Eva Jiřičná

* 3.3.1937

Architektura Jiřičné je osobitá a ženská, říkají kolegové
Architektura a design Evy Jiřičné, jedné z českých emigrantů, kterým se podařilo prosadit na světové scéně, jsou podle jejích kolegů především osobité. Vyzdvihují její smysl pro estetiku, který se snoubí s technickými znalostmi. Evu Jiřičnou ale její spolupracovníci také oceňují jako cílevědomou, diplomatickou a noblesní dámu. V úterý oslaví jedna z nejznámějších architektek současnosti 70. narozeniny.

„Vím z osobní zkušenosti a také ze zkušeností mých rodičů, že emigrace není žádný med. Také proto se jen malé procento emigrantů zcela vyrovná s neřešitelnými nástrahami emigrace. S tímto vědomím jsem vždy velmi rád poslouchal Evu Jiřičnou, s jakým zanícením mluvila o své práci, která ji pomohla překonat všechny osobní a profesní konfliktní situace,“ řekl ČTK architekt Vlado Milunič.

Interiéry Tančícího domu v Praze, který Milunič stavěl se slavným Frankem Gehrym, byly jedněmi z prvních realizací Evy Jiřičné v její vlasti po roce 1989. Stejně jako Jiřičná, i Milunič a Gehry se narodili ve znamení Ryb – Milunič má narozeniny také 3. března a Gehry oslavil 28. února osmdesátiny.

„Tančící dům je magický příběh, kde Eva ne náhodou dělala interiér tří pater, která, přestože jsou zcela jiná, a jak je to u Ryb standardem, intenzivně komunikují s myšlenkou celého domu“. Jiřičná si podle něj vytvořila svůj nezaměnitelný ženský styl, což je za stávající světové konkurence zvlášť obtížné.

Kromě Tančícího domu, Oranžerie na Pražském hradě či hotelu Josef, což jsou nejznámější práce Evy Jiřičné v tuzemsku, ji lidé znají také z působení v porotě vybírající návrh nové budovy Národní knihovny. Jiřičná porotě předsedala, i když za to sklidila kritiku, že jako bývalá partnerka pozdějšího vítěze soutěže Jana Kaplického nemohla být nestranná. Měla však jen jeden hlas z osmi a návrh Future Systems vybrali porotci jednomyslně, včetně zástupce českého státu i města Prahy.

V porotě zasedal i architekt Petr Bílek, bývalý prezident České komory architektů. „Posílám 14 blahopřání inspirativní, nebojácné, cílevědomé, následováníhodné, nadané, diplomatické, vřelé, systematické, vstřícné, radostné, laskavé, noblesní, krásné, vzácné dámě,“ vzkázal oslavenkyni.

Jiřičná má Řád britského impéria, několik čestných doktorátů, ocenění Americké asociace architektů a je členkou tří královských akademií. Své bohaté zkušenosti předává také mladým architektům. Do loňského roku vedla jeden z ateliérů architektury na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Tamní absolventku Vendulu Hladíkovou si vybrala do svého londýnského ateliéru, kde mladá architektka strávila dva roky po studiích (2004 až 2005).

Pobyt v Londýně jí otevřel větší možnosti, setkala se s různými názory na architekturu a poznala ještě blíže práci Evy Jiřičné. „Její tvorba je po stránce estetické, i po stránce řemeslného zpracování jedinečná a odráží její osobnost. Výrazně mě ovlivnila nejen svou tvorbou, ale hlavně myšlením a jednáním,“ řekla Hladíková ČTK.

V ateliéru měla možnost sledovat řešení nejrůznějších problémů. „Díky své důslednosti, píli a velkým profesionálním zkušenostem dokázala řešit i náročné problémy rychle a elegantně,“ popisuje práci zkušené kolegyně a učitelky. Jiřičná podle Hladíkové má encyklopedické znalosti z jednotlivých architektonických disciplin. „Například o osvětlení jednoduché vitríny věděla víc než jakýkoli odborník, a mohla tak ‚z hlavy‘ určit typ osvětlení, dimenzovat jeho intenzitu a ještě přepracovat design svítidla, aby byl v souladu s designem celého interiéru,“ uvedla.


Eva Jiřičná: člověku připadá celý život, že je mu dvacet 
Česká architektka Eva Jiřičná nemíní své sedmdesátiny oslavovat a pořád si připadá, že je jí dvacet. Pracuje naplno, její hlavní starostí je udržet během krize nad vodou svůj ateliér a je jí pořád líto, že se projekt Národní knihovny v Praze zpolitizoval – především prý kvůli Václavu Klausovi a jeho „neschopnosti pochopit“, že ani jako prezident nemusí rozumět moderní architektuře.

