Farní a poutní kostel Gutenbrunn – Heiligenkreuz

Farní a poutní kostel Gutenbrunn – Heiligenkreuz Wallfahrtskirche Heiligenkreuz – Gutenbrunn byl postaven v letech 1755 – 1758 za vlády Marie Terezie a je málo známým a obdivovaným klenotem. Kostel se nachází na tzv. „Kleine Barockstrasse“ a je také farním kostelem. Je jedním z nejdůležitějších „Maulpertschkirchen“ v Rakousku a pravděpodobně jedním z největších, díky své odlehlé poloze není příliš známý, přestože se nachází téměř před branami hlavním města Sankt Polten.

Stavitelem byl biskup Franz Anton Marxer, v době výstavby pomocný biskup a generální vikář Vídně a Posova pod Enns, který je v kostele také pohřben. Biskup měl v plánu zřídit zde i seminář a letech 1762 – 1766 bylo západní křídlo rozšířeno a byl zde zřízen seminář pro Dolní rakouskou část pasovské diecéze.

Soutěž na nové liturgické uspořádání prostoru
Kostel prošel kompletní rekonstrukcí v letech 2009 – 2014, jejíž součástí byla i nová liturgická úprava. Ze soutěžních návrhů bylo vybráno řešení českých účastníků soutěže a realizováno v závěrečném roce prací místními řemeslníky.

Původní vybavení kostela bylo částečně provizorní (dřevěné stupně oltáře, druhotně vložená mřížka presbytáře apod.), částečně uloženo v depozitáři. Restaurováním prošla sochařská i malířská výzdoba a také kamenná dlažba v lodi kostela a přilehlých bočních kaplích. S vlastní úpravou liturgického prostoru se čekalo až na závěr stavebních úprav na výsledek soutěže na dispoziční a výtvarné řešení.

• Soutěžní podmínky a zadání
Soutěž byla anonymní, obecná popiska – označení soutěžního – návrhu zněla: Liturgische Neugestaltung des Altarraumes der Pfarr- u. Wallfahrtskirche Gutenbrunn – Heiligenkreuz.
Do půdorysu kostela mělo být zahrnuto u umístění historicky cenné křtitelnice a příležitostného pódia pro zpěváky a orchestr.
Mezi povinné přílohy patřily: půdorys, příčný řez, podélný řez v měřítku 1:50, se zakreslením oltáře, ambonu, sessio +2 sedes, 2 oltářních stupňů a umístěním křtitelnice.
Dále měly být doloženy vlastní návrhy oltáře, ambonu v měřítku 1:10, včetně výkresových příloh a modelu, zákresy do fotodokumentace, popis základní ideje návrhu, materiálové řešení a finanční rozvaha realizace díla se specifikací položek za materiál, dodávku a honoráře. Nesměla chybět ani obálka s označením Autor – spojení /obálka se jménem a kontaktem.
Termín odevzdání návrhů byl stanoven na 20. červen 2013, Bauamt St. Pölten, termín jury na 25. červen 2013, od 10:00, St. Pölten

• Navrhované řešení a jeho koncepce
Podoba nového liturgického uspořádání kostela vychází ze tří základních myšlenek a tří symbolických obrazů:
Kříž, ovál a světlo jsou symboly slavné tradice poutního místa, ale i základy uměleckého ztvárnění prostoru křesťanského kostela jako nadčasového obrazu společenství a naděje. Nové oltářní vybavení je – i vzhledem k mimořádně cennému historickému interiéru – koncipováno jako dialog dnešního tvarosloví s tradicí a proslulými Maulbertschovými malířskými díly.
Pro Gutenbrunn – Heiligenkreuz bude pro menzu použit přírodní kámen, v souladu s požadavky liturgických předpisů.[1] Mramor, který svou monumentalitou, strukturou a barevností bude pro umělecky náročný interiér odpovídajícím materiálem, bude vážit kolem 1000 kg. Tomu musí odpovídat dimenzování nosné konstrukce, která však má opticky působit lehce. Nový oltář se má stát symbolickým centrem světla a jeho leštěná mensa současně zrcadlí mimořádně kvalitní freskovou výzdobu kostelní klenby.
Zásadní podmínkou tvarování mobiliáře byla dobrá pohledová komunikace nového oltáře s hlavním monumentálním oltářem, ve kterém zůstává svatostánek a nad ním poutní mariánská socha. Volbu materiálů a zejména jejich barevnosti určilo celkové barevné ladění interiéru, dané freskami i velkými závěsnými obrazy.
Přirozené osvětlení během dne je v hlavní lodi kostela proměnné, ale intenzivní. Oltářní základna je proto vyplněna a výtvarně vyzdobena bezbarvým, strukturovaným a taveným sklem, které není průhledné a současně rozptyluje dopadající světlo. Tento efekt lze podpořit citlivým umělým nasvětlením (kvůli různým světelným situacím v průběhu času). Technologie prosklení je klasická vitrajová technologie „skel do olova“ jako pro skleněná okna. Optickým prostupováním jednotlivých dílů podstavy oltáře však asociace na tradiční vitrajovou výzdobu oken prakticky nevznikají.
Ostatní komponenty liturgického vybavení jsou navrženy na stejném principu. Tvarování na mírné křivce odpovídá dynamice barokního prostoru. Nosným prvkem je vždy ocelová konstrukce v kombinaci s mosazí nebo zlacením. Deska ambonu je dřevěný pult, dřevěná jsou i sedadla, případně s textilním čalouněním.
Návrh počítá s oltářem vyvýšeným na dvou nebo třech stupních, které napomohou lepší optické komunikaci s knězem a liturgickým dějem a vymezují oltářní prostor v užším smyslu. Zde se nachází sedadlo kněze i ministrantů a stupně vytvářejí pohodlný přístup ke svatostánku. Křtitelnice bude umístěna po levé straně vstupu do lodi před boční kaplí. Navrženo je tvarování svícnů, lehký čtecí pult k místu kněze a pomocné odkládací prostory, včetně místa pro květinovou výzdobu. Součástí liturgické výbavy je i procesní kříž, vytvořený kombinací kovu a drobné skleněné vitráže.
červen 2013 Karel Rechlík

