Modlitebna Církve bratrské v Černošicích

Prostor modlitebny je ovinut zděnou stuhou, která má vroubkovaný a zřasený povrch pro podporu plasticity. Uvnitř tak tvoří akustickou pohodu. Prostory nasvětluje nepřímé světlo skrytými otvory. Vlastní část modlitebny je položena do vodní plochy. Jednak pro zrcadlení shromažďovacího prostoru, jednak kvůli obřadům křtu.
Stavba byla navržena jako monoblok s plochou střechou – nosná konstrukce je zděná v kombinaci s použitím nosných sloupů z monolitického železobetonu. Dělicí konstrukce jsou rovněž zděné, stropy železobetonové monolitické. Okna jsou buď bezrámově zasklena Dithermem nebo v hliníkovém rámu.
V 1. NP se nachází hlavní sál a zázemí pro schůzky sboru – klubovny, kancelář kazatele, prostoru pro veřejný internet a hygienické zázemí. Ve 2. NP je byt kazatele a technické prostory.

„Kostel v Černošicích je bílý jako peřina, špičatý a zároveň oblý jako křídla anděla, jeho povrch je strukturovaný, stejně jako peří, vroubkovaný jako sjezdovka po ránu. Je jako holubice a zároveň tučňák, je to prý i loď, ale o tom nic nevím. Je to zděná klenba obrácená k nebi jako nádoba na déšť, kde to málo betonu, co jsme použili, je pro přehlednost vidět. Tak jako je barok formován bezmeznou řekou cihel proudících všemi směry, je černošický kostel svým způsobem jeho opakem – cihlovou sofistikovanou skořepinou. Není jen domem na modlení, ale i domovem velkého bratrství,“ říká architekt Zdeněk Fránek.

Autorská zpráva