Mjölk architekti: Palmovka Jihlava

Rekonstrukce části průmyslového areálu Jihlavan

Hlavní vstup přes lávku / The main entrance across the bridge. Foto © Alexander Dobrovodský

Místo: Jihlava
Klient: MP Plastics, s. r. o.
Architekt: Mjölk architekti
Projektant: Mjölk architekti
Generální dodavatel: Sebapol, s. r. o.
Dodavatel interiérových prvků: Alois Šuhaj truhlářství
Doba výstavby: 12 měsíců
Kolaudace: červenec 2013
Užitná plocha: 1300 m²
Rozpočet: 16 mil Kč
Foto: Alexander Dobrovodský, Roman Dobeš

Vlevo: Pohled ze Znojemské ulice, vlevo repasovaná ocelová hala / View from Znojemská street, reconditioned steel hall on the left. Foto © Alexander Dobrovodský
Vpravo: Pohled ze Znojemské ulice / View from Znojemská street. Foto © Alexander Dobrovodský

Proces
Od návrhu ke kolaudaci za 104 týdnů
Rekonstruovaný industriální objekt, původně vila z roku 1912 s přilehlými výrobními a skladovými prostory v areálu firmy Jihlavan, a. s., se nachází nedaleko centra Jihlavy na Znojemské.

Vlevo: Vstupní branka do areálu se starými ampliony předělanými na osvětlení / Pedestrian entrance gate to the campus with the light made from an old loudspeake. Foto © Alexander Dobrovodský
Vprostřed: Betonová hala s novou fasádou z izolačních panelů potažených PVC / Concrete hall with a new facade made from insulated PVC coated panels. Foto © Alexander Dobrovodský
Vpravo: Boční pohled na parking, hlavní vstup do objektu, Side view of the parking, the main entrance to the building. Foto © Alexander Dobrovodský

Klient nás oslovil na základě předešlé pozitivní spolupráce na jeho vlastním domě. Zadáním byla komplexní projektová dokumentace od počáteční studie až k dílenské dokumentaci pro výrobu interiérových prvků. Už ve chvíli zahájení práce na studii bylo jasné, že času nebude nazbyt. Projekt jsme začali zpracovávat na podzim v roce 2011, a protože byl kandidátem na získání evropských dotací, měl celý přípravný proces velmi rychlý spád. Stavba probíhala od vydání stavebního povolení dvanáct měsíců, včetně vybavení interiéru námi navrženým nábytkem. Kolaudace se konala po dvou letech od první schůzky nad studií, což bylo u projektu takového měřítka nejen úspěchem, ale také naplněním původního plánu.

Pohled na dřevěnou přístavbu kuchyňky, toalet a  terasy / The view from the roof – the wooden outbuilding kitchen, toilets and relaxing terrace. Foto© Alexander Dobrovodský

Komplexní řešení
Na Palmovce jsme dostali volnou ruku dotáhnout celý projekt až do konce. Veškeré projekční a koordinační práce byly na nás, a tak jsme se docela zapotili. Atraktivita možnosti sáhnout si i na nejmenší detail totiž svojí komplexností a rozsahem práce klade velkou zodpovědnost na bedra architekta a je zároveň i velkou zkouškou celého realizačního týmu.
Odkrývání starého
Stav objektu byl velmi špatný. Kvality staré vily s výrobní halou byly zaneseny mnoha vrstvami z dob, kdy patřila do areálu továrny na výrobu součástek do letadel. Základním principem rekonstrukce bylo nalezení starých skrytých kvalit a jejich doplnění současným designem tak, aby komplex vyhovoval provozu moderní administrativní budovy a školicího centra. Odstrojováním vrstev sádrokartonů, omítek a koberců se začaly objevovat zbytky původních materiálů, které jsme se snažili v projektu znovu oživit. Každý kontrolní den byl plný rozhodnutí „on-line“, které fragmenty zachovat a co naopak nahradit designem novým.


Vstupní hala s recepcí / Foyer with reception. Foto © Alexander Dobrovodský

Staré železo nepatří do sběru
V areálu zbylo mnoho pozůstatků industriální historie místa. Vše, co se dalo opět použít, se znovu použilo. Betonový strop a sloupy staré výrobní haly jsme opískovali, industriální lampy visí repasované v interiéru a z původních dřevěných podlah je nový nábytek. Interiér není skanzenem starého železa, všechny původní artefakty opět ožily ať původní či novou funkcí.