„Nevím, co je na tom ke slavení – taková stará bábovka,“ řekla Jiřičná, která žije přes 40 let v Londýně. „Snad jen jako rozloučení s mládím? Ale já ani nevím, kdy mládí vlastně končí. Člověk si připadá jako dvacetiletý asi celý život. Maminka to vždycky říkala a my jsme se tomu smáli. Teď vím, co myslela.“

Na každý pád Jiřičná, která patří k nejznámějším českým architektům, nechystá žádné zvláštní oslavy. „Asi až se teď vrátím z Prahy, něco uděláme v ateliéru. Moje sekretářka má narozeniny ve stejný den a každý rok to slavíme společně,“ řekla ČTK.

Jistá si však je tím, že nemá v úmyslu jít do penze. „Pokud mě recese nepřinutí, abych zavřela kancelář,“ povzdechla si.

Eva Jiřičná žije v Anglii od srpna 1968. Československé úřady jí zrušily výjezdní doložku a doporučily, aby se už nevracela. Bylo to pro ni poměrně těžké období. „Umíral mi otec. Neměla jsem peníze a přitom jsem podporovala bratra, který tu byl na studiích,“ dodala Jiřičná, která ale na pulzující 60. léta v Londýně vzpomíná s vděčností.

„Byl to ‚swinging London‘, večírky, ‚flower-power‘. Nikdo neměl žádné peníze, ale koupila se flaška vína…Optimismus byl úplně všude. To byla doba, která se už asi nevrátí. A být součástí toho – za to člověk může být jedině vděčný,“ vzpomínala.

Poměrně rychle se jí také podařilo prosadit profesionálně. „Já architekturu dělala ráda a neměla jsem potíže pracovat, ale byl v tom i velký kus štěstí,“ přiznala.

Skoro deset let pracovala pro ateliér Louise de Soisson na přestavbě přístavu v Brightonu. Dalším klíčovým okamžikem byly projekty interiérů pro módní obchody Joseph, které ji proslavily. „Vůbec nevím, jak se to stalo. Pak jsem při otevření jednoho z nich potkala (slavného britského architekta) Richarda Rogerse, kterému se to líbilo a řekl mi, ať za ním hned druhý den přijdu. Dělala jsem pak pro něj dva a půl roku interiéry v bance Lloyds.“

A její vzestup definitivně potvrdil v roce 1982 projekt vchodu londýnského obchodního domu Harrods. „To jsem dělala s (Janem) Kaplickým, který byl tehdy také bez práce. A od té doby to šlo,“ dodala.

Má za sebou desítky slavných projektů, ale zvláštní vztah má k těm, které slouží veřejnosti – například k úpravě interiérů slavného londýnského muzea Victora and Albert. Takové projekty přinesou radost více lidem, soudí.

Od roku 1990, kdy se vrátila poprvé do Prahy, se hlavní město podle ní mění „v dobrém i ve špatném“. Líbí se jí třeba rekonstrukce Pražského hradu a oceňuje snahu památkářů. „I když se s nimi pořád hádáme,“ dodala s úsměvem.

„Ale Václavské náměstí to je opravdu katastrofa. Byl to jeden z nejkrásnějších pražských prostorů, všechny ty budovy byly jedna vedle druhé v architektonickým smyslu unikátní. Když se na to podíváte teď, je to opravdu k pláči,“ řekla.

Eva Jiřičná předsedala porotě, která vybrala návrh Národní knihovny jejího někdejšího partnera Jana Kaplického. „Byla to komplikovaná budova, ale je škoda, že se to stalo politickou záležitostí, která rozdělila národ. Mohou za to politici včetně pana prezidenta a pana (pražského primátora Pavla) Béma, kteří prostě situaci naprosto nezvládli,“ řekla ke sporům kolem projektu.

Podle Jiřičné jde o „neschopnost pochopit, že moderní architektura je prostě něco čemu třeba já, i když jsem prezident ČR, nerozumím“.

„Architektura může mít různé tváře. Někomu se nějaký projekt může naprosto nelíbit…to se stává od začátku historie – už v Egyptě se některým lidem nelíbily pyramidy. To je normální… ale když jsem ve funkci prezidenta, nemohu jednat, jako jednali despotové v historii, kteří nepřipustili nic, co nebylo podle jejich vkusu. Člověk musí umět přijmout mínění odborníků,“ dodala známá architektka.

Přes veškeré úspěchy Eva Jiřičná čelí jako ostatní britští architekti během krize ekonomickým problémům. „Jaké mám plány? Momentálně to, co nás udrží naživu – to je můj základní plán,“ dodala.

„Od Vánoc všechny známé kanceláře zredukovaly zaměstnance o 30 až 60 procent, já byla jediná, kdo nezredukoval nic. Asi bych měla, ale nejsem schopná se zbavit lidí, kteří se mnou pracovali deset nebo 15 let. Bojujeme a snažíme se udržet nad vodou, jestli se nám to podaří, bůh ví,“ prohlásila.

Ale ani tyto problémy jí neubírají na optimismu. „Člověk musí být vděčný za všechno, co dostal. Musí jít dál a koukat se dopředu, ne dozadu,“ je přesvědčena Eva Jiřičná.

