Fotogalerie ke článku (13)
Vítejte v obnovené cukrárně
Původní stav
Původní stav
Původní stav
Erhartova cukrárna
Erhartova cukrárna
Erhartova cukrárna
Erhartova cukrárna
Erhartova cukrárna
Erhartova cukrárna
Erhartova cukrárna
Erhartova cukrárna
Erhartova cukrárna v Paláci Letná
Celá fotogalerie (13)
Obnovená kavárna je součástí Paláce Letná — funkcionalistického domu od Eugena Rosenberga. Rekonstrukci provedl Ateliér Enigma v roce 2007.
Palác Letná / Erhartova cukrárna je funkcionalistický nájemní dům s kavárnou a obchodem v přízemí, knihovnou v 1. patře
Holešovice čp. 387, ul. Milady Horákové 56, Praha 7
Architekt : Eugen Rosenberg
Postaven: 1936-1937
Stavitel: Českomoravská stavební, a. s.
Investor: Bohuslav J. Hanák
Renovaci iniciovala na své náklady městská část Prahy 7
Architekt rekonstrukce: Ateliér Enigma, Tomáš Hořava
Architekt rekonstrukce: Ateliér Enigma, Tomáš Hořava
Zhotovitel renovace: EuroConstruction Corporation, a. s.
Viz též aktualitu stavbawebu z 4. 12. 2007
Autorská zpráva
Erhartovu cukrárnu postavil v r.1937 Eugen Rosenberg (1907 Topolčianky - 1990 Londýn) v době, kdy měl za sebou šest nájemných domů v Praze 7 a před sebou obytný dům s obchodní pasáží mezi ul.Ve Smečkách a Štěpánskou, a potom londýnský exil. Cukrárna v přízemí "Paláce Letná", řadového nájemného domu s náznakem pasáže a obchodními prostory v prvních dvou podlažích, sestává z přední místnosti s prodejním pultem, zadního "salonku", toalet pro hosty a přípravny, v suterénu jsou skladové a výrobní místnosti.
Konzervativní cestou Cukrárna je zajímavá tím, že se tu jako v jediné z té doby dochovaly podstatné části původního interieru. Především se jedná o dvě vitríny (válcovou okolo sloupu a rohovou) a dále celé zápultí, to vše památkově chráněné jako součást domu i jako jednotlivé artefakty. Kvalita a ojedinělost dochovaných prvků zdůvodnily rozhodnutí pojmout rekonstrukci jako zcela konzervativní, s minimem novotvarů a se snahou o maximální tvarovou a materiálovou integritu.
Stav Interiér byl pokryt pěti vrstvami pozdějších nátěrů (bílá, růžová, černá apod., většinou latex), z původního mobiliáře se ve sklepním skladu našly dvě židle. Dokumentace žádná, setiny v archivu stavebního řadu ani místy neodpovídaly skutečnosti, jen uliční průčelí s firemním značením zachytila malá fotografie v časopise Stavba.
Pomalu, ale jistě Vše dochované bylo nutno zaměřit a dokumentovat. Na základě vzpomínek pamětníků, podle analogie s publikovanými dobovými cukrárnami (Víšek v Kounicově ul. v Brně, Lehmann a Moravec ve Spálené v Praze atp.), a samozřejmě pomocí četných sond jsem postupně dával dohromady prostorové řešení, materiály, barevnost. Chybějící olivy okenních křídel a kliky dveří byly odlity z bílé mosazi jako repliky, "dobové" vypínače á la třicátá léta je naštěstí možno najít v katalozích specializovaných firem. S jedinou výjimkou (barva tapet) vše odpovídá původnímu stavu.
Od investora k pasíři Tak jako u všech rekonstrukcí bylo i tady důležité najít ty správné subdodavatele - restaurátory - pasíře i truhláře, slévárnu barevných kovů a podobně. Zatím-co hlavní dodavatel stavby by se asi cítil lépe na standardní stavební zakázce, restaurátoři odvedli bezvadnou práci.
Aby však vůbec bylo co řešit, musel někdo takto pojatou rekonstrukci objednat. Pro ekonomicky uvažujícího soukromníka to moc reálné není, a tak je osud mnohých památek závislý na tom, zda jsou na příslušné radnici kultivovaní zastupitelé. S Prahou 7 jsme měli, my i cukrárna, velké štěstí.
Ráj, z něhož jsme byli vyhnáni Během práce na rekonstrukci jsem si stále víc a víc uvědomoval, jak lidsky až domácky interiéry z třicátých let působí, a to i přes tu velkou eleganci a svěžest, typickou pro díla nově vzniklých slohů a stylů. Ve srovnání s předválečnou architekturou mají současné stavby elegance a rafinovanosti na rozdávání, ale lidskost jako by se někde cestou vytratila.
Stínící prvek je trochu vidět na fotkách, jiné jsem nedostala. Zhotovitel píše: " Fasádní prvek je jedním z atributů stavby. Bionická…
Všechny fotografie jsou ze 4. dubna 2025. Popisky zkusím doplnit, šlo se staveništěm od Masarykova nádraží mezi budovou Masaryčky a…
Jak se říká, slibem nezarmoutíš.
Tohle je vymazlený dům v šíleném terénu. A to, že má kolem sebe bujnou až divokou zahradu, mu hodně sluší.
Škoda, že u fotografií nejsou popisky na co a odkud se dívám a kdy to bylo foceno,