Josip Plečnik výrazně ovlivnil tvář Prahy, Vídně i rodné Lublaně

(ČTK) – Slovinský architekt Josip Plečnik svými stavbami ovlivnil podobu řady měst někdejší habsburské monarchie. Rodák z Lublaně, který zemřel před 60 lety, 7. ledna 1957 krátce před pětaosmdesátinami, zanechal nepřehlédnutelné stavby ve Vídni, slovinské metropoli i dalších městech bývalé Jugoslávie. V českém prostředí je Plečnik nejvíce známý díky působení v roli hradního architekta za úřadování prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka.

Do Prahy přišel žák vídeňského profesora Otty Wagnera už před první světovou válkou vyučovat architekturu a získal si dobré jméno. Po vzniku republiky se pak stalo Plečnikovým úkolem naplnit Masarykův požadavek a „hrad monarchistický přeměnit na hrad demokratický“. Plečnik si s prezidentem-osvoboditelem velmi dobře rozuměl, Masaryk v něj měl plnou důvěru a svěřil mu tak nejen úpravy od Rudolfa II. zanedbávaného Pražského hradu, ale také své oblíbené rezidence v Lánech.

Na Pražském hradě začal Plečnik na samém počátku 20. let citlivými změnami Jižních zahrad, ke kterým jej doporučil Spolek výtvarných umělců Mánes poté, co zkrachovala vypsaná soutěž na jejich úpravu. Střídmé, ale zároveň noblesní řešení respektující hradního genia loci otevřelo Josipu Plečnikovi cestu k dalším zakázkám pro prezidentskou kancelář – za které přitom nikdy nepřijal žádný honorář. Tvrdil totiž, samotný úkol pro něj představuje největší poctu.

Na Masarykův návrh se pak Plečnik stal oficiálním hradním architektem, v stejné době byl ale také jmenován profesorem architektury na nově založené univerzitě v Lublani a svůj zájem tak musel dělit mezi obě města. Návrhy pro Pražský hrad většinou vytvářel ve Slovinsku a dohledem nad jejich prováděním pověřil svého žáka Ottu Rothmayera. Přesto se ale Plečnik nevzdával osobního dohledu a v létě pravidelně přijížděl do Prahy, kde se na vlastní oči kontroloval vykonanou práci.

Stopy po téměř patnáctileté společné práci obou architektů jsou na Pražském hradě k vidění dodnes, často byly citlivě obnoveny po roce 1989. Podle Plečnikových plánů byla upravena zahrada Na Baště nebo tři ze čtyř hradních nádvoří, navrhl také Masarykovu vyhlídku s vinicí na severní hraně Jeleního příkopu. Projektoval i interiér Sloupové síně v severním hradním křídle, byt prezidenta Masaryka v Novém královském paláci nebo úpravy prezidentovy venkovské rezidence na zámku v Lánech.

Snaha o urbanistické úpravy širšího okolí Hradu ale Josipu Plečnikovi nevyšla, hlavně kvůli odporu klubu Za starou Prahu a Antonína Engela, autora urbanistické koncepcí nových Dejvic. Výrazně ale ovlivnil tvář města na druhém konci Prahy, na Vinohradech, kde podle jeho plánů vyrostl mezi roky 1928 a 1932 kostel Nejsvětějšího Srdce Páně. Moderní stavba připomínající antické chrámy je dnes národní kulturní památkou a uchází se i o zápis na seznam světového dědictví UNESCO.

Plečnikova pražská mise skončila v polovině 30. let, když se stále častěji stával terčem nacionalisticky zabarvených útoků. V novinách se například objevovaly články o „cizákovi ničícím posvátné sídlo českých králů“ a Plečnik, kterému chřadnoucí prezident Masaryk už nemohl poskytovat potřebnou podporu, nakonec zůstal doma v Lublani. Neslavný konec pražského působení přitom tak trochu připomíná jeho odchod z Vídně do Prahy o čtvrt století dříve.

Nadaný architekt na sebe po absolutoriu vídeňské umělecké akademie upozornil monumentálním Zacherlovým palácem, dokončeným roku 1905. Budova s železobetonovou konstrukcí bývá označována za jednu z prvních moderních staveb Vídně. O šest let později ale u konzervativní veřejnosti, ke které se řadil i císař František Josef I., narazil se stroze pojatým kostelem sv. Ducha na Ottakringu. Rád tak přijal nabídku spolužáka Jana Kotěry, který mu zprostředkoval profesorské místo v Praze.