Lustr vyrobený z repasovaných industriálních lamp / Chandelier made from recycled industrial lamps. Foto © Roman Dobeš

Navrhnout dobrý stůl je věda
V objektu je nakonec přes dvacet nově navržených interiérových prvků. Designovali jsme několik stolů, knihovny i lustry. Dokončení kompletní vize návrhu je pro architekta nejlepší referencí. Objem práce na takovém zadání je však veliký a je velmi důležité si na počátku dobře uvědomit časovou náročnost takového úkolu a promítnout ji do honoráře. Finanční skromnost architekta není v tomto případě na místě a špatně nastavené finanční ohodnocení může způsobit kolaps architektonické kanceláře, nebo se neblaze promítnout do kvality navrženého designu. Klienti požadující tuto službu by si měli uvědomit, že se přidaná hodnota komplexního designu pozitivně odráží v homogenitě samotného návrhu a užitné hodnotě stavby jako celku.
Umění
Součástí interiéru vstupního loby je výtvarná instalace simulující atmosférické jevy od Richarda Loskota. Vznikla na základě námi organizované soutěže, které se účastnilo okolo dvacítky umělců, grafiků i architektů. Hlavní přínos soutěže nebyl jen její samotný výsledek. Díky soutěži jsme našli několik dalších talentů, se kterými bychom chtěli při první příležitosti navázat spolupráci.

Vstupní hala / Foyer. Foto © Roman Dobeš

Dotace, radost či starost
Na počátku spolupráce jsme se s klientem domluvili, že se pokusíme o získání finanční podpory z fondů EU. Školící centrum pro kvalifikaci techniků strojů na vstřikování plastů se zdálo být ideálním kandidátem na získání peněz. Bohužel už byl tento zdroj peněz v době žádosti vyčerpaný a tak se dotační cíl měnil v poslední chvíli na program Nemovitosti /dílna pro opravování, testovaní a upgradeování tvarovacích strojů/. Ten se nakonec ukázal jako vhodnější, jelikož svým zaměřením na brownfieldy přesně naplňuje funkční podstatu areálu.
Z našeho pohledu jsou dotace EU zajímavým iniciačním motivem technologického rozvoje, vzniku nových pracovních pozic a posílení lokální ekonomiky, ale úspěšnost v globálním měřítku je velmi diskutabilní. Mám na mysli vysoký počet projektů šitých "na míru" dotačním programům pouze za účelem obohacení jednotlivých participujících subjektů. Nutno podotknout, že se v tomto případě jedná účelově vynaložené finanční prostředky.

Harmonogram daného dotačního titulu vyvolával po celou dobu poměrně nepříjemný časový tlak. Naštěstí v průběhu projekce a realizace nedošlo k větším chybám, které by měly dopad na celkovou kvalitu stavby, ale časová pohoda ve fázi návrhu stavby a interiérů by naši práci značně zpříjemnila. Jedním z hlavních důvodů úspěchu celého projektu byl v tomto případě také fakt, že je klient vynikající projektový manažer, který dokázal ustát všechny problémy, které byly se samotnou stavbou spojené.

Na základě našich zkušeností lze obecně říci, že souběh získávání dotací a projekčních prací klade vyšší nároky na jednotlivé partnery týmu. Je třeba počítat s větší pracností a mnoha "nestandardnostmi" oproti klasickému zadání bez proměnné zvané Dotace EU.

Popis architektonického řešení
Vstupní loby a navazující venkovní prostory Pěší nástup do areálu je zprostředkován skrze branku ze Znojemské ulice. Na brance jsou umístěny schránky navržené ze zrezivělého plechu. Tento bod je osvětlován lampami vyrobenými z hlásných reproduktorů. Vjezd do areálu zajišťuje automatická brána, kryté parkování funkčně navazuje na vjezd. Garáže vznikly redukcí a úpravou původní ocelové haly. Do budovy se vstupuje po lávce, která přemosťuje původní nájezdovou rampu k průjezdu. Jelikož je průjezd využit jako další komerční prostor, stala se z původní nájezdové rampy malá zahrádka osazená divokou trávou. Vstupní loby s recepcí funguje zároveň jako křižovatka jednotlivých provozů, a také multifunkční setkávací prostor. Vstupní prostor sousedí prosklenou stěnou se školicí halou, kde může návštěvník nahlédnout přímo do procesu vstřikování plastů. Loby sloužící jako relaxační prostor oživuje světelná instalace od výtvarníka Richarda Loskota.
Přízemí Na loby v přízemí navazují toalety, jednací místnost a kancelářské prostory. V zaskleném průjezdu přemostění propojilo dříve oddělené prostory.
Patro Z loby vede schodiště do druhého patra, kde vznikl vybouráním původních příček otevřený kancelářský prostor s návazností na nově přistavený objem kuchyňky, venkovní kryté terasy a toalety. Do budoucna se v tomto patře uvažuje o využití půdy jako prostoru k obchodním schůzkám.
Podkroví Průchodem kancelářemi se lze dostat na druhé schodiště, které vede do podkroví.

