Jindřich Traugott: Wrshowitz Wohnung

3. místo studentské soutěže Ještěd f kleci#11

atelier
Ing.arch.akad.arch.Jana Hendrycha a Ing.arch.Ing.Jiřího Janďourka

Příliš často se díváme z výšky (nejen na město)

Když se řekne Krymská, většina z nás si vybaví limonádu Club-Mate a kola bez přehazovačky. Nenechme se mýlit, tyto příznaky mají svůj původ v něčem podstatnějším, říkejme tomu městské sousedství. Zdejší obyvatelé si uvědomují místo, ve kterém žijí. Vědí o sobě. Tyto společenské skutečnosti si zaslouží nacházet svůj otisk v architektuře.

Místní louka se těší silnému veřejnému sentimentu a často se stává dějištěm rozličných akcí. Osamělý dům, který stojí jako totem v cípu louky, ji objímá do své mlčící náruče a propůjčuje jí zvláštní bezprizornost. Snad proto je tak oblíbená, protože nikomu nepatří. Náměstí či park by ji stěží mohli nahradit. Návrh navazuje na tuto křehkou atmosféru. V pozadí dorůstá uliční fronta. Náruč se rozkošatí vysazenými stromy. Odnaproti se novostavba zatváří svými pavlačemi málem rybářsky. Mezi dřevěnými lamelami v parteru tušíme náměstí. Ještě krok a lamely nás uzavřou do vnitřního světa surreálné kavárny. Z ochozu máme náměstí jako na dlani. Když do něj sestoupíme, spatříme dům, jak hledí do tváře devatenáctého století s konvencí a noblesou. Takto se dům proměňuje podle toho, hledíme-li na něj zvenku, nebo zevnitř, zboku, nebo zpříma, z ulice, z náměstí, nebo z louky. Mísí v sobě různé nálady. Ambicí je určitý druh přítomnosti.

Vnitřní struktura domu má také svou společenskou motivaci. Typologický hybrid žehličky a pavlačáku vytváří prostředí, ve kterém se potkávají různí lidé. Rostoucí hloubka dispozice vytváří škálu bytů nestejných standardů a velikostí, zatímco pavlač je místem potkávání, možná i setkání.
zdroj: Ještěd F Kleci
ještěd F kleci