V maďarském Csóromfölde, nedaleko jezera Balaton, proběhl desátý
ročník letní školy Hello Wood. Během uplynulých let vyrostla v polích
vesnička, která ožívá jednou v roce a buduje ji komunita stavitelů z
celého světa. Letos mezi kukuřicí a slunečnicemi a s obzvláště
slavnostní atmosférou. Společným tématem byl karneval.
U prašné
cesty stojí dřevěná slavobrána, kterou zdobí černá trika příchozích
architektů. Je to symbolický moment odevzdání. Začíná proces přijímání
nových zkušeností skrze práci se dřevem a tvoření v komunitě dalších
stavitelů.
Devatenáct týmů složených ze studentů a
vedoucích architektů vytvořilo během pěti dnů objekty, které vycházely z
rámcových témat HOME, MARS, SAPIENS, FAITH nebo vlastních návrhů. Z
českých architektů vedli vlastní projekty Mjölk architekti, Alžběta
Brůhová s kolegy z Belgie a Španělska a Vojta Němec s Martialem
Marquetem.
Objekty měly být experimentální, provokující a také
jednoduše mobilní. Součástí procesu byla příprava masek a choreografie
pro závěrečnou prezentaci a karneval.
Průvod kráčející
na horizontu zlatavého pole připomínal Tanec smrti z Bergmanovy Sedmé
pečeti. V procesí byl zmrzlinový vůz s trůnem pro zmrzlináře jako
alegorie požitku a radosti; zakletá princezna Sofie, která se po 2000
letech probudila z ledu, pravděpodobně důsledkem oteplování planety, a
hledá svého ženicha (od Mjölk architekti); kabiny pro hříšníky; nomádská
střecha pletená tradiční technikou slaměných střech, která na pohyby
těch, kdo jí nesou, odpovídá vlastním tancem (WE MASK od Alžběta Brůhová
a spol.), a mnoho dalších skvělých projektů. Objekty byly nechány ve
vesnici, kde probíhal tradiční festival hudby a umění.
Letošní
Hello Wood byl eskalací předchozích ročníků a slavnostním rozloučením.
Organizátorům Hello Woodu se během deseti let podařilo vytvořit
mezinárodní síť kontaktů založených na nenahraditelné osobní zkušenosti a
společných zážitcích. Do budoucna pokračují v novém, zatím neznámém
formátu Builders Society. Její iniciaci symbolizoval závěrečný
ceremoniál stavby katedrály. Každý se stal nositelem jednoho obrovského
pilíře, oporou společného díla.
Vendula Tůmová / BoysPlayNice
www.hellowoodfestival.com
































nádraží a okolí znám. Z výkresů bez jakéhokoliv kontextu, chybí sever, kde je řeka, nebo nějaká navazující ulice, nic, nic,nic.…
Izos podle mě řeší i tyhle věci docela dobře. Líbí se mi, že se nezaměřují jen na klasické zasklení, ale…
Investor si hlavně hlídá cenu. Dokud to nebude povinné, tak zvolí levnější variantu.
Palec nahoru za zachování a znovupoužití těch trámů.
Jak bych mohl sehnat právě tento díl, prosím? Je elektronická verze?