Vlastní návrh vybraný k realizaci
Vítězný návrh zahrnoval především nové dispoziční řešení presbytáře včetně nových stupňů oltářního prostoru navržených z masivního kamene a kamenné dlažby korespondující s dlažbou lodi kostela, rozmístění a vlastní návrh mobiliáře a doplňků.

• Liturgické uspořádání prostoru
Hlavním zásahem do presbytáře byla realizace nových stupňů, které zachovaly přístup ke stávajícímu retabulovému oltáři v závěru presbytáře a současně umožnili umístění nového oltáře obráceného ke společenství věřících na zvýšeném stupni umožňujícím vhodné optické propojení s lodí kostela. Stupně byly navrženy v masivním kameni, dlažby mezi stupni z původních kamenných dlaždic. Presbytář zůstal od lodi kostela oddělen jedním stupněm[2] vysunutým mírně před triumfální oblouk barokního kostela.
Druhý stupeň vymezoval vlastní oltářní prostor, na něm je umístěn nový pevný oltář, relikviář a oltář Božího slova – ambon. Předsednické místo je mobilní, místa pro přisluhující na spodním stupni, s klečením asistence je uvažováno na hraně oltářního stupně. Hrana presbytáře se otevírá do lodi kostela, kde jsou stávající místa pro věřící, asistence uzavírá po bocích presbytáře a v jeho závěru model circumstantes – okolostojících, model otevřeného kruhu.[3]
Abak je umístěn ve výklenku na stávajícím parapetu a je řešen skleněným oválem, tvarově korespondujícím s hlavním liturgickým vybavením.
Nejvyšší stupeň v závěru oltářního prostoru nahradil stávající dřevěné stupně a zachoval přístup ke stávající menze retabulového oltáře.

• Vybavení a jeho výtvarné řešení
Mobiliář je pojednán v jednotném duchu, při použití několika různých materiálů (kámen, kov, sklo, dřevo) je vždy zachována hlavní koncepční myšlenka tvarového řešení.
Pod navrhovanou kamennou oválnou menzou z červeného mramoru barvou a strukturou korespondující se stávajícími mramory architektury barokního retabulového oltáře nesenou zlacenou subtilní konstrukcí lemující vitraje se v dlažbě kostela promítá její obrys s deskou relikviáře uloženou před menzou. Nosná konstrukce menzy je opsána i v dalším vybavení presbytáře, u podnože ambonu, stojanu pro velikonoční svíci i svícnů stojících v presbytáři.

