Karel Prager – připomínka k výročí

Dnes 24. srpna 2023 je to 100 let, co se narodil jeden z nejvýraznějších českých architektů druhé poloviny 20. století Karel Prager. Jako připomínku přinášíme recenzi knihy Michaely Janečkové a Ireny Lehkoživové „Karel Prager a Družstvo pro výstavbu rodinných domků s ateliéry“, která se věnuje jeho méně známé, ale pozoruhodné realizaci umělecké kolonie v Praze Bráníku. Recenze vyšla v časopise Stavba 4/2021, autorem je Oldřich Ševčík. 

Kvalitní „příjemné a klidné místo pro život“ ve víru doby nejen šedesátých a sedmdesátých let¨
Oldřich Ševčík 

Recenzovaná publikace tematizuje soubor sedmi řadových a čtyř samostatně stojících rodinných domků v pražském Braníku. „Umělecká kolonie“¹⁾ je v přímém i přeneseném smyslu „objevena“, popsána, přiblížena od etapy svého zrodu až do dnešních dní. Areál se souborem jedenácti domů přes nespornou exkluzivitu danou jak „rukopisem“ architekta Karla Pragera, tak spojením rodinného bydlení s tvůrčími ateliéry stavebníků – známých předních umělců, zůstával – až do vydání této recenzované knihy – překvapivě mimo pozornost.

Publikace obsahuje, mimo na první pohled u tak reprezentativního titulu povinný Úvod a Resumé v angličtině, především dvě studie, „Karel Prager a Družstvo pro výstavbu rodinných domků s ateliéry“ (Michaela Janečková, Irena Lehkoživová) a „Bydlet (a tvořit) ve svém: Podpora a rozvoj výstavby rodinných domů v šedesátých a sedmdesátých letech“ (Eva Novotná).

O obsahu prvé výše jmenované studie nám napoví názvy subkapitol „Karel Prager a jeho autorství“, „Prostorové řešení, dispozice, materiály a barevnost“, „Družstvo pro výstavbu rodinných domků s ateliéry“, Financování a převod z družstevního do osobního vlastnictví“, „Postup výstavby“ a uzavírající a s nadhledem časového horizontu bilancující kapitola „Jak šel čas“.

Co je třeba zdůraznit, je nesporný fakt: publikace konečně představuje – a to velmi působivě, zdařile – novou etapu v dosavadní knižní architektonické produkci po listopadu 1989, etapu, kterou mají jiné obory (historiografie, filosofie) již „za sebou“. Na co tím chci upozornit? Nejen nezbytná a požadovaná práce s prameny a archivními materiály, v recenzované publikaci jedinečná a objevná, nejen pečlivá práce s citlivými osobními informacemi, rodinnými příběhy atd. Ale ústřední téma je pojednáno, interpretováno nikoli v obvyklém zjednodušeném dobovém kontextu, ale v propojení na dobou podmíněném fundamentu „každodenní kultury a praxe“ („Znovuzhodnocení poválečné moderny…“ v podmínkách státního socialismu „… se tak dotýká každého, kdo o architekturu a obecně společenský vývoj jeví zájem.“, str. 13). 

Druhá studie „Bydlet (a tvořit) ve svém: Podpora a rozvoj výstavby rodinných domů v šedesátých a sedmdesátých letech“ (Eva Novotná) rovněž vykazuje již výše zmíněné vysoké kvality textu. Promlouvá ad res, je strukturována do kapitol/témat – „Československá bytová politika po druhé světové válce“, „Léta šedesátá, ekonomické reformy a jejich vliv na bytovou výstavbu“, „Družstva pro výstavbu rodinných domů“, „Družstevní výstavba rodinných domů a pomoc státu“. „Družstevní výstavba“ je prozkoumána v panoramatu let a desítiletí, dokumentů a empirie každodenního života, typologie/druhů skupinové výstavby atd.

Výsledek? Minulost „Družstva pro výstavbu rodinných domků s ateliéry“ není pojednána jenom proto, abychom věděli „jak to vlastně bylo“, ale podstatnějším způsobem, v publikaci, ve studiích se setkáváme s tím, co mělo a má vždy význam, co stojí za zamyšlení, neboť spoluutváří naši současnost.

Závěr? Obě studie naplňují nejvyšší požadavky vědecké akribie.

Svébytnou kapitolou naplňující jedinečný zážitek z publikace tvoří více než šedesátistránkový „Fotoesej“ z „dílny“ Petera Fabo – (str. 69–131). Kvalitní fotografie jsou zpravidla integrální součástí publikací s tématem architektury. V recenzované publikaci jde o víc, použití pojmu „esej“ je na místě – snímky nejen „informují“, dokumentují, předávají vizuální architektonickou fakticitu, ale uvádí čtenáře do poezie lokality, domů, interiérů. Účinnost estetiky fotoeseje jsem si ověřil na studentech architektury – od publikace se nemohli „odtrhnout“ a skupina zaujatá krásnou knihou narůstala. Je třeba dodat, že celá publikace je nasycena instruktivními i cennými dokumentačními snímky, nákresy, půdorysy a řezy, dispozičními a konstrukčními řešeními, perspektivními pohledy ad.

Řečeno souhrnně: Nejen architekt, ale i běžný čtenář, který otevře publikaci, bude od počátku zaujat. Právem, přes věcný, vyvážený a přitom dostatečně emočně plastický text se vstupuje do šedesátých a sedmdesátých let a toho, čím promlouvají do dnešních dní.

Promyšlený, vynalézavý a esteticky působivý grafický design (Adéla Svobodová) prolíná celou publikací a činí z ní cennou bibliofilii. Za kvality publikace patří i dík Tiskárnám Helbich (Brno).