Poslední dvě dekády svého plodného života strávil Plečnik v Lublani, kde nejenom vybudoval školu architektury, ale především výrazně ovlivnil urbanistické řešení města. Plečnikovo dílo bylo po ovšem dlouhá léta ve stínu slavnějších kolegů, jakými byli například Le Corbusier, Mies van der Rohe či Alvar Aalto. Obrat ve vnímání jeho díla přinesla výstava uspořádaná v roce 1986 kulturním centrem George Pompidoua v Paříži, která zmapovala jeho práci a objevila ho širší veřejnosti.

Žádost o zápis Plečnikova kostela na UNESCO asi půjde příští rok
(ČTK) – Do tří let by měl být rekonstruován vinohradský kostel Nejsvětějšího srdce Páně, jedna z nejpozoruhodnějších sakrálních památek v Praze. V příštím roce by Česká republika mohla podat žádost o nominaci památky na seznam světového dědictví UNESCO. ČTK to řekla ředitelka oddělení UNESCO na ministerstvu kultury Dita Limová. Nominaci doplní stavby, které autor kostela, slovinský architekt Josip Plečnik (1872 až 1957) postavil ve své vlasti. Od Plečnikova úmrtí, jehož největší stopa v Česku je na Pražském hradě, uplyne 7. ledna 60 let.

Poté, co byl kostel před sedmi lety vyhlášen národní kulturní památkou, je rekonstrukce dalším krokem při úsilí o jeho zápis na seznam UNESCO (Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu). Při rekonstrukci kostela, která začala loni v létě, se opravují věže, do kterých zatéká, praskliny v podlaze a opravovat se budou také hodiny, největší v Česku. Šestimilionovou rekonstrukci financuje především tamní farnost, přispěl na ni ale i stát a městská část Praha 3.

Na prestižním seznamu UNESCO je od roku 1992 zapsáno historické jádro Prahy. Na indikativním seznamu památek, které každá země hodlá předložit k zápisu, má ČR mezi téměř dvěma desítkami položek rozšíření centra o další památky, uvažovalo se právě i o vinohradském kostele.

Tento záměr se ale podle Limové v současné době nerozpracovává a odborníci připravují jen společnou nominaci se Slovinskem pod názvem Nadčasová humanistická architektura Jože Plečnika v Lublani a v Praze. Slovinsko je hlavní koordinátor příprav, zatím poslední schůzka přípravné skupiny se podle Limové konala na podzim loňského roku.

Nominační proces je velmi dlouhý, o zápisech památek se jedná mnoho let. Pokud je nominace nadnárodní jako v případě Plečnikových staveb, je proces ještě složitější. Mezinárodních nominací má Česko připraveno několik. V poslední době je výbor UNESCO často upřednostňuje před čistě národními kandidaturami.

Česká republika má zápisů na seznamu 12, což se vzhledem k její rozloze považuje za velký úspěch. Jsme co do počtu zápisů mezi prvními 30 zeměmi na světě, uvedla Limová. Nominace s Plečnikovými stavbami se podle ní ale určitě nebude podávat letos, možná v příštím roce.

Zápis na seznam UNESCO je pro majitele památek prestižní záležitostí. Uvedení v seznamu téměř automaticky znamená zvýšení zájmu turistů z celého světa. V Česku je také možné pro památky již zapsané i pro ty, které byly zatím jen nominovány, žádat o finanční podporu. Ministerstvo kultury v roce 2008 k několika svým dotačním programům v oblasti památek přidalo další právě pro jejich vlastníky.

Kromě nemovitých památek má Česko na seznamu UNESCO také položky nehmotného dědictví. Jsou to slovácký verbuňk, masopustní obchůzky a masky na Hlinecku a jízdy králů na jihovýchodě České republiky; spolu s dalšími zeměmi má Česko na seznamu sokolnictví. V prosinci seznam rozšířilo české a slovenské loutkářství. V registru Paměť světa, který je určen na záchranu nejvzácnějších dokumentů a jejich zpřístupnění, má ČR pět položek.

Související články:
Stavby na zápis do seznamu UNESCO stále čekají 7.12.2016
Šanci na zápis na UNESCO mají západočeské lázně 19.1.201