Mezinárodní odborná porota třetího ročníku ČCA

Česká komora architektů vyhlásila 3. ročník České ceny za architekturu.
Architekti do ní mohou svá díla přihlašovat do 31. března 2018. 

O výsledcích bude rozhodovat mezinárodní odborná porota, která do konce května 2018 vybere do užšího okruhu cca 50 nominovaných děl. Z tohoto okruhu porota následně vybere zhruba 5 až 10 prací, kterým bude uděleno čestné označení Finalista ČCA, a z nichž porota zvolí držitele hlavní ceny. Uděleny budou také ceny za výjimečný počin, jejichž výběr provádí Akademie a Grémium ČCA, a ceny partnera, jejich laureáty navrhují partneři ceny.

Mezinárodní odborná porota

Carlo Baumschlager
* 1957 Rakousko
Baumschlager Hutter Partners
http://baumschlagerhutter.com

Carlo Baumschlager je uznávaný rakouský architekt, který vede od roku 2010 spolu s Jesco Hutterem kancelář Baumschlager Hutter Partners s pobočkami v Rakousku, Německu a Švýcarsku. Vedle toho působí jako pedagog, nejprve na Syracuse University v New Yorku a na HFT ve Stuttgartu, od roku 2007 je profesorem architektury  a urbanismu na Akademii výtvarných umění v Mnichově. V roce 1982 absolvoval Vysokou školu výtvarných umění, průmyslového designu a architektury ve Vídni pod vedením Wilhelma Holzbauera a Osvala M. Ungerse, design studoval u Hanse Holleina. V letech 1984–2010 byl společníkem v ateliéru Baumschlager-Eberle-Egger (od 1985 Baumschlager-Eberle).
Baumschlager se zpočátku zaměřil na vorarlberský region, posléze se specializoval na projekty pro bydlení – stojí za vznikem více než patnácti tisíc bytových jednotek. Má za sebou na čtyři stovky realizací různorodých staveb po celém světě. Mezi nejznámější z nich patří právě dokončovaný komplex nemocnice v Bregenzu, nemocnice v belgickém Kortrijku (2014), univerzita La Maison du Savoir v Lucembursku (2015), justiční palác ve francouzském Caen (2015), vídeňský obytný komplex DC living (2014), řada mrakodrapů v Pekingu (2005), na vídeňském letišti realizoval terminál (2005) a je autorem projektu rozšíření letiště Skylink (2012). Své dílo má také u nás v podobě rezidenčního objektu Cornlofts Šaldova v pražském Karlíně (2009).
Baumschlagerovy stavby se pyšní desítkami ocenění, např. za Laboratorní budovy ETH e-Science Lab v Curychu (2008) obdržel v roce 2010 rakouskou státní cenu za udržitelnou architekturu a mezinárodní architektonickou cenu od muzea The Chicago Athenaeum, jeho kampus Diakonie v Düsseldorfu (2009) mu přinesl titul za kvalitní stavbu Auszeichnung guter Bauten 2010.
Carlo Baumschlager je členem několika profesních komor v Rakousku, Německu, Lichtenštejnsku a Lucembursku, dále je čestným členem Amerického institutu architektů (AIA) a rovněž hostuje v České komoře architektů. 