Vlevo: Recepce s bočními vstupy na toalety / Reception with side access to the toilets. Foto © Alexander Dobrovodský
Vprostřed: Toalety / Toilets. Foto © Alexander Dobrovodský
Vpravo: Pohled z lávky do převýšeného prostoru dolních kanceláří / The view from the walkway to the lower office space. Foto © Alexander Dobrovodský

Technické údaje
Svislé kce.:
Vila: stávající zdivo CP, izolované EP
Hala: stávající ZB konstrukce s výplňovým zdivem Porotherm, panely Kingspan s vnější fólií PVC
Střešní přístavba: dřevěná kce., modřínová fasáda
Vodorovné kce.:
Vila: původní trámové stropy
Hala: stávající ZB konstrukce
Střešní přístavba: dřevěná kce.
Střechy:
Vila: původní krov s nadkrokevním prkenným záklopem, izolací a plechovou střechou
Hala: stávající ZB konstrukce, izolace EP, PVC fólie
Střešní přístavba: dřevěná kce., izolace minerální vatou,a PVC fólie
Podlahy:
Technické a frekventované úseky: leštěný beton
Kanceláře: dřevěná dubová podlaha
Horní kuchyňka: polyuretanová podlaha

Pohled z ulice / View from the stree. Foto © Roman Dobeš
 

Hlavní vstup přes lávku / The main entrance across the bridge. Foto © Roman Dobeš

Rozhovor architekt/Mjölk/ vs. klient/Marek/

Mjölk: Máro, můžeš mi říct, kdo jsi a co děláš?

Marek: Jsem úplně obyčejný člověk, který se ocitl ve správnou chvíli na správném místě. V dobách studií jsem začal spolupracovat s kanadskou firmou GN Thermoforming, která je výrobcem tvarovacích strojů na potravinářské plastové obaly. My se zabýváme poradenstvím a engineeringem po celé Evropě a na blízkém východě.

Mjölk: Jak tě napadlo vrhnout se do tohohle projektu?

Marek: Náhoda. Původně jsme nechtěli takhle velký objekt. Poslední roky jsme hledali objekt v centru Jihlavy, kam bychom umístili nové kanceláře. Pořád se nám ale nevedlo najít tu správnou spící princeznu, kterou bychom probudili k životu. Až náhoda pomohla tomu, že jsme objevili tenhle Dům. Trochu jsem se bál. Palmovka v sobě sice od začátku měla unikátního genia loci, ale zároveň to byla jedna velká „barabizna“. Z velikosti areálu mě předem bolely ruce i peněženka. Ale pak jsme dostali nápad. Rozhodli jsme se splnit si dlouholetý sen a začít modernizovat staré tvarovací stroje a také začít trochu experimentovat s novými materiály a technologiemi. K tomu se zdála být vila s výrobní halou ideální.

Mjölk: Jak projekt od prvního nápadu vlastně probíhal?

Marek: Volal jsem vám přece, ať se na to přijedete podívat! Už si to nepamatuješ? Taky jsme strávili spoustu času v archivech, abychom o Palmovce zjistili co nejvíce informací. Zajímala nás historie, dobové výkresy, ale i proč se Palmovce říká Palmovka. Objevili jsme mnoho pokladů, stavební dokumentaci z roku 1912 včetně původních statických výpočtů.

Mjölk: Jaké překážky tě v průběhu akce potkaly?

Marek: Spousta. Největší překážkou byli architekti, kteří pracovali pomalu (nebo možná pracovali standardní rychlostí, ale standardní rychlost nedosahuje naší rychlosti. Ve výsledném efektu se ale nepočítá rychlost, nýbrž kvalita a s tou jsme spokojeni. (pozn. architektů: Mára je hyperaktivní člověk)

Mjölk: Proč ses rozhodl spolupracovat s architekty?

Marek: Zvláštní otázka. Spíše nechápu lidi, kteří architekty nepoužívají. Každý se má držet svého fochu a dělat to, co umí. Pocházím z rodiny architektů a mám rád architekturu. Mám k tomuto oboru obrovský respekt, a tak jsem od začátku věděl, že chci na tomto projektu spolupracovat s profesionály, kteří mají svůj vlastní rukopis, a budu si s nimi rozumět.

Mjölk: Proč sis vybral nás?

Marek: Bylo to legrační. Už jsem s jedním z vás pracoval na svém rodinném domě. Byla to parádní a úspěšná spolupráce. S Lukášem jsme velmi dobří přátelé. Bylo to zajímavé. Trochu jsem se ale bál vybrat si na rekonstrukci Palmovky architekta, v jehož případě jsem ovlivněný osobním vztahem. Chtěl jsem toho nejlepšího. Když jsem se vás ptal, zda byste měli zájem, byli jste sice nadšení, ale nějak jsem z vás nedokázal dostat kloudnou myšlenku, jak se s tím poperete. Pro jistotu jsem oslovil ještě dalšího renomovaného a velmi zkušeného architekta, aby mi nakreslil studii. Jak jste se to dozvěděli, dva dny a dvě noci jste pracovali na návrhu, který mě přesvědčil. Asi jste potřebovali zkrátka trochu hecnout. Najednou byla přede mnou studie a já věděl, že to je to, co chci mít.

