu je velice silné sluneční záření a počet slunečních dnů se
pohybuje mezi 300 – 330 dní v roce, byl k vytápění budov zvolen pasivní solární
koncept, který je zde ve zjednodušené podobě celkem rozšířen a byl hlavní
inspirací pro návrh konceptu vytápění i v našem projektu. Pasivní solární
vytápění funguje na principu předávání tepelné energie, vzniklé průchodem (změnou
vlnových délek) slunečního záření skrze prosklenou stěnu do interiéru. Pro
správný návrh pasivního solárního vytápění je nutné rozlišovat, jestli se jedná
o budovu používanou ve dne anebo v noci. Podle toho se zvolí způsob předání tepelné
energie do interiéru. Pro budovy používané převážně ve dne se doporučuje
princip přímého předávání tepelné energie. Pro stavby používané v noci, jako je
například náš internát, se volí princip akumulace tepelné energie do stěn během
dne a postupného uvolňování tepelné energie do interiéru ve večerních hodinách.
Takové budovy mají prosklenou převážně celou jižní fasádu, za kterou se nachází
akumulační stěna. Tato stěna se doporučuje stavět z materiálů, které dobře
akumuluji teplo. Je přibližně 300 mm silná. V tomto případě je stěna z dusané
hlíny, která má oproti například betonu výhodu, že dobře akumuluje teplo a má
lepší i tepelně technické vlastnosti než beton, který by však byl z hlediska
akumulace tepla vhodnější.
Autorská zpráva
Autor: Martin Knap, atelier Archide
Místo: Ladakh, Jammu a Kashmir, Indie
Projekt a realizace: 2010 – současnost
Materiál a technologie: Dusaná hlína a pasivní solární energie
Poznámka: Projekt byl prezentován jako
odborný příspěvek na mezinárodní konferenci Advanced Building Skins ve Švýcarském
Bernu. Název příspěvku byl Soil as Skin – Ancient Rammed Earth and Passive
Solar Technologies in the Modern Age.
Stínící prvek je trochu vidět na fotkách, jiné jsem nedostala. Zhotovitel píše: " Fasádní prvek je jedním z atributů stavby. Bionická…
Všechny fotografie jsou ze 4. dubna 2025. Popisky zkusím doplnit, šlo se staveništěm od Masarykova nádraží mezi budovou Masaryčky a…
Jak se říká, slibem nezarmoutíš.
Tohle je vymazlený dům v šíleném terénu. A to, že má kolem sebe bujnou až divokou zahradu, mu hodně sluší.
Škoda, že u fotografií nejsou popisky na co a odkud se dívám a kdy to bylo foceno,