• Realizace návrhu a postup prací
Stavební úpravy kostela zahrnovaly kompletní výměnu podlah v celém kostele včetně vybudování nových stupňů presbytáře.
Práce pokračovaly začátkem roku 2014 za spolupráce duchovního správce P. Johannese a pracovníků diecéze Ing. arch. Pfosera a dr. W. Hubera
Základním předpokladem dalšího postupu bylo zajištění mramoru pro mensu. Doporučeno na základě leštěné desky: new damasco, na internetu opticky nejbližší je Rosso Erika. Nakonec byl vzorek vhodného mramoru pro oltářní mensu nalezen v kamenictví v Scheibbs. Mramor pro oltářní mensu by měl barevně a kresbou odpovídat leštěné desce cca 3×1,3 m ve firmě STEINMETZ Ehrlich, Scheibs, typ – název mramoru je NEW DAMASCO. Ehrlich požádal urychleně o informaci o možnosti dodání bloku tohoto materiálu z Itálie.
Realizace mensy a nosných částí oltáře proběhla za spolupráce firem v Rakousku (přímá koordinace kameník – zámečník), podkladem byl technický výrobní výkres oltáře pro Gutenbrunn-Heiligenkreuz, který byl konzultován stavebním odborem diecéze a dostalo se mu vysokého ohodnocení ze strany arch. Pfosera i řemeslníků. Ovál pod oltářem v dlažbě je navržen z jednoho kusu kamene (dodavatel Ehrlich) a obkroužen vloženým mosazným páskem. Mosazný pásek bude lemovat i kamenný kryt relikviáře. Na mense budou vyznačeny (vybroušeny) čtyři rovnoramenné kříže při okrajích mensy (realizace Ehrlich), grafický návrh na půdorysu mensy byl dodán, vybrána kombinace rovnoramenného kříže a 4 umístění při obvodu mensy. Pod oltářem byl proveden základ ze železobetonu. Současně s dlažbou oltářního stupně presbytáře došlo k umístění relikviáře u přední nohy oltáře, materiál: salzburský hnědočervený mramor.

Svícny byly provedeny v minimálním počtu 2ks, podstavec do výše oltářní mensy, stopka s miskou a svíčkou nad tuto rovinu. Držáky s miskami a svícemi nebyly provedeny jako samostatně přenosné, celé svícny při výjimečných příležitostech ale přenosné budou.
Pro hlavní ambon byla vybrána varianta B. Horní deska dřevěná, materiál a úprava kompatibilní s dalšími dřevěnými částmi, doporučena barevnost hnědo-červená. Tvar malého ambonu byl mírně upraven – kompatibilita s ostatními tvary. Součástí malého ambonu bude nášlapná deska, zajišťující stabilitu a dovolující (výjimečně) přenesení pultu (při koncertech atd.). Horní deska byla navržena buď skleněná, nebo mosazná.
Pro sessio a sedes byla vybrána varianta „B“, oválný půdorys, odkládací místo pro zpěvník, dřevo bez kombinace s kovem, tvar byl dokumentován i modelem. Čalounění si uživatel přál látkové – tmavě červený samet, nikoliv kůže. Rozmístění sedes před bočními výklenky bylo odsouhlaseno, sedes jsou zhotovena jako přenosná. Ve výklencích byly umístěny části bývalé historicky cenné mramorové oltářní mřížky – prostor výklenků byl směrem vzhůru na klenbu mírně nasvětlen.
Abak byl umístěn nad částí oltářní mřížky ve výklenku (vlevo od oltáře) a má formu skleněné desky na dvou válcových mosazných a dostatečně těžkých „podstavách“ pevně spojených se skleněnou deskou. Celek, skleněná deska se dvěma kovovými podstavami, stojí na horní ploše „zábradlí“; šířka zábradlí cca 25–30 cm. Podstavy o průměru cca 10 cm s měkkým/pružným dosednutím na kamennou desku, distance skla od zábradlí cca 15 cm.
romě úpravy vlastního presbytáře bylo dotaženo i umístění nových náhrobních desek v podlaze kostela (2x deska 120×80 cm), materiál: salzburský hnědočervený mramor, včetně grafických návrhů na texty desek. Provedení Ehrlich.
V rámci úprav liturgického prostoru byla nově umístěna křtitelnice (průměr 80 cm, podnož cca 45 x 46 cm) u boční kaple v předsíni
Nad rámec původního zadání byl navržen procesní kříž (sklo, kov) u oltáře, umístěn na oltářních stupních. Výška kříže pohledová činí 200 cm. Kříž bude přenosný jen při výjimečných příležitostech (koncerty), pro procesí bude používán jiný, lehčí dřevěný kříž. U paty kříže bylo navrženo pevné místo pro květinovou výzdobu presbytáře. Na okraji presbytáře na horní desce okraje mřížky na přenosném mosazném podstavci překrývajícím se s distancí zábradlí.
Povrchová úprava kovových částí (ev. i některých dřevěných prvků) byla navržena technologií žárového pozlacování.
Práce na rekonstrukci kostela byly dokončeny po třech a půl letech slavnostním posvěcením oltáře v neděli 13. července 2014 opatem Matthausem Nimmervollem z kláštera Llienfeldu za doprovodu Korunovační mše W. A. Mozarta.
AUTORSKÁ ZPRÁVA

Zadejte komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*