Mjölk: Jsi spokojenej s výsledkem naší práce?

Marek: Já ano, vy ne?
Jsem opravdu rád, že to dopadlo tak, jak to dopadlo.
Každý den, když přijedu do práce, nadechnu se a pořád nevěřím, že je to tak pěknýJ. Nedávno jsem byl u obvodní doktorky. Naměřila mi tep 59 a ptala se, jestli jsem sportovec, že mám tak nízkej tep… Myslím, že jste mi ho někdy vyhnali mnohem výš. Občas jste byli na zabití. Ani já, ani vy jsme si na začátku neuvědomili, jak ten projekt bude náročný. Promýšleli jsme spolu každý detail, každou maličkost, která dělá architekturu architekturou, a to je důvod, proč jsme společně dosáhli takového výsledku.

Nedávno jsem posílal fotky Palmovky jednomu partnerovi do Německa a napsal mi: Nice, creative, refreshing, very good! Měl jsemvelkou radost. Dosáhli jsme toho, co jsme všichni chtěli. Jít vlastní cestou, mít radost z toho, co vzniká, a postavit kvalitní architekturu.

Mjölk:Myslíš si, že spolupráce s architektem zvyšuje hodnotu projektu?

MN: Nikdy jsem o tom takto nepřemýšlel, ale asi ano. Otázka je, co bereš za zvýšení hodnoty. Určitě jsme postavili hodnotnou a krásnou architekturu. Jestli jsme zvýšili peněžní hodnotu? Nevím. V případě nemovitosti spočívá peněžní hodnota na ochotě druhých zaplatit sumu peněz, které požaduješ. Ale jak sami moc dobře víte, většina rekonstruovaných i nově stavěných objektů není bohužel architektura a to znamená, že většina investorů o architekturu nemá zájem a necítí kvalitní design jako přidanou hodnotu. Já jsem chtěl, ať máme všichni radost z toho, jak to dopadlo, a o tom, zda zvýšíme hodnotu objektu, nebo ne, jsem nikdy nepřemýšlel. Brnkni mi za 50 roků, až to budeme prodávat, řeknu ti, kolik jsme dostali …

Mjölk: Jak funguje za běhu zrekonstruovaný objekt?

Marek: Zatím se neobjevily žádné problémy, everything goes according to the plan.

Mjölk: Součástí návrhu interiéru je i výtvarný objekt od Ríši Loskota. Dokážeš mi popsat, jak funguje?

Marek: Ríša Loskot je prima člověk. Je skvělý spolupracovat s lidmi, kteří mají jiskru nadšení v očích. Ríša pro nás udělal Duhostroj. Je to prazvláštní stroj, který v prostoru vstupního loby generuje náhodně duhu a hvězdičky. Po Vánocích jsme s bratrem a kolegou technikem jeli do Brazílie. Navštívili jsme tam nádherné muzeum v Curitibe od Oscara Niemeyra. Kolega mně celou dobu říkal, že bychom to umění měli poslat tam. Že prý by se jim tam náramně hodilo, a že bychom místo toho umění měli koupit ještěrku. Musím říct, že Ríšova instalace je lepší než vysokozdvižný vozík.

Mjölk: Jaký je na Palmovce tvoje nejoblíbenější místo?

Marek: Celá Palmovka je pro mě nejoblíbenější místo!

Mjölk: Proč ses rozhodl využít k financování projektu dotace EU?

Marek: Protože EU dotace pomůžou rozběhnout projekty vyšší rychlostí. Bez EU fondu bychom to taky zvládli, ale potřebovali bychom mnohem víc času.

Mjölk: Co bys poradil potenciálním žadatelům o dotace?

Marek: Obrovskou trpělivost s byrokratickým šimlem. Není to jednoduchý, ale má to smysl.

Mjölk: Jak si takovýho ideálního kandidáta představuješ?

Marek: S krabicí plnou vína? Neexistuje.

Mjölk: Prý by ses na Palmovce taky rád oženil, je to pravda?

Marek: Asi mi nic jiného nezbyde. Rodina mé budoucí ženy je tak velká, že se do standardního prostoru nevejdeme.

Mjölk: Díky za odpovědi! Je to dobrý…

Marek: Není za co! Držím vám, kluci, palce.

Mjölk: My tobě taky.

Sezení v hale / Lounge sitting. Foto © Alexander Dobrovodský