Zsolt Gunther
* 1964 Maďarsko
3h architecture
www.3h.hu

Přední maďarský architekt Zsolt Gunther vystudoval v roce 1990 architekturu na Technické univerzitě v Budapešti a dále na Akademii výtvarných umění ve Vídni
u Hanse Holleina. Po promoci působil jako architekt v předních evropských architektonických kancelářích – Mecanoo v Delftu, Boris Podrecca ve Vídni a Volker Giencke a Ernst Giselbrecht ve Štýrském Hradci. Již v roce 1994 založil společně se svou životní partnerkou Katalin Csillag vlastní architektonické studio 3h architecture. V roce 2009 ukončil doktorandské studium. V roce 2005 obdržel za přínos v oblasti architektury nejprestižnější maďarskou cenu Ybl Prize, pojmenovanou po architektu Miklósi Yblovi.
Atelier 3h se pyšní četnými realizacemi především ve střední a severní Evropě. Mezi nejznámější patří stavby v  rodné zemi – administrativní budova K4 v Budapešti (2015), obnova katedrály v Szegedu (2015), administrativní budova Geometria v Budapešti (2010), termální lázně v historickém městě Pápa (2012) nebo obnova baziliky Pannonhalma (2012, s Johnem Pawsonem). Za rekonstrukci a dostavbu Institutu pro tělesně postižené v Budapešti (2010) byl nominován na Mies van der Rohe Award 2011. V roce 2016 vyhrál jeho ateliér mezinárodní soutěž na univerzitní kampus MOME v Budapešti.
Kromě vlastní architektonické tvorby se věnuje přednáškové a publikační činnosti, působí rovněž jako hostující profesor, vede workshopy a podílí se na výstavách po celé Evropě. Věnuje se architektonickému výzkumu zaměřenému na pragmatický design. Je jednou z vůdčích osobností MOME Ecolab a zakládajícím členem Active House Alliance. Pracuje na konceptu maďarského sociálního bydlení v rámci skupiny 4xM.
V zimním semestru 2017/2018 vedl ateliér Ústavu navrhování I na FA ČVUT v Praze, v jehož rámci studenti navrhovali klášter v maďarské Bélapátfalvě.


Andrea Klimko
* 1973 Slovensko
Andrea Klimko Architects
www.andreaklimko.com

Původem Slovenka Andrea Klimko je zakladatelkou a ředitelkou architektonické kanceláře Andrea Klimko Architects sídlící v Londýně, Vídni a Bratislavě. Na kontě má na 150 projektů a více než třicítku realizací. Vystudovala v roce 1997 Fakultu architektury STU v Bratislavě a dále studovala na Fakultě architektury Technické univerzity ve Vídni. Dnes je autorizovanou architektkou registrovanou v Royal Institute of British Architects (RIBA) a Slovenské komoře architektů, hostující členkou České komory architektů a členkou prezidia Spolku architektů Slovenska a dalších organizací.
Její architektonická kancelář má zkušenosti se širokou škálou projektů realizovaných po celém světě. Ve své práci se snaží klást důraz na tvůrčí a inovativní přístup a genius loci místa, kde bude projekt realizován.
Za svoji práci získala Andrea Klimko četná ocenění. Hned tři za realizaci obytné budovy Mondrian v Bratislavě (2005) – v roce 2005 cenu Slovenské komory architektů CE-ZA-AR a mezinárodní cenu Faenza Editrice v italské Bologni, o rok později pak cenu Bauwelt – Das erste Haus. Uznání se dostalo také sportovně-relaxačnímu centru RELAXX v Bratislavě (2008) – v roce 2008 získalo World Architecture Award udělovanou World Architecture Community a rok předtím bylo nominováno na slovenskou Cenu Dušana Jurkoviča. Dalšími zajímavými díly jsou např. rezidence Leonardo v Trnavě (2011), bratislavský rezidenční komplex Racany Bianco (2010) a nově také rezidenční objekt Mendelsohn, který je ve výstavbě rovněž v Bratislavě.
Andrea Klimko byla v roce 2012 nominována na cenu Krištáľové krídlo udělovanou výjimečným slovenským osobnostem různých oborů. V roce 2013 založila neziskovou organizaci Woman Architects podporující zájem o architekturu a profesní rozvoj. 