Čistá krása skla a oceli ve vzdušných interiérech Evy Jiřičné 
Křehká schodiště ze skla a oceli a kulatá okénka. Rukopis architektky Evy Jiřičné je dobře čitelný, její ušlechtilé interiéry v duchu úsporné technické estetiky vyplňují luxusní obchody, byty i kanceláře po celém světě. Jednoduchost a dokonalost charakterizuje její hi-tech styl. V úterý oslaví 70. narozeniny.

Ovlivněna meziválečným funkcionalismem, sklo a ocel, na první pohled chladné materiály, ve svých interiérech ladí do dokonalé harmonie. „Inspiruji se uměním přírody, která i na těch nejmenších organismech užívá dokonalých konstrukcí,“ říká k tomu.

K jejímu rukopisu patří i napínací lana pro proslulá skleněná schodiště, která v průběhu let vytříbila k dokonalosti slavnostního šperku: „Je to třírozměrná skulpturální záležitost v prostoru, která dává lidem možnost stoupat vzhůru,“ popisuje. „Uvnitř objektů mě fascinuje světlo a práce s ním. Hledám cesty, jak jej dostat do prostoru. Světlost, průhlednost a materiály ve své ryzí podobě.“

Její nové designérské prodejny proměnily tvář prestižních ulic Londýna či New Yorku. Hugo Boss, Kenzo, Joseph, Vidal Sasoon, mnoho významných kaváren a restaurací. Navrhuje luxusní hotely, soukromé byty i mosty. Jejími klienty jsou šlechtici, byznysmeni, společnosti zvučných značek. Mimo jiné i v San Francisku, Los Angeles či Florencii.

V rodné zemi lidé její práci vůbec neznali. Moravanka s britským pasem se totiž v roce 1968 stala proti své vůli emigrantkou a do Československa poprvé přijela až v roce 1990. V současnosti vede ateliér architektury na Vysoké škole uměleckoprůmyslové.

Její tvorbu v ČR ztělesňuje moderní Oranžerie (skleník s ocelovým skeletem) u Jeleního příkopu v areálu Pražského hradu, interiéry Tančícího domu na Rašínově nábřeží, kavárna Černá labuť nad obchodním domem Bílá labuť nebo lávka pro pěší v Brně. Též pražské hotely Josef a Maxmilian.

Dobrou vstupenkou do světa světové architektury se jí stalo kvalitní vzdělání. Narozena 3. března 1939 ve Zlíně, její otec byl architekt a pracoval pro Tomáše Baťu. Tento obor vystudovala i sama na pražské technice a dále u Jaroslava Fragnera na pražské AVU.

Po studiu jí nabídli stáž v Anglii, odjela tam 1. srpna 1968. A pak přišel dopis z velvyslanectví s textem: „Vaše doložka je zrušena a návrat do vlasti z důvodu veřejného zájmu nežádoucí.“

V ateliéru Louise de Soisson, který projektoval nový přístav v Brightonu, se učila používat materiály průmyslového designu, vznikaly základy její oblíbené „lodní“ estetiky.

Později začala spolupracovat se známým architektem Richardem Rogersem a pak dostala zakázku na několik obchodů v centru Londýna, ve Spojených státech, a tak se postavila na vlastní nohy: „Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let vtrhla do Londýna oděvní móda, stala se důležitou součástí života. Londýn se otevřel a rozzářil. Bavilo mě vymýšlet, jak šaty v obchodě vystavit, jak schovat ošklivou pokladnu, jak jej nasvítit.“

V roce 1976 založila vlastní atelier. Pracovala pro pojišťovnu Lloyd, lorda Rothschilda a další. Navrhovala autobusové nádraží Canada Water v Londýně nebo rozšíření knihovny v Leicesteru. Britská královna udělila této dámě architektury Řád britského impéria.

Její nejoblíbenější knihou je Malý princ Antoina de Saint-Exupéryho. A muži jejího života byli vždy architekti, včetně Jana Kaplického. Sama přiznává, že soužití s ní není jednoduché: „Když začnou boty trochu tlačit, musím je sundat. Pak jdu bosa po posekaném poli, bolí to, ale musím to přestát. Přiznávám, že práce pro mě byla tak důležitá, že musí být těžké se mnou žít. S nikým jsem se ale nerozešla ve zlém a hodně jsem se od mužů naučila.“

Stále elegantní Jiřičná o sobě tvrdí, že nemá příliš smyslu pro obchod a silnější se cítí v tvorbě: „Tvorba je neustálé hledání, množství práce a moře potu. Málokdy se stane, že člověk dojde až do cíle. Ale nevadí, že se tam nedostane. Smyslem je právě proces a cesta.“

Zdroj: Zprávy ČTK 1.3.2009

Doplněno Stavbaweb:
Eva Jiřičná má architektonické studio v Londýně – Eva Jiricna Architects
i v Praze - AI Design Praha