Robert Konieczny
* 1969 Polsko
KWK Promes
www.kwkpromes.pl/en

Architekt Robert Konieczny je vedoucí osobností polského architektonického studia KWK Promes, které založil roku 1999. Absolvoval architekturu na Slezské polytechnické univerzitě v Gliwicích, dále studoval na New Jersey Institute of Technology.
Jeho práce získaly řadu ocenění. Již desetkrát byly nominovány na Mies van der Rohe Award – Cenu Evropské unie za současnou architekturu. V roce 2007 figuroval na seznamu Scalae mezi 44 nejlepšími mladými světovými architekty. O rok dříve získal za realizaci Aatrial house v Opoli (2003) titul Dům roku (soutěž organizovaná britským magazínem World Architecture News). V roce 2008 se dostal mezi čtyřicítku nejlepších začínajících evropských architektů a designérů do čtyřiceti let v soutěži Europe 40 Under 40, kterou pořádají společně muzeum The Chicago Athenaeum a Evropské centrum pro architekturu, umění, design a urbanismus (The European Center for Architecture Art Design and Urban Studies).
Úspěchy slavil ateliér KWK Promes i v roce 2016, kdy se stalo Národní muzeum
ve Štětíně (Centrum dialogu Przełomy) stavbou roku v mezinárodní soutěži World Building of the Year 2016. Štětínské muzeum získalo rovněž ocenění na světovém festivalu architektury (World Architecture Festival 2016) a současně bylo v soutěži European Prize for Urban Public Space, organizované Centrem pro současnou kulturu v Barceloně (Centre de Cultura Contemporània de Barcelona), vyhlášeno jedním z nejlepších veřejných prostorů v Evropě. Ve stejném roce získal ateliér Grand Prix v soutěži Plebiscite of Polish Architecture, v níž hlasuje veřejnost, za realizaci vlastního rodinného domu Konieczného archa poblíž Krakowa. Tato stavba rovněž získala v loňském roce titul Nejlepší rodinný dům světa v celosvětové soutěži lifestylového časopisu Wallpaper. Z bohaté škály Konieczneho prací stojí za zmínku také např. rodinný dům Obytná zahrada v Katovicích (2014) nebo OUTrial house v blízkosti Varšavy (2007). 


Yael Moria Klain
* 1955 Francie
Moria Sekely Lanscape & Architecture
http://moria-sekely.co.il/

Yael Moria Klain je izraelská architektka specializující se především na krajinářskou architekturu a urbanismus řešící úkoly od velkých celků po nejmenší detaily. Narodila se v roce 1955 ve Francii a o pět let později se s rodinou přestěhovala do Izraele.
Po promoci v oboru krajinářská architektura na Izraelském institutu technologií – Technion v roce 1982 pracovala v renomovaných krajinářských ateliérech v Izraeli a Itálii. Souběžně začala s vlastní praxí v architektonickém studiu Moria Sekely Landscape & Architecture. Věnuje se také akademické dráze v předních izraelských institucích (Bezalel Academy of Arts and Design, Tel Aviv University, Open University, The Technion). V současné době je děkankou na vysoké škole Shenkar, kde současně vede katedru interiérové tvorby a veřejného prostoru. Podílí se na tvorbě studijních programů v oblasti krajinářské architektury.
Z realizovaných projektů patří mezi nevýznamnější revitalizace ulice Ibn Gabirol a bazénu Gordon (2006) v Tel Avivu, plážová promenáda Bat Yam (2013) a zahrady Butterflies (2010). V současné době její studio pracuje na revitalizaci historického náměstí Dizengoff Square v srdci Tel Avivu.
Jméno Yael Moria Klain je spojeno také s mnohými výstavami, jelikož působí od roku 2000 jako kurátorka v Izraeli i zahraničí. Do povědomí se zapsala její teoretická práce z barcelonské Technické univerzity s názvem „Critical landscape“ z roku 2000. Za zmínku stojí také např. projekt „Back to the Sea“ realizovaný v roce 2004 v izraelském pavilonu na Bienále architektury v Benátkách, pro které byla nominována jako kurátorka zmíněného izraelského pavilonu. Posléze se prezentovala v Německu a Nizozemí. V roce 2008 a 2010 organizovala zcela unikátní první a druhé mezinárodní bienále krajinářského urbanismu Bat Yam. Výstavu měla také v pavilonu současného umění Heleny Rubinsteinové v Tel Avivu.
Mezi různými oceněními její kanceláře lze zmínit např. izraelskou cenu za krajinářskou architekturu Rechter Prize (2000) a Karravan Merit Award (1996).


Ivan Riemann
* 1957 Česká republika
Thomas Müller · Ivan Reimann · Architekten
http://mueller-reimann.de/

Ivan Reimann je významný český architekt působící v Berlíně. V roce 1988 založil s Andreasem Scholzem a Thomasem Müllerem architektonickou kancelář (od roku 1994 vede kancelář pouze s Thomasem Müllerem). Architekturu studoval na ČVUT v Praze v letech 1976–1980, po emigraci své rodiny dostudoval v Německu a diplom získal na Technické univerzitě v Berlíně, postgraduálním studiem navázal na londýnské Architectural Association School of Architecture. Po studiích se stal v letech 1989–1994 asistentem prof. Schidt-Thomsena na Technické univerzitě v Berlíně. V současné době působí jako profesor Ústavu navrhování staveb na Technické univerzitě v Drážďanech. Hostoval mimo jiné také v Čechách, v letním semestru 2013–2014 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. V letech 2014–2016 byl členem gremiální rady Institutu plánování a rozvoje v Praze.
Kancelář Müller Reimann se úspěšně účastní řady architektonických soutěží. V současné době se dokončuje podle jejich vítězného návrhu administrativní komplex Marienforum s 155 metrů vysokou věží Marienturm ve Frankfurtu nad Mohanem. Také netradiční fasáda obchodního domu BAUHAUS v Berlíně vznikla podle vítězného návrhu (realizace 2014). Mezi nejznámější stavby patří ministerstvo vnitra v Berlíně (2013), kde jejich tým zvítězil mezi 600 uchazeči o zakázku, a ministerstvo zahraničních věcí (1999).
Za právnickou a obchodní fakultu ve Frankfurtu nad Mohanem získal v roce 2011 ocenění German Natural Stone Award. Známý je rovněž jejich masterplan berlínské obchodní a rezidenční čtvrti Hackesche (2008), administrativní komplex na Lipském náměstí v Berlíně (2006) nebo obytný soubor Superblok De Frontier v holandském Groningenu s 28 000 m² bytů, ve stejném městě byl oceněn AIT Award 2012 jejich dálniční podchod pro pěší a cyklisty. Svou stopu zanechal i v Čechách, společně s Janem Jehlíkem realizovali polyfunkční dům Zdar v Ústí nad Labem (2008).


Roger Riewe
* 1959 Německo
Riegler Riewe Architekten
www.rieglerriewe.co.at

Německý architekt Roger Riewe vystudoval architekturu na RWTH v Cáchách. V roce 1987 založili spolu s Florianem Rieglerem architektonickou kancelář Riegler Riewe Architekten, v níž v rakouském Štýrském Hradci působí dodnes. Kancelář později rozšířila své pobočky do Berlína a polských Katovic. Souběžně se svojí profesní kariérou se Roger Riewe věnuje i akademické dráze. Působil jako hostující profesor na desítkách škol včetně ČVUT v Praze v roce 1996, na Technické univerzitě ve Štýrském Hradci se stal v roce 2001 vedoucím Institutu architektury.
Roger Riewe se kromě vlastního navrhování staveb věnuje také územnímu plánování a rozvoji vzdělávání a výzkumu nejen v Rakousku, ale třeba i v Polsku, Koreji či Rwandě.
Z realizací lze zmínit např. MED CAMPUS ve Štýrském Hradci (ve výstavbě), kulturní centrum st. Agnes v Berlíně (2015), Slezské muzeum v Katovicích (2014), laboratoře Boehringer Ingelheim v německém Biberachu (2009), Hlavní vlakové nádraží v Innsbrucku (2005), za něž získal Brunel Award 2008, Technickou univerzitu ve Štýrském Hradci (1998), která ho dostala do finále Mies van der Rohe Award, nebo opakovaně oceňované pavilony na výstavišti ve Štýrském Hradci (2003). V roce 2016 obdržel AIT Award 2016 v mezinárodní přehlídce nejlepší architektury a interiérové tvorby.
Riewe se také aktivně angažoval v rakouských profesních sdruženích – byl místopředsedou Ústřední asociace rakouských architektů Štýrska ZV-Steiermark
a členem nadace Architekturstiftung Österreich, působil jako delegát v technickém výboru pro městkou výstavbu ve výzkumném programu COST financovaném EU.
V Čechách byl před dvěma roky předsedou poroty mezinárodní architektonické soutěži Budoucnost centra Brna hledající urbanistické řešení pro nové brněnské nádraží umístěné v lokalitě pod Petrovem.

zdroj: ČKA

Související články:
Vyhlášen 3. ročník České ceny za architekturu 2018  19.1.2018